Matrix, technokultura a virtuální architektura I

Zdá se, aspoň pokud jde o publicistiku a ta při obsluze a uspokojování „veřejného anonyma“ okupuje hlavy lidí, že -řečeno se S.Kierkegaardem- „se příliš topíme v triviálních záležitostech“. Jsme sice „overnewsed“ a přece současně i hanebně a zlověstně „ underinformed.“ Učiníme-li z této teze premisu, tj. z teze, že ulpíváme na nepodstatném, pak musíme nezbytně zcela jasně říci co je, co míníme, ba co myslíme dnes na prahu třetího tisíciletí právě tím podstatným. Je tím Martinem Heideggerem diagnostikovaný útěk dnešního člověka před myšlením – propadnutí kalkulujícímu myšlení a s tím propojená vykořeněnost současného člověka? V tomto kalkulujícím myšlení, které okupuje svět se prosazuje, ba manifestuje moc techniky. Martin Heidegger přemýšlel o technice podstatným způsobem a již v minulém století rázně poukázal na „pošetilost“ a „krátkozrakost“ útoku proti technickému světu, neboť „jsme odkázáni na technické předměty, vybízejí nás dokonce ke stále stupňovanému vylepšování. Nepozorovaně jsme však k nim stále pevněji přikováváni, až se ocitáme v jejich otroctví.“ Takovýto v zásadě technický vztah člověka ke světu, hovořeno s M. Heideggerem, dosahuje, zdá se, počínaje devadesátými léty nového mezníku. V architektuře se podle našeho názoru tento zlom – a zde odkazujeme na v záhlaví článku uvedená motta filosofa Jeana Baudrillarda a historika a teoretika architektury Philipa Jodidia - přímo vizuálně manifestuje v nástupu virtuální architektury. Obr 1, 2 Morpheus a Neo v souboji s klony agenta Smithe ve filmu Matrix Reloaded.Budeme tedy již v úvodních řádcích tvrdit: takzvaná „informační společnost“ se ohlašuje nejen v rozestupující se cézuře mezi industriální a informační společností, v cézuře mezi institucemi kořenícími v industriálním věku (parlament, tradované dělení politického spektra na pravici a levici apod.) na straně jedné a sociologickými vzorci chování, které přesahují industriální svět na straně druhé, ale neméně silně se prokazuje v cézuře mezi realitou a virtualitou a především v prostupování těchto fenoménů. Architektura, která vizualizovala a snad především petrifikovala „ducha doby“, architektura jejíž vysoko ceněnou vlastností jako stavebního výkonu byla solidnost (dokonalost, ona klasikem architektonické teorie Vitruviem deklarovaná „firmitas“) se dnes propojuje se „všudepřítomným informačním prostorem“, sama se stává, máme-li použít terminologii P Jodidia, virtuálním produktem, „transarchitekturou“ a architektův klient je postaven před „agregát architektury a informace“. Na místo Vitruviovy firmitas nastoupila flexibilita. Prostor v architektonické definici již dávno není tím, čím býval, je dnes „syntézou tvaru, informace a vnímání. Zahrnuje zcela nové rituály, jako používání obrazovek a disket. Spočívá ve skryté informaci na všech úrovních. A protože žijeme ve světě software, je úloha architektury zcela nová.“(N. Coates)To je nepochybně událost – vážený německý kolega architekt mi nedávno poslal e-mail: Není dnes v architektuře závažnějšího tématu než právě téma virtuality a virtuální architektury. Je–li takový stav věcí, pak se ovšem „realita“ stává i pro v úvodu zmíněného veřejného anonyma něčím nesamozřejmým!Je tomu opravdu tak? Pomůžeme si v úvodu tím, co je prostě „po ruce“ (neboť tak se v postmoderně s radostnou povrchností argumentuje): kultovní film „The Matrix“ a jeho následující pokračování „Matrix Reloaded“ názorně sci–fi pohádkově předvádí pro masu diváků (pouze The Matrix vydělal producentům od roku 1999 450 milionů dolarů – to je dnes zajisté působivý argument ), že svět nemusí, není nutně tím, čím se prvoplánově jeví.Thomas Anderson se stane Neem a jeho virtuální ego opravdovým egem (Neo tím prokazuje, že je vyvoleným k záchraně světa), aby se v Matrix Reloaded znovu změnil zpět v Thomase Andersona s jeho zranitelností. Odtud otázky: Co je realita a co je simulovaná realita? Nemůže být svět tak, jak se nám podává, zaměněn dokonalou komputerovou animací? Nestává se konec konců svět našeho života, svět tak jak je pro nás, stále více prostorem uměle vyvolávaných zážitků? Pokračování zde