Zaha Hadid
Dnes osmapadesátiletá architektka je světově uznávanou osobností na vrcholu kariéry. Na svou první zakázku přitom čekala více než dvacet let od ukončení studií. Ne že by jí chyběl talent nebo chuť, pouze nechtěla ustupovat ze svých nekompromisních vizí, které z architektury v jejím podání dělají v prvním plánu nekonstruktivistický obraz, ve druhém pak jakousi plastiku či sochu.
EARCH.CZ , 11. 5. 2010
Zaha Hadid seminární práce SAT | Současná architektonická tvorba FA ČVUT v Praze
Lukáš Pejsar | šk.rok 2007/2008
odborný garant předmětu | Ing. arch. Petr Vorlík PhD.
Postupným rozvíjením svých ortodoxních zásad se vypracovala na jednu z nejuznávanějších a nejcitovanějších architektek druhé poloviny 20. století. Jisté paralely s její „tekutou architekturou“ lze najít v díle Jana Kaplického či Maurice Nia. S Kaplickým ji spojuje vedle dlouhého čekání na první zakázku, nekompromisnosti a odchodu do Británie také osobní přátelství.
Zpočátku se skici Zahy Hadid jevily pouze jako specifický teoretický komentář architektury spíše než architektura samotná, teprve vývoj technologií a materiálů jí svým způsobem dal za pravdu a umožnil její vize zhmotnit. Za svůj originální a přínosný postoj získala tato naturalizovaná britská architektka v roce 2004 i nejprestižnější ocenění v oboru, Pritzkerovu cenu. Svým dílem fascinuje nejen praktikující architekty a teoretiky architektury, ale také ohromnou spoustu studentů.
Životopisná data
Profil
O světovou pozornost si řekla svými vizemi, koncepty a nerealizovanými projekty, které ve své době působily téměř utopicky. Přesto, že vyhrála několik mezinárodních soutěží, čekala na svou první realizaci až do roku 1993 – jednalo se o požární zbrojnici muzea Vitra v Německu. První britskou realizací byl pavilon Serpentine Gallery v Londýně v roce 2000 – ten tradičně navrhují světoví architekti, kteří ještě nemají realizaci ve Velké Británii. Za realizaci parkovacího domu na předměstí Štrasburku ve Francii získala Zaha Hadid evropskou Cenu Miese van der Rohe za architekturu. Rosenthalovo centrum současného umění v Cincinnati považuje uznávaný kritik architektury Herbert Muschamp za nejvýznamnější budovu na území Spojených států od konce studené války (1).
V současnosti navrhuje Zaha Hadid řadu projektů pro Abu Dhabí – hlavní město Spojených arabských emirátů a také pro Dubaj – které je největším městem tohoto arabského státu (např. budova opery). Vedle architektury se od dětství věnuje také výtvarnému umění a od ukončen
studií na AA také pedagogické činnosti (Harvard Columbia University, Hochschule für Bildende Künste v Hamburku, Knolton School of Architecture v Ohiu, Columbia University v New Yorku a Yale University v New Havenu v Connecticutu). V současnosti působí na Univerzitě aplikovaných umění ve Vídni. Důležitou složkou její profesní dráhy je také výzkum.
Architektura Zahy Hadid je na první pohled rozpoznatelná. Ve svých počátcích vycházela spíše z dekonstruktivismu Kazimira Maleviče a dalších, takže její realizace mají ostré hrany, vyhýbají se pravým úhlům a svým pojetím jsou protiváhou sterilnímu funkcionalismu. S postupem času a rozvojem počítačových technologií používá Zaha Hadid více plynulých linií a její architektura tak získává amorfní tvary. Dnes kombinuje a střídá oba přístupy. Významným zdrojem její inspirace je pokročilá matematika, ale podle svých slov čerpá inspiraci téměř z čehokoliv.
