V Praze vyrostou nové školy. Nebudou se tam bát ani prvňáci
Děti už brzy zasednou do školních lavic. V Praze pro ně ale chybí skoro čtyřicet tisíc míst – a to pro žáky všeho věku, od školek po střední školy.
Adéla Vaculíková , 28. 8. 2025
V Praze chybí místa na všech stupních vzdělávání. V mateřských školách je to 9,9 tisíc, v základních 5,5 tisíce a na středních 22,2 tisíce. Vyplývá to z Prognózy obyvatel a veřejné vybavenosti v Praze 2024–2050 vydané minulý rok Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Prognóza dále udává, že se deficit bude prohlubovat: pokud se nic nezmění, bude za 25 let ve školkách i základkách chybět přes 20 tisíc míst, na středních dokonce až 30,8 tisíce.
Zatímco menší města se kvůli klesající porodnosti připravují spíše na přebytek kapacit, Praha čeká opačný vývoj. Do roku 2050 má její populace narůst o 300 tisíc lidí, okolí metropole o dalších 140 tisíc. A půjde hlavně o mladé, kteří zde budou zakládat rodiny. Škol tak bude potřeba výrazně víc.
Některé městské části naštěstí začaly reagovat. Vypsaly architektonické soutěže, které kromě nových tříd přinášejí i kvalitní architekturu. Na plánovaných školách je z tohoto hlediska možné pozorovat několik trendů – budovy se budou více otevírat směrem ven, místo chodeb nabídnou multifunkční prostory a často počítají s využitím i mimo vyučování.
Tyto rysy nových školských budov zazněly v debatě s ateliéry, které je do Prahy přímo navrhují. Proběhla v rámci letošního festivalu Open House Praha, jenž školám věnoval celý diskusní cyklus. Řeč přišla i na systémové problémy: mateřské a základní školy v Česku zřizují hlavně obce, v Praze tedy městské části. Střední školy už spadají pod kraje, v metropoli pod magistrát – a právě tam to vypadá na tvrdý náraz, s budováním středních škol se v hlavním městě totiž zatím nepočítá.
Zeleň a bláto
Architektonické soutěže neprobíhají na všechny školy a školky, ovšem přibývá jich. Pro zřizovatele jsou atraktivní třeba kvůli tomu, že jejich protřednictvím dostanou více možných řešení, ze kterých si pak vybírají. „A nemusejí si vybírat sami, mají k ruce odborníky z poroty, kteří jim ideálně pomohou vybrat nadčasový návrh,“ říká architekt Vojtěch Beran, člen vítězného týmu podepsaného pod Mateřskou školou Jeseniova. Praha 3 na ni vypsala soutěž v roce 2021.
Mateřských škol je v Praze vůbec nejvíc – podle IPR jich v roce 2024 fungovalo 448, z toho 70 % zřizují městské části. A právě Praha 3 patří k těm, které s jejich podobou nejvíc experimentují. Na začátku školního roku 2024/2025 otevřela lesní třídu Větvíci, ovšem nikoliv u lesa, ale mezi bytovkami u Olšanské ulice. Areál navrhla architektka Jana Šaňáková s krajinářským ateliérem Terra Florida. Městská část tím testuje model lesních školek přímo v husté městské zástavbě.
Podle ředitelky třídy Větvíci si pražští rodiče čím dál častěji přejí, aby jejich děti byly ve školce co nejvíce venku a v kontaktu s přírodou. A to má podporovat také budoucí MŠ Jeseniova (autoři Vojtěch Beran, Radka Kurčíková, Anna Svobodová, Ondřej Blaha (svobodova blaha architekti)), jejíž třídy se budou otevírat směrem k zahradě a pobytovým terasám.
„Zahradu jsme chtěli mít co největší, proto jsme dům situovali co nejblíže k ulici Jeseniova,“ říká Vojtěch Beran a dodává, že jejich cílem bylo, aby se tady děti cítily jako „někde u babičky“. Školka směrem do zahrady dostane dřevěné obklady, porostou ji rostliny. A i venkovní vybavení bude podněcovat zábavu. Architekti sem naplánovali zahradní domek, záhony, zdroje vody, okružní chodník a tobogán. Příležitostí ke hře a umazání se bude dostatek.
Nejen na půl den
Ve školce v Jeseniově ulici je v plánu také keramická dílna, která dopoledne poslouží předškolním dětem a odpoledne v ní budou probíhat kroužky nebo ji využije veřejnost. Podobné prostory přístupné všem jsou dnes zásadním trendem – městské části chtějí, aby školní budovy nežily jen „půl dne“, ale měly prostory, ze kterých se pronájmem dokáže generovat příjem.
