Renzo Piano a RPBW navrhli pro Vitru domek Diogene

Středa, 17. Červenec 2013 - 0:00
| Napsal:

Vitra Campus se v červnu 2013 rozrostl o další objekt. Italský architekt Renzo Piano a Renzo Piano Building Workshop (RPBW) umístili domek Diogene na kopec mezi VitraHaus a kupoli od Buckmistera Fullera. Domek Diogene je nejmenším objektem v areálu, ale největším produktem společnosti Vitra.

Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - celkový pohled  - foto © Renzo Piano Building Workshop
Fotoalbum: 
Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - celkový pohled - foto © Renzo Piano Building Workshop
Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - celkový pohled  - foto © Renzo Piano Building Workshop
Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - celkový pohled  - foto © Renzo Piano Building Workshop
Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - pohled z dálky - foto © Renzo Piano Building Workshop
Renzo Piano Building Workshop - domek Diogene - interiér - foto © Renzo Piano Building Workshop
Katalogový list: 
Autor Renzo Piano
Ateliér Renzo Piano Building Workshop
Světadíl Evropa
Země Německo
Datum realizace 2012
Užitná plocha 4.00m2
Zastavěná plocha 4.00m2

Diogene a jeho vznik

Architekt Renzo Piano tvrdí, že se ideou minimalistického bydlení zabývá už od studentských let. Prý je jí do jisté míry posedlý, ale na tom není nic špatného. O obytném prostoru o rozměrech 2 m x 2 m, do něhož se vejde postel, židle a stolek, sní hodně studentů architektury. Pianovi se tento sen nepodařilo během studia zrealizovat. Když v 60. letech přednášel na Architectural Association v Londýně, postavil se studenty minidomky na Bedford Square. Během své kariéry navrhl několik lodí, aut a před pár lety i cely pro konvent sester klarisek v Ronchamp. V posledním jmenovaném návrhu také šlo o minimalizaci prostoru, i když ne z důvodů ekonomických, ale kvůli osobní střídmosti. Idea minimalistického domu Piana fascinuje neustále – nejvíce ve chvílích, kdy jeho ateliér pracuje na velkých projektech, například na londýnském mrakodrapu přezdívaném „Střep“, který byl v roce dokončení (2012) nejvyšší budovou v Evropě.

Renzo Piano začal pracovat na návrhu minimalistického domu zhruba před deseti lety, a to z vlastní vůle – návrh nevznikal pro konkrétního klienta. Piano v Janově vytvořil několik prototypů – z překližky, betonu a nakonec ze dřeva. Finální verzi domku Diogene publikoval italský časopis Abitare v monografické příloze nazvané Já, Renzo Piano na podzim roku 2009. Jednalo se o dřevěný domek se sedlovou střechou a užitnou plochou o rozměrech 2,4 m x 2,4 m. Vážil 1,2 tuny. Piano v časopise představil svoji vizi a zmínil se také o tom, že hledá klienta, aby domek mohl dále zdokonalovat.

Jeho projekt zaujal Rolfa Fehlbauma, předsedu představenstva společnosti Vitra. Fehlbaum četl Pianovu monografii v časopise Abitare. Pianův návrh ho okamžitě oslovil. Společnost Vitra se nepovažuje za výrobce designových objektů; nábytek považuje za zásadní součást lidského prostředí. Dějiny nábytkového designu jasně ukazují, že v tomto odvětví vždy šlo o přehodnocování obytného prostoru – jako příklad lze uvést otevřené prostory z 60. a 70. let minulého století.

Piano a Fehlbaum se sešli na konci června 2010. V té době oba zasedali v porotě Pritzkerovy ceny. Dohodli se, že na projektu Diogene budou pracovat společně. Nový prototyp domku Diogene se teď po třech letech představuje u příležitosti veletrhu Art Basel 2013 v areálu společnosti Vitra na trávníku před VitraHausem. Diogene není hotový produkt, ale experimentální návrh, jehož pomocí Vitra testuje možnosti minimalistického domu. Vitra tak činí zcela průkopnický krok, protože veřejnosti obvykle představuje jen produkty určené pro sériovou výrobu. Pianův projekt je ovšem natolik komplexní, že se Vitra rozhodla do testování domku Diogene zapojit i veřejnost, a až časem se rozhodne, zda bude v projektu pokračovat a dotáhne ho do sériové výroby.

Idea minimalistického domu

Na samém počátku technologií a architektury stál jednoduchý archaický dům umístěný v přírodě, vycházející z konceptu antického teoretika architektury Vitruvia. Tato idea byla znovuvzkříšena na konci 18. století; dokazuje to například mědirytina prapůvodního přístřeší podle Vitruvia ve druhém vydání Laugierova Eseje o architektuře (Essai sur l’Architecture) z roku 1755. Idea minimalistického domu uchvacuje architekty dodnes. V některých obdobích se pozornost upínala k formálním aspektům, v jiných obdobích k sociálním faktorům typu „minimálního bytu“, o nichž se hojně diskutovalo ve 20. a 30. letech minulého století. Pro 60. léta byl určující strukturalismus; minimalistické buňky se spojovaly do shluků. V poslední době se mluví především o mobilních přístřeších, která by se dala využít v oblastech postižených přírodní katastrofou nebo válkou.