Teze
Kontrastní příběhy a silná architektura z ní činí předmět zájmu světových médií – každá její nová realizace je s napětím očekávána a občas až nekriticky přijímána (například celosvětově publikovaná stavba Viadukty Spittelau ve Vídni je zajímavým sochařským počinem na poli urbanismu, zůstává ale otázkou, nakolik je vhodné bořit pravoúhlý a stoletími ověřený kánon u bytů – zcela jiný význam má sochařský přístup u veřejných staveb). Matematické znalosti, kterými disponuje, a které umí mistrně využívat při modelování architektury, působí pro laiky až mystickým dojmem a činí tak její architekturu možná o trochu záhadnější, než ve skutečnosti je.
To vše navádí k otázkám, odkud se bere inspirace pro tak výrazné architektonické gesto, či jaký má její architektura přínos či význam.
Analýza
Dětství
Základní školní docházku absolvovala Zaha Hadid v Británii a v multikulturním prostředí Švýcarska. "Nikdy jsem neměla tradiční muslimskou výchovu. V arabském světě je totiž islámská kultura a arabská kultura to samé. Je to kultura, nikoli náboženství," (3) prohlásila v roce 2005 a značně to vystihuje její kosmopolitní přístup a otevřenost různým podnětům. Aristokratická rodina, kde významnou roli hrál otec. Ten studoval London School of Economics a angažoval se v boji za iráckou nezávislost (4). Zaha tak zároveň získala kosmopolitní přehled i cit vztah ke své rodné zemi, stejně jako určitou logicko-matematickou průpravu.
V neposlední řadě Zaha Hadid ekonomicky nestrádala a studium AA v Londýně patřilo k pochopitelným volbám – v arabském světě je studium na prestižní britské vysoké škole velmi ceněno. Navíc měl otec Zahy Hadid se studiemi v Londýně osobní zkušenost. Dalo by se očekávat, že některé z dobrých otcových kontaktů přejdou také na dceru, nicméně skutečnost, že Zaha Hadid realizovala svou první stavbu v Británii až v roce 2000, je s touto domněnkou v určitém rozporu. Jeví se ale jako pravděpodobné, že určitou roli sehrála její tvrdohlavost a ortodoxní lpění na svých – v té době nerealizovatelných – vizích.
Rem Koolhaas
Diplomní projekt absolvovala Zaha Hadid pod vedením Rema Koolhaase z atelieru OMA, který dnes stejně jako Zaha patří ke světové architektonické elitě. Koolhaas měl na začínající architektku významný vliv – zejména odvahou dělat věci nově, přemýšlet o nich v nových souvislostech a z netradičních perspektiv. Tradiční holandský smysl pro racionalitu a strohost našel odezvu v zájmu Zahy Hadid o matematiku. Není divu, že talentovaná žačka nastoupila po ukončení studia na AA do OMA a u svého učitele působila tři následující roky.
Studenti, pokud příliš obdivují svého učitele, se stávají pouze jeho epigony, napodobují jeho estetiku a principy, a určitý vliv Rema Koolhase lze v rané tvorbě Zahy Hadid vystopovat (například různě šikmé, nepravidelně rozmístěné sloupy). Z vlivu Koolhaasovy osobnosti se ale Zaha Hadid dokázala osvobodit. V dobrém smyslu sledovala svoje osobité vnímání estetiky.
Trpělivost přináší růže
Je téměř symbolickým prokletím mnoha velkých architektů 20. století, že dlouho měli o zakázky nouzi a zůstávali ponořeni spíše ve svých vizích či teorii. Traduje se, že Frank Lloyd Wright zrealizoval více budov ve věku penzisty než ve věku produktivním; nebude příliš nadnesené říct, že Le Corbusier – v době, kdy Oldřich Tyl a Josef Fuchs staví ohromný Veletržní palác – tráví čas vymýšlením zářících či jiných měst pro miliony obyvatel. Jan Kaplický si na velkou zakázku počkal až do zralého věku (Mediální centrum kriketového klubu, 1999). Zahu Hadid potkalo vlastně totéž – dlouhá příprava na „Architekturu“, vyplněná nejrůznějšími kreativními činnostmi (teorie, matematiky, malířství). Ještě jedno mají výše jmenovaní společné – až hroší lpění na své vizi, žádné ústupky či kompromisy. Jako by věděli, že jsou napřed a jdou správně, a že doba je teprve dožene.
přílohy
Vybrané projekty
Architektura
U Zahy Hadid vlastně není potřeba rozlišovat mezi stavbami, které se dočkaly realizace, a „pouhými“ návrhy. Už fáze návrhu vykazuje veškeré charakteristické znaky a má jasný rukopis své autorky.
