Pražská muzejní noc poprvé zavítá i do Trmalovy vily
Dne 12. 6. se koná již po několikáté Pražská muzejní noc. Letos však poprvé otevře v noci své brány i Trmalova vila ve Strašnicích, která nabídne bohatý doprovodný program komentovaných prohlídek a svých expozic.
Vila je raným dáílem architekta Jana Kotěry z let 1902–1903. Je ukázkou přenesení anglického venkovského domu hnutí Arts&Crafts do českého prostředí. Dům přelomu století měl navazovat na místní tradici, proto má vila výrazně nalidovělý dekor i měřítko, místní materiály a samozřejmě místní podmínky a přírodu. Vila se stala účelným, ale i co do výzdoby nadčasovým bydlením pro učitele Františka Trmala a jeho rodinu. Vila již deset let funguje jako dům—muzeum a zpřístupňuje formou expozic veřejnosti další témata týkající se dobového bydlení a vilové architektury.
Expozice Bydlení 1900–1920
Expozice představuje dva soubory nábytku doplněné předměty dnes již pozapomenutými i hojně využívanými. Významný soubor nábytku byl navržen v letech 1919-1920 pro Dr. Antonína Heverocha, známého psychiatra. Kotěra mu vybavil jídelnu s pracovnou. Soubor bílé ložnice, z doby kolem roku 1911, představuje ukázku soukromého prostoru se všemi náležitostmi i dnes zapomenutými kuriozitami. Hřebem expozice je jedna z kubistických dóz architekta a návrháře Pavla Janáka, svého času hlavního architekta Pražského Hradu a jednoho z vůdčích osobností české moderní architektury. Foto: eArch Interiéry jsou doplněny dobovými předměty denní potřeby – příbory, sklenicemi, podnosy, kompletním dobovým pánským oblekem.
Sezónní výstava Luxferový luxus: nekolektivní bydlení 70. let v Československu
Výstava ukazuje proměny vilové architektury let sedmdesátých. Sedmdesátá léta nebyla v architektuře dobou nejtemnější normalizace, jak se dnes poněkud povrchně prezentuje. Musíme si uvědomit, že spoustu projektů bylo navrženo v ještě slibných letech 1968, 1969 a 1970 a realizace projektů, stejně jako samotná výstavba, trvala mnohonásobně déle než dnes. O to více to platí u staveb individuálního bydlení, které musely být z drtivé většiny případů stavěny vlastní silou. Často tak docházelo k rasantním škrtům v projektech a k jejich úpravám. Výstava se záměrně nejmenuje individuální, ale nekolektivní, neboť tím představuje drtivou menšinu projektů určených k bydlení, které byly jiné, než kolektivní – masový imperativ doby.
Foto: eArch Program Pražské muzejní noci v Trmalově vile
20:00 Setkání s panem Kotěrou
komentovaná prohlídka expozice a vily s kurátorem Ladislavem Zikmund-Lenderem
22:00 Pavel Karous: Vetřelci a volavky
přednáška a promítání videa k aktuální výstavě Luxferový luxus: nekolektivní bydlení 70. let v Československu
„Monumentální sochařství“ procházelo v období Normalizace po velkém experimentálním kvasu 60. let tvůrčí stagnací. Na druhou stranu snad nikdy v dějinách našeho státu nebylo pořádáno tolik sochařských soutěží, nebylo tolik objednávek společenského charakteru. Obrovské množství zakázek zajišťoval zákon, který ukládal, aby každá státní stavba (drtivá většina všech stavebních projektů) dala 1 až 4% z celkového rozpočtu na „výzdobu“. Toto „čtyřprocentní umění“ pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov.
Současné brutální zacházení i nevšímavost k těmto plastikám, přimělo náš kolektiv k jejich systematické dokumentaci a popularizaci. Doufáme tak, že pomůžeme změnit vztah veřejnosti k těmto ohroženým kulturním památkám.”
