Město a politika: Proměna Bogoty a advokační plánování zeshora

Pátek, 19. Květen 2017 - 2:00
| Napsal:

V minulém díle jsme si ukázali příklady advokačního plánování “zespodu”, o které se nejčastěji zasazují spolky či sdružení organizované občanské společnosti, které vyvíjí tlak na veřejnou správu s cílem dosáhnout zohlednění různých zájmů ve společnosti při rozhodování o rozvoji města. Příklady advokačního plánování však můžeme nalézt i v opačném směru, tedy od vedení města směrem k jeho obyvatelům, takzvaně zeshora. Jedním z takových případů je proces transformace Bogoty za úřadování starosty Antanase Mockuse mezi lety 1995-1998 y 2001-2003, jehož způsob vedení města zacílený právě na rozvoj občanské společnosti je i po letech označovaný za revoluční. Namísto restriktivních opatření a rozsáhlých plánů začal matematik, filosof a univerzitní profesor Mockus měnit tehdy upadající a nevlídnou Bogotu pomocí kampaní a happeningů plných hry a humoru.

Bývalý starosta Bogoty Antanas Mockus jako superobčan. lustrace: Jitka Molnárová

Často zmiňovaným počinem Mockuse bylo například vyměnění úplatných policistů za zhruba 400 mimů, kteří si na 19. Avenidě v centru Bogoty dělali legraci z bezohledných řidičů a vychovávali tak účastníky provozu k respektování chodců a ukázněnějšímu chování na silnicích. Jinou strategií s podobným cílem bylo rozdání stovek tisíc takzvaných “občanských karet” s palcem nahoru a veselou tváří na jedné straně a palcem dolů a smutnou tváří na druhé, které obyvatelé používali ke komunikaci s řidiči a k jejich hodnocení při každodenním procházení po městě.

V době, kdy se Bogota potýkala s nedostatkem vody Mockus rozjel kampaň na dobrovolné omezení užívání vody. Spolu s telefonními operátory nahradili tón obsazeného čísla vzkazem “dekuji, že šetříš vodou” namluveným Shakirou i samotným Mockusem a dosáhli snížení konzumace vody o zhruba 16%. Když vláda neodsouhlasila navýšení rozpočtu města, zavedl Mockus dobrovolnou 10% daň na financování městských projektů, kterou ochotně začalo platit na 63 000 domácnosti. Za úřadování Mockuse došlo i na kampaně za rovnoprávnost mužů a žen. Vyhlášena byla například “Noc bez mužů”, při níž měli muži zůstat doma a starat se o děti, zatímco ženy se šly bavit.

V plejádě kreativních nápadů bogotského starosty, které pomáhaly šířit hodnoty občanství nechyběly ani nejrůznější kostýmy. Když Mockusovi vyhrožovali stoupenci FARC, začal nosit neprůstřelnou vestu s dírou ve tvaru srdce symbolizující smír a lásku. Při jiné příležitosti, se pro jednu reportáž oblékl do kostýmu superobčana a strhávajíc plakáty na ulicích prosil obyvatele, aby ochraňovali a udržovali veřejné prostory. Ne nadarmo se Mockusovi začalo přezdívat vládce pedagogiky a symbolů.

Ve spoustě případů se Mockus snažil poukazovat na nerovné podmínky některých skupin vůči jiným (chodci - řidiči, muži - ženy, chudí - bohatí), podnítit občany k zamyšlení a nenásilně usměrnit jejich chování s cílem vytvořit pocit sounáležitosti, empatie a spoluzodpovědnosti za kvalitu života ve městě, a podnítit tak chuť společně vytvářet příjemnější město k životu pro všechny, kdo v něm žijí.

Mockusův následovník Enrique Peñalosa pokračoval v podobném duchu při prosazování výstavby cyklostezek namísto silnic, nebo například při omezování používání osobních automobilů podle čísla SPZ během sudých a lichých dnů, kdy město nejprve vyhlásilo dvouměsíční zkušební dobu, aby se ukázalo, zda opatření funguje a až následně tuto politiku s podporou obyvatel prosadilo.

Mějme na paměti, že rozvinutá občanská společnost a ochota obyvatel podílet se na spoluvytváření lepšího prostředí je v demokracii tím nejdůležitejším podkladem pro plánování a rozvoj města. Při praktikování advokačního plánování si můžeme vzít k srdci jednu z Mockusových rad, kterou prozradil v nedávném rozhovoru pro The New York Times: “Lidé reagují na humor a vtip politiků. Je to nejmocnější nástroj, který máme pro vytváření změn.”

_

Jitka Molnárová vystudovala architekturu a urbanismus na FA ČVUT a řízení metropolí a městské politiky na Institutu Politických Věd v Paříži. V současné době působí v Limě jako koodinátorka výzkumu udržitelných měst na Fakultě enviromentálních studií UCSUR. Je spoluzakladatelkou mezioborové kanceláře CONURB zabývající se problematikou sociálního bydlení, rozvoje slumů a udržitelným řízením správy měst.

Barevný svět architektury.