Kompozitní materiály: kříženci dřeva a plastu?

V tom případě byste měli uvažovat o kompozitních materiálech, které v sobě spojují přednosti obou svých „rodičů“ – dřeva a plastu. Vznikají totiž z dřevěné moučky, drcených pilin či celulózové kaše , které se smíchají s nějakým polymerujícím plastem, a to polyetylenem, polypropylenem nebo s PVC (polyvinylchloridem) a vylisují se. Výsledek je hezký na pohled, teplý na omak, a hlavně vydrží všechny rozmary počasí a nevyžaduje žádnou údržbu. Takže s klidem můžete zapomenout na pravidelné každoroční olejování a penetraci nutných u dřevěných teras.

Materiály budoucnosti

Hmoty, které jsme právě popsali, nesou mezinárodní označení WPC – Wood Polymer Composites. Jde o vynález starý necelých dvacet let a říká se o něm, že by v budoucnu mohl nahradit dřevo jako stavební materiál. Kromě povrchů teras (tzv. decking) a venkovních obkladů budov z kompozitních materiálů mohou vyrábět ploty, besídky, pergoly, truhlíky na květiny, zahradní nábytek a mnoho jiného.   Na našem trhu se stavebninami najdete WPC od několika výrobců. Pokud si však myslíte, že jsou všechny stejné, hluboce byste se zmýlili. Hlavním rozdílem, který jednotlivé materiály odlišuje, je jeho složení. O vlastnostech těchto materiálů rozhoduje jednak druh použitého plastu a také podíl dřevěné složky. Vždy samozřejmě záleží na způsobu použití, ale podle našich zkušeností vykazují lepší vlastnosti kompozitní materiály založené na PVC. Polyvinylchlorid má lepší termodynamické vlastnosti než jiné plasty používané pro tyto účely, zejména polyethylen a polypropylen. Tyto polymery jsou totiž měkčí a výsledný materiál se pak může drolit, je méně pevný a odolný proti nárazu či poškrábání.   „Pro naše projekty jsme začali používat kompozitní materiál Twinson a zatím se nám osvědčuje mnohem lépe než exotická dřeva, se kterými je mnoho problémů. Především se v posledních letech výrazně snižuje kvalita importovaných exotických dřev, která jsou měkčí a trpí na různé neduhy. U projektů z Twinsonu si můžeme být jisti pevností a stabilitou materiálu, vynikající je i široký výběr barev,“ vysvětluje výhody a nevýhody jednotlivých materiálů Ing. Arch. Jiří Remo ze společnosti Remo & Partners.   Významnou roli hraje také podíl druhé složky v kompozitu. Nemusí jít vždy jen o dřevěné piliny nebo drť, v některých případech se používají i celulózové kaše či rýžové slupky. Jako ideální se jeví poměr cca 50 % PVC na 50 % dřevěných pilin, který zaručuje dostatečnou pevnost materiálu i vzhled blízký dřevu; právě tuto kombinaci nalezneme v materiálu Twinson, jiní výrobci uvádějí například poměr 70 % dřeva a 30 % plastových polymerů, nebo 60 % dřevěných vláken a 40 polypropylenu, kde je výsledkem poměrně měkký materiál s hodně plastovým vzhledem.   Ostatně vzhled je také jednou z klíčových vlastností u těchto materiálů. Největší výběr barev opět umožňují materiály na bázi PVC, už jmenovaný Twinson nabízí dokonce 8 barevných odstínů blízkých exotickým dřevům jako je masaranduba či bangkirai. Jiné kompozitní materiály mívají dvě až pět barevných variant, nejčastější jsou tři.   U kvalitních materiálů se rozhodně nemusíte bát, že vaše terasa bude vypadat jako z plastiku. Můžeme garantovat, že rozdíl mezi dřevěnou terasou a terasou z WPC na první pohled nepoznáte. Kompozita mají nejčastěji vzhled dřevěných prken, ale někteří výrobci nabízejí i jiné tvary, nejčastěji čtverce. Existují i profily s nepravidelným drážkováním napodobujícím strukturu dřeva.  

