Co se děje pod podlahovou krytinou 2: Podlahy ve veřejných budovách

Úterý, 4. Červen 2013 - 0:00
| Napsal:

Z článku Co se děje pod podlahovou krytinou, který vyšel v březnovém vydání časopisu, se klube malý seriál.

Fotoalbum: 

Minule jsme si vysvětlili, proč je nutné celoplošně lepit podlahoviny v obytných prostorech. Podlaha v bytě či rodinném domku se sice intenzívně používá, ale rozhodně nebude dosahovat tak silného zatížení jako podlahy v restauracích, nádražních či letištních halách, obchodních zónách či v ordinacích odborných lékařů. Pro komerční využití je nutné sladit několik aspektů, ale bohužel se zde setkáváme s nejčastějším požadavkem všech investorů, a to tlakem na co nejnižší cenu. Jenže kvalita jde ruku v ruce právě s cenou.

Majitel nové podlahy vidí pouze to, co leží na povrchu. Krásnou podlahovou krytinu, kterou výrobce doporučuje pro komerční účely. Osvícený investor se obrátí na více dodavatelů, přesně jim specifikuje, k jakému účelu se bude budova používat, jaké je očekávané zatížení podlahoviny. Profesionál v oboru podlah si ho vyslechne a navrhne vhodné řešení. Že vám to zní jako pohádka? Ano, je to sci-fi. A přitom by tento postup ušetřil všem zúčastněným spoustu nervů, dohadů a zklamání. Projektant, který navrhne nevhodnou skladbu, většinou není volán k zodpovědnosti, za viníka je vždy při průšvihu označen podlahář. Přitom stačí tak málo – třeba jen zvednou telefon. Tak, jak to udělal jeden majitel hotelu. Po proinvestování hromady peněz ve svém novém hotelu byl postaven před nemilou skutečnost, kdy po ročním provozu musel téměř stoprocentně vyměnit všechny povlakové podlahové krytiny. Nejhůř byla poškozena restaurace, byť provedená z vinylových dílců. Na pokojích byly všude shrnuté koberce, hotelové chodby včetně recepce připomínaly louku po invazi divočáků. Ale dost nářků. Velmi hojně používanou podlahovou krytinou jsou kobercové čtverce s bitumenovým podkladem, který je překrytý z rubové strany tenkou netkanou textilií. Krytina je to velmi odolná, snášející obrovské zatížení. Používá se hlavně v místech, kde se počítá se silným zatížením, ale také znečištěním, a zároveň se požaduje tlumení zvuku. Obdobou ke kobercovým čtvercům jsou čtverce z PVC v kombinaci s korkovou tlumící vložkou. Instalace čtverců je na první pohled velmi jednoduchá. Jenže zdání klame. Velmi důležitý je rovný, pevný a dostatečně únosný podklad. Pro lepení se používají speciální lepidla, která fungují jako suchý zip. Dílec se nemůže pohybovat do stran, ale jde velmi lehce nazvednout a vyměnit. A zde dochází k nejčastějším chybám. Ne všechna fixační lepidla jsou vhodná pro tento typ krytin. Ta levnější neobsahují dostatečné množství dlouhodobě lepivých složek. Fixace se tak časem buď promění v normální lepidlo a efekt jednoduché výměny se vytratí do ztracena, nebo se lepidlo časem tzv. rozpadne. Změní se v křehké nelepivé nic. Při výměně poškozených nebo znečištěných dílců narazíme tedy na velmi silně přilepenou, ale od kobercového čtverce utrženou krycí podložku z netkané textilie, která velmi pevně drží u podkladu. A nebo na zcela uvolněný dílec na prachovém polštáři. Nejvhodnějším řešením jsou zcela jistě disperzní lepidla dodávaná v tekutém stavu. Aplikace takového lepidla na vhodný podklad je pro profesionála velmi jednoduchá. Lepidlo se nanáší pomocí válečku, a to až 24 hodin dopředu. Některé typy, jako např. Schönox Tackifier, umožňují po přidání vodivé složky (Schönox LK) přeměnu na vodivé lepidlo. Balení je k tomu uzpůsobeno, nalít a protřepat. Další poměrně hojně používanou krytinou jsou vodivé podlahoviny. Opět buď ve čtvercích, nebo v pásech. K nalepení se používají vodivá lepidla. Starší typy lepidel se skládají z vodivé penetrace a lepidla, moderní typy lepidel jsou již zkombinované do jedné složky. Součástí dodávky je vždy i speciální špachtle. Nejčastější chybou podlahářů při pokládce vodivých podlahovin je suplování činnosti projektanta. Existují dva způsoby vodivosti – antistatický a vodivý. Požadavek, jak má být podlaha položena, musí být přesně určen projektem a místnost musí být osazena zemnícími body, do kterých bude podlaha svedena. A zde nastává okamžik pravdy. Projektant si ulehčí práci a tuto fázi projektu odbyde. A podlahář improvizuje. Jen však do okamžiku, kdy před instalací např. lékařského přístroje proběhne speciální měření a zjistí se, že hotová podlaha není ani ryba, ani rak. Co následuje, není potřeba popisovat.