„Na školy jsou navázané celé komunity, není to jen o žácích, ale také o rodičích, je dobré, aby měli prostory, kde se mohou scházet. A přesně to by měla škola podporovat – budovat komunitu, která je s ní spjatá,“ říká architekt Josef Choc z ateliéru Aoc architekti, který navrhl novou Základní školu Jana Vodňanského do pražských Holešovic. V této škole se bude dát pronajmout například jídelna v přízemí nebo tělocvična s venkovním hřištěm, situovaná na střechu budovy. Všechny tyto části budou mít vlastní vstupy, aby třídy, kabinety i vedení školy zůstaly oddělené a bezpečné.
Chodby s využitím
Samostatný vstup budou mít v ZŠ Jana Vodňanského i žáci prvních tříd. Architekti vycházeli z předpokladu, že první školní rok je pro děti velký nápor, a proto je lepší, když se s novou etapou seznámí komorněji – bez pocitu zahlcení velkou školou a množstvím nových lidí.
Pro větší děti však architekti uplatnili trend spíše opačný: cílem je ve škole mít co nejméně izolovaných místností a naopak co nejvíce otevřených a variabilních prostor. V ZŠ Jana Vodňanského proto budou první třídy jako jediné v přízemí, zatímco vyšší ročníky se rozdělí do pater s tzv. klastrovou koncepcí. To znamená, že vždy ke dvěma kmenovým třídám přilehne jeden společný „záliv“, který může sloužit jako místo pro setkávání o přestávkách, ale lze ho využít i pro rozšíření výuky. Třídy se taky přes klastr plynule propojují s chodbami, které se dál otevřou do čtvercového atria uprostřed školy. Zabrání se tak vzniku úzkých a tmavých koridorů.
Podobně tomu bude i v MŠ Jeseniova na Praze 3. Architekti sem navrhují multifunkční chodby širší než ty běžné, takže poslouží nejen jako komunikace, ale i pro kroužky nebo jednorázové aktivity. Samotné třídy budou dlouhé a předělitelné posuvnými příčkami. Variabilita se tak stává klíčovým tématem i u mateřských škol.
Školy jako součást města
ZŠ Jana Vodňanského bude stát na parcele v Jankovcově ulici kousek od holešovického přístavu a jedním z jejích specifik je, že se bude dát skoro celá obejít – tedy bude přímou součástí čtvrti, ploty se okolo nepostaví. Zapojování škol do veřejného prostoru je dalším z aktuálních trendů, který navíc budovy pomáhá začlenit do života čtvrti a podporuje jejich využitelnost i v době mimo výuku.
Nových základních škol se teď v Praze plánuje několik. V srpnu začala stavba ZŠ Na Výši (někdy nazývána jako ZŠ V Cibulkách, Václav Škarda) v Košířích na Praze 5. Tatáž městská čtvrť plánuje také ZŠ Smíchov (studio OAA, Atelier M1 architekti) v rámci developmentu Smíchov City. Známá je také podoba ZŠ Rohan (studio IGLOO) na Praze 8 a ZŠ Romance (OBERMEYER HELIKA, Dušan Řezanina) v Uhříněvsi. O čem se naopak nemluví takřka vůbec jsou školy střední. Praha sice před dvěma lety oznámila, že chce na nové gymnázium přebudovat starší budovu na Praze 7, a případně k podobným účelům zakoupit další, s plánováním architektury se ale zatím nezačalo.
Více k tématu
Pomohou developeři?
Vzhledem k tempu, s jakým se nejen v Praze povoluje a staví, to nejsou příliš optimistické vyhlídky. A ani samy městské části nápor na zvyšování kapacit školek a základek samy nezvládnou. I proto v současnosti roste význam a důležitost tzv. kontribucí od developerů, kteří realizují nové obytné celky a do čtvrtí tak přivádějí nové obyvatele.
Pár škol postavených developery, a pak předaných městským částem, v Praze je. Poslední byla Mateřská škola Vackov na Praze 3, která má celkem dvě třídy, tedy asi poloviční velikost oproti školkám klasickým. Navíc nefunguje v samostatné budově, ale přímo v přízemí jednoho z nových bytových domů. Promyšlená architektura, která by děti rozvíjela, se tady tedy nekoná.
Developerské kontribuce ale mohou vypadat také jinak – v rámci Smíchov City městská část dostala na školu pozemek, na ZŠ Rohan developer přispěl. Od roku 2022 v Praze platí Metodika spoluúčasti investorů, která doporučuje, jakou měrou by se developeři měli spoluúčastnit na nákladech do veřejné infrastruktury v lokalitě, kde staví. Na plný projev takto nastavených dohod ve školách a školkách se ale zatím čeká.