Konečná zastávka tramvaje a záchytné parkoviště ve Štrasburku vychází z jednoduché myšlenky kontrastu – dvou ploch – černé a bílé. Ty se nejrůznějším způsobem prolínají a připomínají tak komplexnost samotného pohybu člověka mezi dopravními prostředky i v nich. Linie patří k oblíbeným prvkům Zahy Hadid a tato zakázka byla ideálním podkladem pro její kreace – tramvaj je ze své podstaty lineárním dopravním prostředkem, parkovitě zase vytváří svou plochou ohromné plátno, do nějž lze malovat, samozřejmě s přihlédnutím k technickým podmínkám a parametrům, neboť architektura je jimi – na rozdíl od volných umění – svázána. Vznikla tak zajímavá umělá krajina, která je předměstským přechodem mezi krajinou skutečnou a krajinou města.
Nové křídlo islámského umění v pařížském Louvre
Louvre patří k nejslavnějším galeriím světa a hostí unikátní umělecké sbírky. Málo se ví o tom, že v jeho místě stála pevnost už kolem roku 1200, známější je období po Velké francouzské revoluci, kdy se ze šlechtického sídla stala galerie. Stavební vývoj zahrnující nejrůznější přestavby a rozšíření se však klene přes dlouhá století. Prvním moderním příspěvkem k bohaté historii Louvru byla snad nejslavnější realizace věhlasného architekta Ieoh Ming Peie – proslulá Pyramida. Ta patří k nejfotografovanějším stavbám v Paříži. Dalším, kdo rozšířil řady stavebníků Louvru, je Zaha Hadid, která zde měla možnost realizovat křídlo islámského umění. V prostoru, který byl značně limitovaný jak z hlediska technického, tak z hlediska ochrany památek, vznikla nakloněná věž, vzdouvající se z roviny jako jakási vlna. Svou typickou linii, kterou ve správném místě dramaticky ale elegantně zlomí, doplnila Zaha Hadid o prvek typický pro arabský svět – ornament. Ten však pojala ve velmi svěžím a moderním duchu. Vznikla tak stavba, která na dobrou tradici bohatého stavebního vývoje místa navazuje velmi důstojně.
Centrum současného umění v Cincinnati
Teoretik architektury Herbert Muschamp považuje muzeum v Cincinnati za nejvýznamnější budovu na území Spojených států od konce studené války. Zaha Hadid budovu komentuje následovně: „Veřejné dvorana, kam může každý vstoupit, se nachází v samém centru města, a tak lidé, kteří jen procházejí okolo, mohou zajít dovnitř na kávu, jen tak se tu potloukat nebo vyjít po schodech a rychle si prohlédnou některou z výstav. Stavba je velmi přístupná. Není tak kompaktní. V přízemí a horních patrech je jistá míra transparentnosti. Nejde jen o to, jak budovu správně používat, ale také o to, jak jí procházet. Pokaždé, když začnete srovnávat vnitřní prostory, budete mít úplně jiný zážitek". (5)
Obytný komplex Viadukty Spittelau ve Vídni
S rostoucí hustotou měst roste i poptávka po netradičních řešeních, zkoumání nových možností a podobně. Okolí viaduktu od Otto Wagnera není pro rezidenční stavbu zrovna nejvhodnější místo, Zaha Hadid se s ním ale v rámci své estetiky vypořádala elegantně – komplex pojala jako stuhu, která tento viadukt v několika místech překračuje a různě se kolem něj obtáčí. Urbanisticky a esteticky se jistě jedná o zajímavou stavbu, je ale otázkou, zda zrovna sociální bydlení si tuto estetiku žádá. Vzniká totiž spoustu nevyužitých zákoutí, šikmých stěn, ostrých, ven vykloněných úhlů – zkrátka prostorů, ke kterým nejde dát skříň ani stůl. Oživení ale stavba přinesla svému okolí – garáže v obloucích viaduktu byly nahrazeny kavárnami a restauracemi.
