Střechy v Africe

Rovněž pak v Namibii je 7,4 procenta bělochů - potomků Němců, kteří zase kolonizovali tuto část Afriky. Naopak procentuálně nejvíce černochů žije v království Lesotho, jichž je tam plných 99,7 %. S velkou nadsázkou se dá konstatovat, že je to „nejčernější“ země na světě. Další země, které jsem na svých několika cestách po Africe navštívil, jsou Botswana, Namibie, Zimbabwe, Zambie, Svazijsko, Keňa, Uganda, Tanzanie a pak nádherné ostrovy: Zanzibar, který je už ale více arabský, a Mauritius, kde zase převládají potomci Indů.Pro upřesnění je nutno konstatovat, že Afrika je i v poměrně značně odlehlých částech již hodně civilizovaná, tzn. že tam všichni znají (to ale neznamená, že mají) většinu výdobytků moderní civilizace (auta, mobily, počítače, televize atd.). Už to prostě není ta Afrika za dob cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. A už vůbec to není Nová Guinea, kde jsem se dotkl ještě doby kamenné a kanibalismu. To ale neznamená, že v mnoha zemích afrického kontinentu není obrovská chudoba a lidé nežijí primitivně v sepětí s přírodou. obr. 1 a 2Charakteristické pro většinu kontinentální Afriky jsou velké civilizační rozdíly mezi městy, mnohdy s výstavními centry, a venkovem. Tomu samozřejmě odpovídají i obydlí místních obyvatel a i jejich střechy. Na obr. 1 vidíme zcela zanedbaný domeček a jeho střechu v chudičké vesničce Malealea v Lesothu. Dům je kamenný a krytinu střechy tvoří místní rákosí a kamení. S tím kontrastuje obr. 2, který ukazuje domeček rovněž v Lesothu, ale v „rezidenci“ pro turisty, kterých je zde ale absolutní minimum. Lesotho skutečně nepatří mezi turistické oblasti, byť ve své osamělosti (nalézá se uprostřed Jihoafrické republiky, podobně jako San Marino uprostřed Itálie) je nesmírně krásné a naštěstí v naprosté většině ještě panenské - tedy turisticky téměř nedotčené. „Rezidence“ je postavena opět na kruhovém půdoryse, stěny jsou opět kamenné, ale „oplácané“ hlínou a rákosová střecha je již provedena na vysoké profesionální úrovni. obr. 3 a 4 To, že z přírodních materiálů se v Africe pokrývají i moderní budovy, ukazují obr. 3 a 4. Je zde prezentována dokonale provedená rákosová střecha benzínové pumpy před vjezdem do Krugerova národního parku v JAR, na obr. 4 je tvarově velmi zajímavá, opět rákosová střecha rodinného domu v Windhoeku, tedy v Namíbii. obr. 5 a 6Vrátím se ale opět k přírodním střechám chýší obyčejných obyvatel. Ve většině zemí Afriky jsou tyto chýše (rodinná stavení) o kruhovém půdorysu, případně čtvercovém či obdélníkovém se zaoblenými rohy. Příkladem na obr. 5 je opět silně zanedbaná rákosová střecha na „domečku“ ve vesničce Mazunga v Zimbabwe a na obr. 6 jsou podobné střechy v oblasti Venda v severní části JAR. Doslovnou expanzi dalších typů zajímavých přírodních střech představují státy rovníkové Afriky, tedy Keňa, Tanzanie a Uganda. Např. Masajové žijící v severní Tanzánii a jižní Keni staví svoje obydlí obvykle o obdélníkovém půdorysu. Stěny jsou provedeny ze silnějších dřevěných kmenů a proutí, které jsou proloženy částečně kameny nebo hlínou, resp. obojím. Střechu pak tvoří nosná konstrukce s více či méně pravidelně naskládanými silnějšími větvemi, na kterých je „naplácaná“ „hydroizolační vrstva“ ze směsi bláta, trávy, popele a kravích exkrementů. obr. 7 a 8Jako typický příklad může posloužit vesnička Olosokwan vedle známého kráteru Ngoro Ngoro v Tanzánii (tam nám dokonce lvi skákali na kapotu našeho terénního auta). Na obr. 7 je ve zmíněné vesničce typická masajská chýše (v malajštině boma) s místními Masajkami a na obr. 8 pak pohled z interiéru na „nosnou střešní konstrukci“. Ta je dokonale „očouzená“ kouřem z otevřeného ohniště, které je uprostřed chýše. Tyto chýše nemají ani komín, ani okna a kou proniká ven pouze netěsnostmi střešní konstrukce. Zajímavostí je, že chýše staví zásadně ženy, zatímco muži pasou krávy. Asi bychom čekali, že tomu bude opačně, nicméně jiný kraj, jiný mrav. A protože u Masajů není výjimkou ani deset manželek, má takový Masaj postavených třeba i oněch 10 bomů - každá manželka mu prostě dle staletého zvyku postaví „dům“. Zajímavá je i budova školy v Olosokwanu. Exteriér je na obr. 9 a interiér na obr. 10. obr. 9 a 10Zase trochu jiný typ upravené střechy, tentokráte z rákosí, lze spatřit na vefiejných WC v národním parku Serengeti (Tanzanie) - obr. 11. Ve vesničce Edgare Sero byla k vidění tato střecha rodinné chýše krytá zdánlivě divoce a nesystematicky banánovými listy - obr. 12. Spoustu úžasně zajímavých střech krytých banánovými listy lze spatřit zvláště v Ugandě. Např. ve vesničce Budadiri je mnoho takovýchto „banánových“ střech. Na obr. 13 je střecha místní restaurace pouze z banánových listů. Na obr. 14 je chýše krytá „směsí“ vlnitého plechu, banánových listů a stabilizační vrstvy z cihel, které si pálí movitější občané ve vlastních milířích.Pastvou pro oči jsou banánové střechy v pygmejské vesničce na hranicích Ugandy a Konga, v národním parku Semuliki. Pygmejové jsou nejmenší „lidičkové“ na světě, proto i jejich chýše jsou úměrně menší. Řekl bych, že to jsou takové větší psí boudy. Koneckonců pro porovnání se autor článku vyfotil s pygmejským náčelníkem před jeho „rodinným sídlem“ - obr. 15. Na obr. 16 je pak náčelníkova střecha jasně patrná včetně směsi palmových a banánových listů s vlnitým plechem s vlnami kolmo na sklon střechy... Obr. 17 pak představuje typickou chýši náčelníkových poddaných a obr. 18 jednu z místních pygmejských občanek. V pozadí střecha - všimněte si „oranžové pojistné hydroizolační fólie“ pod banánovými listy. Psáno pro časopis Střechy, fasády, izolace.