Když rodina nechce z města. Do bytu se pohodlně vešli všichni její členové, umění i zeleň
Tmavá dispozice z pozdních „devadesátek“ ustoupila světlu, současnému umění a nespoutané energii. Investoři věřili architektům a ti se nebáli nekompromisního zásahu.
Sára Solmošiová , 9. 10. 2026
Každá rodina v jistém momentu narazí na fyzické hranice svého obydlí. Děti rostou, jejich potřeby nabírají na objemu a z bytu, který kdysi vyhovoval, se stává těsná skládačka. V tu chvíli obvykle nastupuje nutnost volby: ustoupit a hledat větší pozemek za hranicemi města, nebo se pustit do radikální prostorové operace přímo v něm.
Příběh mezonetu v pražském Břevnově, na periferii památkové zóny Tejnka, ilustruje ten druhý případ. Pětičlenná rodina získala mezonet, jehož předchozí majitelé propojili dva byty. Projekt leží v bytovém domě ze začátku milénia od architekta Jana Kupky.
Dialog na pomezí skepse a vize
Základem úspěchu nebyl stavební materiál, ale vzájemná důvěra. Architekti ze studia esté architekti – Michal Škrna, Tereza Tejkalová a Tomáš Pavlakovič – s investory spolupracovali už v minulosti a dobře je znali. Tato realizace nevznikala na dálku přes monitor, ale v přímém kontaktu.
Když klienti byt objevili, architekti jejich nadšení spíše brzdili. Do hloubky bytu pronikalo jen minimum přirozeného světla. Další překážku představovalo masivní dvouramenné schodiště, které zbytečně zahlcovalo už beztak stísněný obytný prostor.
Přetvořit mezonet pro tři potomky a dva dospělé znamenalo neuhnout před zásadními změnami. Vstup se posunul mimo hlavní osu; těžkopádná ramena schodiště tak nahradilo subtilní ocelové točité vřeteno montované přímo na místě a do západního štítu byla probourána nová okna, která přivedla světlo i zeleň přímo k jídelnímu stolu.
Otevřenost dispozice podpořila dvojice vložených modrých boxů z lakovaných MDF desek. Díky integrovaným posuvným dveřím umožňují plynule dávkovat míru soukromí a propojovat jednotlivé zóny podle potřeby. „Boxy jsou záměrně oddělenými elementy, které prostoru dodávají další vizuální vrstvu,“ vysvětluje architektka Tereza Tejkalová. Zatímco ten v přízemí v sobě důmyslně spojuje hygienické zázemí, úložný prostor a malý bar, box v patře vytváří intimní přechod mezi hlavní ložnicí a koupelnou.
Dětské pokoje rovněž vzešly ze společného kreslení s dětmi a investorkou, jejíž pravidelná přítomnost na kontrolních dnech dodávala celé realizaci osobní ráz.
Barvy z umění v prostoru
Architektura slouží také jako citlivý rámec pro rodinnou sbírku současného výtvarného umění. Díla nebyla pouze zavěšena na stěnách, ale přímo formovala samotný návrh. Box v horním patře získal svou sytost jako barevný dozvuk tónů malby Iry Svobodové. Točité schodiště zase rámuje průhledy na neonovou plastiku Petra Duba.
Více k tématu
Transformace střechy nad garáží na terasu se zelení definitivně pozvedla prostor domova. Projekt ukazuje pragmatickou realitu moderního bydlení: pokud má rodina k dispozici prostředky a odvahu pustit se do nekompromisního architektonického zásahu, nemusí se stěhovat za město do satelitu ani dělat ústupky v komfortu. Všechny atributy rodinného domu – kontakt se zelení, klid i teplo krbu – si dokáže dopřát přímo v městské čtvrti.
- Ateliér: esté architekti
- Autoři: Michal Škrna, Tereza Tejkalová, Tomáš Pavlakovič
- Země: Česká republika
- Město: Praha Břevnov
- Užitná plocha: 245m²
- Fotograf: Studio Flusser – Zdeněk Porcal
- Realizace: 2025
- Střešní zahrada a venkovní zeleň: La Vida Verde
- Kompletní dodávka vestavěného nábytku, ocelové schodiště: Miba Interior
- Kamenné prvky: Projekt kámen
- Cementové stěrky: QualiBau
- Keramické modré obklady, dlažby v koupelnách: Archtiles
- okna: HOGGA
- Svítidla: Jan Obermann
- Mobiliář: Designpropaganda, Arkhe
- Umělecká sbírka: HCAC, curator Pavel Kubesa
- Dveře: Dorsis
- Značky: &Tradition, Deltalight, Petite Friture, Polstrin, Verner Panton