Mosty
Most v Paříži
Most v Abu Dhabí
Dalším zajímavým projektem na téma mosty je masivní konstrukce navržená pro Abu Dhabí ve Spojených arabských emirátech. Zatímco tradičně jsou mosty silně postiženy různými symetriemi, v pojetí Zahy Hadid získávají novou dynamiku.
Most v Zaragoze
Další lineární stavbou je most v Zaragoze. Vedle funkce mostu funguje také jako pavilon pro výstavu Expo 2008. Funguje jako propojení výstavního areálu s městem a patří k novým dominantám tohoto španělského města. Není to poprvé v historii, kdy se funkce mostu s něčím propojuje, známý je například most Ponte Vecchio v Benátkách, který funguje zároveň jako obchodní ulice. Zde se však jedná o supermoderní design. Most přes svou masivnost paradoxně skvěle zapadá do krajiny, vypdá jako starý kmen, který padl přes řeku, ale může být také vnímán jako mrak, který svým objemem sestoupil až k řece, jak je vidět na fotografii. Plášť umožňuje variabilní zakrytí pro odlišné využití
Územní plánování a urbanismus
Singapur
Územní plán pro Peking
Ačkoliv je Zaha Hadid známa především jako architektka, velmi ji zajímá i urbanismus. Vlastně by se dalo říct, že právě urbanismus mnohem lépe vystihuje charakter její tvorby, neboť město je mnohem dynamičtější a komplexnější organismus než samotný dům. Velké měřítko také lépe umožňuje používání křivek s jejich překvapivými zvraty, stejně jako struktur. Není proto divu, že Zahu Hadid zajímají velká a dynamicky se rozvíjející města jako je právě Peking, kde se letos konaly Olympijské hry. Elastický návrh překonává schéma města jako souboru různých budov, Zaha tvoří město valstně jako trojrozměrný obraz, jako dynamické schéma, místo lokálního kontrastu (jiný architekt, jiná výška, jiný materiál, jiná funkce než sousední budova) uvažuje v termínech plynulých přechodů, které průběžně reagují na podmínky, hustotu zástavby, tvar terénu a podobně. Použití počítačů, s jejichž pomocí dokáže analyzovat ohromné množství vstupních dat od dopravní situace a hustoty zástavby po pohyb osob je u takovýchto projektů nezbytné. Architekt pak má ohromné množství analytických vstupních dat a může se více věnovat estetice a vlastně i filosofii návrhu.
Shrnutí
Přesto, že Zaha Hadid patří k respektovaným a progresivním architektům, tvrdí někteří teoretici, že se na svět dívá dětskýma očima a že lze nalézt mnoho paralel mezi jejími návrhy a dětskými obrázky. Stejně jako děti odmítá Zaha Hadid respektovat zákony gravitace (6). S tím se dá ale souhlasit jen napůl. Jistá podobnost tu sice je, ale precizní matematické znalosti – vlastně téměř láska k matematice – umožňují této původem irácké architektce obhájit s chladnou logikou i věci, které zdánlivě vzdorují gravitaci.
Svým přístupem inspiruje lidi, kteří chtějí posouvat hranice architektury, a ukazuje svým příkladem, že a jak je to možné. To ale neznamená, že nemá své kritiky. Osobně ji ale považuji za vynikající architektku a designéru, a to především pro její nepochybný talent a píli, a také proto, že neuhýbá ze svých estetických zásad. Její architekturu považuji za velmi emotivní a v tomto ohledu upřímnou a i proto si jí velice vážím.
