Irena Jůzová: Kolekce | Série

Irena Jůzová: Kolekce | SérieMezinárodní Benátské bienále, Pavilon České a Slovenské republiky, areál Giardini di Biennale (Itálie)do 21. 11. 2007www.ngprague.czwww.irenajuzova.comGilles Deleuze v studii o Foucaultovi napsal: „…stále produkujeme sebe jako subjekty, podle starých způsobů, které už neodpovídají našim problémům…“. Irena Jůzová exhibuje své vlastní tělo, nikoliv jako sexuálně atraktivní, nebo dobově aktuální genderový motiv, ale jako průmyslový produkt. Očividně jí nejde o expresi intimity. Tělo v jejím pojetí je zbavováno atraktivních estetických a psychologických motivací. Všechny ztráty tradičních konotací těla jako tématu sexuálních a sociálních vztahů, jako motivu antropologické alternativy v rámci pokusů o uchování života ve vesmíru jsou vyvažovány pokusem autorky spojit, či konfrontovat moment odhalení vlastního těla se zviditelněním vypreparované funkce-moci, která manipuluje stejně lidské bytosti jako umělecká díla. Úsilí o prezentaci sama sebe je pokusem o zbavování těla motivů, kterých se snadno zmocňuje masová komunikace a trh s city a pudy, jimiž moc dosahuje svého vítězství nad uměním. V tomto smyslu je prezentování otisku vlastního těla v prostředí exklusivního butiku tvořeného prefabrikovanými výlisky papírové architektury činem odstupu, tázání i kritiky.Tomáš Vlček Poprvé Irena Jůzová vystoupila samostatně ve Špálově galerii v Praze v roce 1995. Její výstavní projekt Podivné hry tehdy sklidil velký úspěch. V obdobném světle se profilovala také na Bienále mladých v roce 1996 v Domě U Zvonu se svým dílem Tady a teď se (mi ) něco děje. Její tvorbu lze charakterizovat dnes tak populární zkratkou 3D = dokonalost, dotaženost, dokončenost. Tři vlastnosti, tři momenty, které se u Jůzové stále víc stupňují, vymezení hranic je prostředkem i tématem zároveň. Dílo samo je rozhodně odrazovým můstkem pro skok do jiných, třeba i vlastních, prostorů. Jůzová tak přemos?uje svými výtvarnými počiny dva prostory, dva pocity, ten čistě osobní a intimní a ten obecný, společný.V takových souvislostech lze uvažovat o projektu Kolekce – Série, kterým Irena Jůzová bude zastupovat naši expozici na benátském bienále. Instalace lukoprénového odlitku autorčina těla má navodit pocit návštěvníka luxusního obchodu, vybaveného dokonalou jednoduchostí. Přepych je natolik okázalý, že okázalost projevu spočívá právě v té jednoduchosti, strohosti forem, linií, prostředků. Akcent je na povrch, obsah - alabastrově mléčně průsvitná kůže autorčina těla v centrální válcové vitríně – není zdánlivě přítomný. Kde však je povrch, zákonitě se musí uvažovat i to, co je za ním, vnitřek.V dějinách umění svlékání z kůže - jako téma - nacházíme opakovaně, stačí si jen připomenout „hadí akt obnovy“ Michelangela v Sixtinské kapli, kde sebe sama demonstruje jako staženou apoštolovu kůži ve vlastní ruce. Toto napětí a šířka a množství asociací, které s sebou téma přináší, spojené se spolehlivostí autorky a s její schopností dovádět věci do konce a nestavět na vodě, jsou pro náš pavilon v Benátkách, městě na vodě, příslibem úspěchu. Stručné CVIrena Jůzová (*1965)1990 – 1994: Akademie výtvarných umění Praha, obor Škola monumentální tvorba, prof. Aleš Veselý,1995 – 2006: odborný asistent AVU,2006 – dosud: odborný konzultant v Ateliéru prostorové tvorby na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.Ceny a výstavyBěhem studia získala několik ateliérových cen AVU a zúčastnila se řady výstav. Na European biennale of young artists Germination 7 v Grenoblu ve Francii v roce 1992 obdržela cenu za interaktivní práci Stůl pro dvacet hráčů. O rok později byla vybrána Akademií výtvarných umění k účasti na 4. Biennale european academies of visual arts v Maastrichtu. V roce 1992 stála u zrodu legendárních Ženských domovů spolu se Štěpánkou Šimlovou, Veronikou Bromovou, Kateřinou Vincourovou, Markétou Othovou a Elen Řádovou.Ze samostatných výstavách jmenujme například Vysílač (Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2000), Metropolitan mystify ( Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, 2003 ), Find Your Style... ( Galerie Caesar, Olomouc 2004), Kresby ( Galerie Kabinet, Brno, 2005 ) či Metropolitan Reality ( Wortnerův dům AJG, České Budějovice, 2005 ).Zpracováno dle tiskových materiálů NG v Praze