Diogene není nouzovým příbytkem. Je útočištěm, které člověk vyhledává dobrovolně. Měl by fungovat v oblastech s odlišnými klimatickými podmínkami, nezávisle na stávající infrastruktuře – jedná se o soběstačný systém. Diogene si sám shromáždí vodu, vyčistí ji a opakovaně použije. Domek si vyrábí vlastní energii, jeho základy jsou minimalizované. V dnešní době jsme kvůli udržitelnému rozvoji nuceni snižovat svoji ekologickou stopu. Tento požadavek provází snaha zredukovat obytný prostor na samý základ. Při pohledu na domek Diogene si možná vzpomeneme na Henryho Thoreaua, který v knize Walden aneb Život v lesích z roku 1854 napsal: „Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit.“ Není tudíž divu, že Piano pokládá svůj projekt za „dosti romantický“ a vyzdvihuje „duševní klid“, který je jeho neodmyslitelnou součástí. „Diogene vám poskytne přesně to, to co potřebujete, ale nic víc.“

Piano jako inspiraci uvádí tzv. Cabanon, který LeCorbusier postavil na začátku 50. let v Cap- Martin na Azurovém pobřeží, prefabrikované obytné buňky od Charlotte Perriandové a Nakagin Capsule Tower v Tokiu z roku 1972, kterou navrhl Kišo Kurokawa. Pianovy názory se formovaly během jeho pobytu v Londýně na přelomu 60. a 70. let V jednom rozhovoru uvedl, že ho v té době nejvíce ovlivnilo hnutí hippies a také Cedric Price návrhem Fun Palace.

Vybavení

Domek nese jméno antického filozofa Diogena, který údajně bydlel v sudu, protože opovrhoval světským přepychem. Diogene je minimalistická, zcela soběstačná obytná jednotka – samostatný systém nezávislý na svém okolí. Smontovaný, kompletně vybavený domek má půdorys 2,5 m x 3 m. Lze jej naložit na nákladní auto a odvézt naprosto kamkoliv. Exteriérem odpovídá představě prostého obydlí, ale ve skutečnosti je velmi složitou technologickou jednotku vybavenou nejrůznějšími rozvody a technologiemi nezbytnými k zajištění soběstačnosti a nezávislosti na okolní infrastruktuře: fotovoltaickými články a solárními panely, nádrží na dešťovou vodu, ekozáchodem, přirozeným větráním a trojitým zasklením. Piano spolupracuje s Matthiasem Schulerem z uznávané formy Transsolar na optimalizaci využití energie; zajištění statické rovnováhy má na starosti Maurizio Milan. Diogene je vybavený tak, aby uživatel měl vše potřebné k životu. Přední část slouží jako obývací pokoj – na jedné straně je rozkládací pohovka a na druhé straně je pod oknem sklápěcí stolek. Za dělící stěnou se nachází sprcha, záchod a kuchyňka zredukovaná na naprosté minimum. Domek s vybavením tvoří jednotný celek. Je ze dřeva, které působí hřejivě; dřevo je rovněž určujícím prvkem interiéru. Exteriér je kvůli ochraně před povětrnostními vlivy pokrytý hliníkovým pláštěm.

Domek sice svým tvarem a sedlovou střechou připomíná archetypální dům, ale díky zaobleným rohům a materiálu pláště působí moderním dojmem. Není to obyčejné přístřeší, ale technologicky dokonalé a esteticky zajímavé útočiště. Největší oříšek tak představuje otázka, jak projekt dotáhnout do takové podoby, aby se mohl sériově vyrábět. „Diogene stojí na konci hodně dlouhé cesty, na niž mě nepřivedly jen touha a sny, ale i technický a vědecký přístup,“ vysvětluje Renzo Piano.

Diogene může sloužit k nejrůznějším účelům – jako víkendová chatka, pracovna nebo malá kancelář. Dá se umístit kamkoliv do přírody, vedle pracoviště nebo dokonce přímo doprostřed velké kanceláře typu „open space“. Kdybychom postavili několik domků k sobě, vznikl by neformální hotel nebo ubytovna. Diogene je tak malý, že by mohl fungovat jako ideální útočiště. Záměrně ovšem nenaplňuje veškerá očekávání. Například komunikace se musí odehrávat někde jinde – Diogene tak uživatele podněcuje, aby redefinoval vztah jedince a společnosti.

Poznámka: Walden citován v překladu Josefa Schwarze.