Životopisná data
1950 31.10.1950 se Zaha Hadid narodila v Bagdádu v Iráku 1968-1971 Studium matematiky na Americké univerzitě v Bejrútu v Libanonu 1971 Diplom z matematiky na Americké univerzitě v Bejrútu v Libanonu 1972-1977 Studium architektury na Architectural Association v Londýně 1977 Ocenění Diploma Prize za diplomní projekt na AA 1977-1980 Spolupráce s OMA (Office for Metropolitan Architecture, Rem Koolhaas) 1977-1987 Vyučovala na AA v Londýně 1980 Zakládá atelier Zaha Hadid Architects se sídlem v Londýně 1983 První velká retrospektivní výstava věnovaná její tvorbě (AA, Londýn) 1983 Interiér klubu v Hong-Kongu – první mezinárodní úspěch 1993 První realizovaný projekt – požární stanice pro firmu Vitra, Weil am Rhein 2001 Působí na Univerzitě aplikovaných umění ve Vídni 2003 Cena Miese van der Rohe za parkovací dům ve Štrasburku 2004 Zaha Hadid se stala první ženou, které byla udělena Pritzkerova cena 2007 Medaile Thomase Jeffersona za architekturu
Realizace (výběr)
1989 Interiér restaurace Moonsoon, Sapporo, Japonsko 1991-1993 požární stanice pro firmu Vitra, Weil am Thein, Německo 1994 Budova Cardiffské opery - vítězný projekt, nerealizováno 1994 IBA – Hochhaus, Berlín, Německo 1998 Administrativní komplex Spittelmarkt, Berlín, Německo 1999 Zóna mysli v Millenium Dome v Londýně 1996-1999 Landscape Formation One - zahradní pavilon, Weil am Rhein 2000 Pavilon Serpentine Gallery, Londýn, GB 1999-2001 Parkovací dům na předměstí Štrasburku, Francie 1999-2002 Skokanský můstek na hoře Bergisel u Innsbrucku 1997-2003 Rosenthalovo centrum současného umění, Cincinnati, Ohio, USA 2000-2005 Phaeno – vědecké centrum, Wolfsburg, Německo 2001-2005 Budova továrny BMW, Lipsko, Německo 2005 První patro designového hotelu Puerta America, Madrid, Španělsko Rozšíření hotelu Ordrupgaard, Charlottenlund, Dánsko 2006 Viadukty Spittelau, Vídeň, Rakousko 1998-2008 Národní centrum současného umění Maxxi, Řím, Itálie
Výstavy (výběr)
Modely, malby a kresby Zahy Hadid jsou často k vidění na různých výstavách po celém světě. Její první významnou výstavou byla rozsáhlá retrospektiva v AA v roce 1983. Její práce jsou rovněž k vidění ve stálých expozicích – například v Museu moderního umění v New Yorku či v Deutsches Architektur Museum ve Frankfurtu
1983 Retrospektiva v AA v Londýně 1985 GA Gallery v Tokiu 1988 Museum moderního umění v New Yorku 1994 The Graduate School od Design na Harvardově univerzitě 1995 Čekárna a Grand Central Station v New Yorku 2003 MAK Vídeň
Poznámky
(1) www.KultureFlash.net, autor neuveden (2) Dominik Herzán, Pritzkerova cena 2004 pro Zahu Hadid, 7.4.2004, www.earchitekt.cz (3) Amy Watson, Zaha M. Hadid, www.users.muohio.edu, 1997, překlad z www.idnes.cz (4) Amy Watson, Zaha M. Hadid, www.users.muohio.edu, 1997 (5) www.archiweb.cz (6) Radka Wallerová, Zaha Hadid: Diva mezi architekty, 28.3.2007, www.idnes.cz
Použitá literatura
Publikace El Croquis 52+73(I)+103: Zaha Hadid 1983-2004 Philip Jodidio, Architecture Now!, Slovart, 2008 Philip Jodidio, Současní architekti, Taschen, 2003
Časopisy Era 04/2005 Dolce Vita
Internet www.zaha-hadid.com www.pritzkerprize.com www.earchitekt.cz www.archiweb.cz www.artmuseum.cz www.idnes.cz www.erag.cz www.demaniore.com www.kultureflash.net www.users.muohio.edu
přílohy