Ale i taková zdánlivě jednoduchá pokládka koberce má svá úskalí, a to podle prostředí, kde bude koberec budoucímu uživateli sloužit. Nejnáročnější jsou beze všech pochyb hotelové chodby, extrémně zatěžované kolečky kufrů, mokrými botami a nešetrným chováním hostů. Velmi podceňovaným faktorem je vlhkost podkladu. Stavba se ráda ohání německou a bůh ví jakou normou, ale jsme v Čechách a tady platí české předpisy. Takže cementové plochy musí mít vlhkost do 2,0 CM a anhydritové opěry 0,5 CM jednotek. U podlahového vytápění musí být provedena řádná topná zkouška a výsledné hodnoty jsou poníženy o 0,2 CM jednotky v obou případech (1,8/0,3). Zabudovaná vlhkost pod stěrkou má za následek tzv. delaminaci. Obecně se hřeší na to, že koberec je difuzní, tudíž podlaha sama o sobě pod ním časem vyschne.

Nepočítá se ale s tím, že vlhký podklad, udušený ještě stěrkou, která funguje jako poklička a brání rychlému samovolnému vysychání, dovolí zaschnutí stěrky, ale pouze na povrchu. Podlahář v dobré víře, že dodržel při stěrkování vše, co měl, přilepí koberec. Stěrka ale sama o sobě není úplně suchá a vyzrálá, byť se tak tváří. Neustále do ní proniká vlhkost z podkladu, nastartované procesy nejsou stále ukončeny. V kombinaci s disperzním lepidlem, které je též ovlivněno vzlínajícím vlhkem a začne tzv. mýdelnatět, nastane lokální poškození, část krytiny se samovolně odlepí od podkladu. Uprostřed místnosti je najednou nepřilepené místo, které se kvůli namáhání začne posunovat a krabatit. Při mokré údržbě nateče pod koberec voda, která už nevyschne. Časem se místností začne linout nepříjemný zápach a postižené místo bude silně znečištěno.

Druhou nejčastější chybou je špatné provedení spojů. Hodně podlahářů hřeší na univerzálnost rozpouštědlových chlórprénových lepidel. A rádo kombinuje nezkobinovatelné. V ploše přilepí koberec do disperzního lepidla, které je určeno pro pružné lepení, a spoje podlepí rozpouštědlovým, tedy tvrdým spojem. Pokud možno, tak přímo na vrstvu disperzního lepidla, kdo by se taky zabýval jeho odstraněním, že! Výsledek na sebe dlouho nedá čekat. Rád pro tuto vadu spojení dvou kobercových řezů používám moravský výraz, že se rozšklíbí. Přitom je to tak jednoduché, nalepené kobercové řezy proříznout, opatrně mezi sebou rozevřít, nanést slabou vrstvu kobercového disperzního lepidla – např. Schönox Tex-Objekt, a znovu spoj složit a důkladně zaválcovat. Takový spoj potom snese i permanentní zátěž kolečkovou židlí.

Některé moderní krytiny v rolích jsou extrémně tenké, byť velmi odolné. Jedná se např. o koberce typu Flotex, nebo ultra tenké kaučukové nebo PVC či CV krytiny. Zde nastává nejčastěji poškození užitím nevhodného lepidla, respektive špatné aplikační zubové špachtle. Ruku v ruce s tím jde obrovský výskyt vtisků od nožiček židlí. Spousta podlahářů podceňuje včasnou výměnu vhodné ozubené tzv. pilky. Zbroušené zuby mají za následek nedostatečnou a nevhodnou aplikaci lepidla. Nedá se jednoznačně říct, že zbroušené zuby přenesou na plochu málo lepidla. Spíše opak je pravdou. Podlahář při nanášení lepidla vidí, že něco není v pořádku, a tak trošičku lepidla přidá. Ta trošička má za následek, že lepidlo není naneseno do rovnoměrných zubů, ale vytváří se film po celé ploše, a tím pádem vzniká velmi pružná mezivrstva. Ultra tenká krytina je stavěna ale na to, že bude ležet skoro na pevné stěrce. Vtisk je tak přenesen právě do lepidla, které se zmáčkne, ale už se nezvedne. Přilepená krytina drží a její tvarová paměť si s tím nedokáže poradit.

Druhou chybou jsou příliš velké zuby. Protože se lepí do silného tahu lepidla, lepidlo, které je naneseno v silné vrstvě, se nepodaří dostatečně rozprostřít pod krytinou. A na krytině se objeví viditelné stopy po tazích špachtle.

Proto se dnes objevují lepidla s vláknem. Mikrovlákna v lepidle fungují jako sloupky, které pod stlačenou krytinou slouží jako malé pružinky. Po odlehčení se zvedají nahoru a tím pádem výrazně eliminují vznik vtisků. Mezi řadou lepidel s vláknem po právu vyčnívá Schönox Durocoll, který zatím jako jediný na trhu umožňuje lepit do čerstvě naneseného lepidla. Díky této unikátní vlastnosti se jednou operací eliminuje jak výskyt vtisků, tak i viditelné stopy po hřebenu. Čerstvost lepidla totiž umožní naprosto dokonalé vyhlazení pod krytinou. Zcela liché jsou obavy z toho, že dílec bude klouzat, nebude držet, lepidlo se bude vytlačovat spárou na povrch. A právě proto podlaháři zvolili toto lepidlo na druhém místě jako Inovaci roku 2012 v podlahářském oboru. Pro pochybovače uvádím, že na prvním místě se umístil laser na určování nerovností v podkladu od společnosti Bosch.

Nejhorším nepřítelem je ale spěch. V kombinaci s neosvíceným investorem, který nechce a nehodlá akceptovat podlaháře jako zkušeného a znalého profesionála, se jedná o přímo vražedný případ. Letošní zima pozastavila spoustu staveb a první sluníčko i vyšší teploty venku najednou všechny svádí k tomu, že co se nestihlo za čtyři měsíce, se musí stihnou za týden. Tudy taky cesta nevede, ale o tom někdy příště.

Převzato z partnerského časopisu Podlahy a interiér.