Francouzský luxus v americkém obalu

Marketing celé operace byl velkorysý: Dva roky během výstavby přetrvávající reklama, která balila celou fasádu v podobě kufru, vzbuzovala nemalý zájem turistů, na inauguraci se dostavilo 300 pozvaných VIP a 3000 ostatního „lidu“, během oslav v Malém Paláci (pozůstatku světové výstavy 1900) se na fasádu promítal slavný monogram, v muzeu užitých umění se zároveň otevřela výstava reklamních fotografií značky, atd.Událost sezónyPůvodně specialista na koženou galanterii, Louis Vuitton je dnes součástí koncernu LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), který vlastní luxusní značky ve všech oborech (móda, parfémy, šperky, víno a lihoviny). Vuitton oslavuje 150 let trvání. Začal ve Francii jako dodavatel druhého císařství a se dvorem získal také bohatou mezinárodní klientelu.Dnes prodává Vuitton kromě galanterie módní výrobky všeho druhu: výběrovou konfekci, obuv, hodinky a šperky. Jeho převážně francouzská výroba se obrací hlavně na mezinárodní klientelu. V Japonsku je přítomen již 30 let, protože 70% luxusního zboží nakupují po světě Japonci. Firma vlastní síť 343 obchodů zařízených podle návrhů předních světových architektů.Přestavba chráněné budovyPamátkově chráněný objekt z 30. let dovolil jenom přestavbu interiéru, která i přesto trvala 2 roky a jejíž cena se tají. Z celkových 15 000 m2 budovy je „jenom“ 1800 m2 věnováno prodeji. V posledním 7. podlaží bude navíc vybudována galerie současného umění, svědčící o mecenášství firmy. „Obchod má ukázat kulturnost značky, ne-li kulturu samotnou, jako výsledek 150 let dovednosti, nápaditosti a cestovatelského snění“.Nový pařížský obchod, koncipovaný americkým architektem Ericem Carlsonem, se prodává jako avantgardní realizace promenády, která navazuje na nejelegantnější avenue světa. Obvyklá patra „paláce cestování“ jsou tu nahrazena sérií teras, propojených několika stupni, které se točí kolem 20 m vysokého atria. Atrium je bohužel málo postřehnutelné a jednotlivé terasy mohou dobře sloužit při omezeném počtu klientů. Nával zvědavců bezprostředně po otevření zcela znemožňoval normální pohyb na nižších úrovních. Specialitou obchodu je móda od Marca Jacobse a některá zavazadla a doplňky, vyrobené pro Paříž v omezených sériích. Novinkou je také literatura o cestování.Tvůrci a jejich snahyArchitekt Eric Carlson je bývalým ředitelem oddělení architektury Vuitton a dnes pracuje ve vlastním ateliéru Carbondale. O projektu říká: „Zadání znělo na přestavbu čtyř podlaží. Problémem je, jak dostat klienty do pater. Nápad bylo tedy vytvořit čtyři podlaží v jednom patře. Provoz tedy vylučuje klasický pojem pater a nahrazuje je sérií teras rozmístěných do spirály, trochu jako obrácené Gugenheimovo muzeum (F. L. Wright v New Yorku). Tam stoupáte po rampě, obrazy jsou zavěšeny na vnějších stěnách a vnitřní prostor je prázdný. V této budově jdete po obvodu, který vás pomalu vede dolů a výrobky jsou uvnitř. Koncept sestává v tom, jak nově využít prostor tak, aby se zjednodušil provoz. Dovoluje procházku, v hravé formě prohlídku výrobků a klient má celkový přehled“.„Nemohli jsme měnit památkově chráněnou fasádu ze 30. let. Na velké čelní zasklení je ale zevnitř připevněna kovová mříž s monogramem, který označuje architekturu značkou Vuitton po celém světě.“Návrhů na obchod Vuitton se zúčastnil také Peter Marino, momentálně slavný newyorský architekt eklektických interiérů. Jeho poslední projekty se týkaly firem, které se zabývají módou a luxusními výrobky, Armani nebo Chanel. Je znám také pro rekonstrukce stávajících budov s integrací současných výtvarných děl. Od roku 1996 zařizuje interiéry Vuitton po celém po světě. V novém pařížském obchodě, největším na světě, Vuitton předvádí nejrozmanitější nabídku výrobků. O svém projektu mluví P. Marino v superlativech: „Lidem musí být jasné, že se nacházejí v admirálské lodi. ....Architektura luxusu je novou výzvou pro seriózní architekty. Muselo se docílit originální atmosféry, která by nebyla jenom módní. Budova na Champs Elysées je solidní projekt a Vuitton je skutečná luxusní značka. Taška L.V. je ručně a bezvadně vyrobená z nejlepších materiálů. Na projekt se kladly stejné požadavky. ...Byl bych hrdý, kdyby lidé po 3, 6 nebo 9 letech stále říkali : Zbožňuji toto místo.“Interiér je zajímavý snahou integrovat současné umění. Příkladem může být dvacetimetrové pohyblivé schodiště, které dovoluje obdivovat během 40 vteřin špičkovou videoinstalaci z více než půl miliónu optických vláken od amerického umělce Tima Whita Sobieského. James Turrell tu zase předvádí velkou světelnou modulární skulpturu ze skla, hlásí se zároveň k technické a vědecké kultuře. „Mystická zkušenost je pro něj fyzickou realitou“. Olafur Eliasson, 35letý Dán, žijící v Berlíně, který o sobě tvrdí, že je „objevitelem smyslů“ pracoval na výtahu, kde návštěvník má být zbaven jakýchkoliv podnětů a měl by se nacházet v „beztížném stavu“. (V době návštěvy autorky nebyl výtah ještě v provozu).O tom, do jaké míry si klient uvědomuje umělecké snahy návrhářů, si novináři nedělají velké iluze. Jeden z nich napsal, že se tu „současné umění se snaží udělat si trochu místa mezi kufry“.Mezinárodní interiéryNový obchod Vuitton se obrací na mezinárodní klientelu, především japonskou, a nabízí jí francouzské výrobky v „americkém obalu“. Jak je známo, skrytý luxus je vlastností superbohatých. Na ty se nová budova Vuitton jistě neobrací. Její nákladné pozlátko je tu pro hromadu těch, kteří by se jimi rádi stali. Luxus je charakterizován „přepychem, klidem a rozkoší“ a z evropského pohledu se nedá tvrdit, že by tu tyto představy byly zcela splněny. Krátké video z interiérů obchodu na Champs Elysées lze nalézt: zdeVíce informací: www.louisvuitton.com