Čím jsou jedinečné

Podle dosavadních zkušeností převažují výhody těchto materiálů výrazně nad nevýhodami: poskytují úhledný, rovný povrch, který nestudí ani se příliš nerozpálí sluníčkem, navíc neklouže, když vystoupíte z bazénu. Je příjemný pro chůzi naboso i pro dětské hry.   Nenapadají ho škůdci, nekroutí se a nezadřete si z něj třísku, a hlavně nevyžaduje žádnou impregnaci, nátěry a další údržbu, protože nepodléhá rozkladu. Je velmi odolný a trvanlivý, záruka uváděnou většinou výrobců je až 25 let. Také má minimální tepelnou roztažnost, takže nepatrné mezírky mezi deskami zůstávají po celý rok stejné. Jeho povrch nenaleptá sůl, chlor z bazénu ani ptačí trus. A díky podílu plastu je samozřejmě dokonale voděvzdorný. Velkou výhodou je snadná, jednoduchá montáž, kterou zvládne i běžný kutil. Desky přitom můžete skládat do různých geometrických tvarů. A pokud se některá část přece jenom poškodí, dá se velmi lehce vyměnit.   Navíc nás může těšit, že tyto materiály jsou šetrné k životnímu prostředí, využívají totiž dřevěný odpad (piliny), nebo borovicové dřevo ze stále obnovovaných lesů, a nepřidávají se do nich pojiva, z nichž by se později mohl uvolňovat do ovzduší toxický formaldehyd. Jsou stoprocentně recyklovatelné a představují vynikající alternativu k tvrdým dřevům jako je teak, která se používají na terasy a k bazénům, ale bohužel se vesměs těží v ohrožených deštných pralesech. Ale hlavní výhodou WPC je jeho bezúdržbovost. Kdo poznal starosti s péčí o dřevenou terasu, asi ví, o čem je řeč. S terasou z kompozitních materiálů můžete s klidem zapomenout na každoroční olejování a penetrační nátěry. Venkovní plochu z WPC stačí jen občas umýt vysokotlakým čističem, případné skvrny odstraníte speciálním čistícím roztokem prodávaným spolu s terasou.   Když si shrnete všechny vlastnosti WPC, zákonitě se vám vkrade do mysli otázka, zda vůbec mají tyto materiály nějaké nevýhody. Jednou z nevýhod je možná to, že ačkoli kompozitní materiály vzhledově připomínají dřevo, přece jen se jedná o imitaci. To by ale mohlo vadit jen těm nejrozhodnějším zastáncům pravých přírodních materiálů, protože kompozita jsou velmi elegantní a působí dobře v jakémkoli kontextu.

Jiné možnosti

Jako první a nejběžnější volba, čím pokrýt povrch terasy, se nabízí dřevo, které ovšem má jako přírodní materiál své rozmary. Může „pracovat“, kroutit se, nasáknout vodou, odštěpovat na povrchu třísky. Samozřejmě existuje velká škála různých druhů dřeva, které se liší cenami, mechanickými vlastnostmi i výdrží. V zásadě je však třeba dřevo odborně konzervovat, zajistit jeho kvalitní odvodnění a neustále sledovat jeho stav. Časem se z něj totiž impregnace ztrácí a dřevo může šednout nebo rovnou podléhat zkáze.   Jak už nám prozradil architekt Jiří Remo, dokonce ani drahá exotická dřeva vás nezbaví starostí. Naopak: protože světové zásoby těchto dřev se tenčí, nastal v poslední době jejich velký úbytek na trhu a využívá se dřevo ze stále mladších, předčasně kácených stromů, které postrádá tvrdost a trvanlivost, jaké od exotických dřev očekáváme, a naopak trpí mnoha neduhy. Jejich dřevo je příliš řídké, nekvalitní, měkké, kroutí se, trpí na takzvané „krvácení“ (pouští barvu) a celkově je méně odolné.   Další materiály, kterými si můžete terasu vydláždit, jsou vesměs studené a nebudou už tak příjemné pro chůzi naboso, povalování na dece, nebo na batolení malých dětí.   U keramické dlažby si musíte nejprve ověřit, zda se vůbec hodí pro venkovní použití. Záleží to na její nasákavosti a mrazuvzdornosti (tyto dvě vlastnosti spolu souvisí, protože pokud dlažba snadno nasákne vodou, mrazy způsobí její popraskání), odolnosti proti opotřebení a protiskluzovosti. Betonová dlažba je levná a můžete si ji pořídit v široké škále barev, které dnes už zdařile imitují kámen, cihly nebo keramiku. Vyrábí se impregnovaná, což ji chrání proti různým typům znečištění. Dlažba z pálených cihel působí na pohled teplým, útulným, „středomořským“ dojmem a je dosti odolná, jen se na ní mohou objevovat takzvané výkvěty (vykrystalizované soli). A konečně dlažba z přírodního kamene je ze všech možností nejdražší, nejelegantnější a „nejvznešenější“, také její pokládka je náročnější.   Ceny kompozitních materiálů pro venkovní plochy patří k cenově srovnatelným například s exotickými dřevy. Jejich hlavní předností jsou ale prakticky nulové náklady v budoucnosti na udržování těchto ploch. Jednoduchá montáž a bohatý výběr barev pak z dřevoplastových kompozitů dělá ideální materiál pro tvořivé lidi s fantazií, kteří mají rádi inovace.