Rodinný dům jako galerie každodennosti. Architektura tu rámuje umění

Přáním investora bylo vytvořit maximálně čistý dům, v němž se architektura přirozeně propojí s výtvarným uměním. Stavba proto vznikala v úzké spolupráci architektů s předními českými i zahraničními výtvarnými umělci. Umělecká díla tak jsou přirozenou součástí domu – od vstupu až po zahradu.

Architektonická kompozice pracuje s kontrastem dvou hmot – masivní základny a subtilního horního patra. Vstupní podlaží se z části zařezává do západního svahu. Čelní stěna z pohledového betonu a její reliéf je zároveň prvním uměleckým dílem, na které zde narazíte. Autorem je Federico Díaz. Nepřehlédnutelná je také nerezová vstupní branka vedoucí do zahrady od Petra Demka, doplněná číslem popisným a orientačním v minimalistické grafice Jana Šerých.

Provoz domu je logicky členěn podle terénu i funkce jednotlivých prostor. Vstupní podlaží s garáží, klubovnou a technickým zázemím je z větší části zapuštěno do západního svahu. Na něj navazuje obytné patro s otevřeným společenským prostorem a pracovnou, z níž se vstupuje na lodžii orientovanou do ulice. Klidová část domu s ložnicemi a koupelnami se otevírá do zahrady. Přehledná dispozice pracuje s průhledy, které umocňují prostorový zážitek z vnitřního uspořádání. Prosklené stěny ze severu a západu vymezují pobytovou část zahrady s terasou a vytvářejí dojem chráněného, polootevřeného atria. V samotném srdci tohoto prostoru je umístěna plastika od Stanislava Kolíbala. Její geometrická čistota rezonuje s architektonickými liniemi domu a dává zahradě téměř duchovní rozměr.

Interiér je laděn do světlých tónů. Bílé stěny, lakovaný nábytek a světlé terrazzo na podlahách vytvářejí neutrální, téměř galerijní prostředí. Tento zdrženlivý materiálový a barevný rámec umožňuje vyniknout uměleckým dílům, stejně jako proměnlivým obrazům krajiny za okny, a posiluje koncepci domu jako útočiště pro soustředěný, klidný život s uměním.

+10 obrázků