Working Heritage v Itálii, Schio a Terni 27.2. – 3.3. 2004

Počínaje rokem 1979, kdy se ve Schiu konalo sympozium na téma Alessandro Rossi a Schio, je jeho průmyslové dědictví třetím bodem politického programu města. Alessandro Rossi byl významný průmyslník, jak už to bývá, zároveň trochu mecenáš a starostlivý otec všech svých zaměstnanců – dělníků i jejich dětí (pozn.: 1). Schio bylo přetvořeno v intencích průmyslnické rodiny. Vzniklo nejenom průmyslové centrum významných textilních závodů (především proslulá Fabrica alta), ale také sociální čtvrť Alessandro Rossi, stejně jako poměrně bohaté vybavení (divadlo, park,…). Takový obraz města zůstal prakticky až do současnosti, kdy město pod vedením radnice s bohatou pomocí zkušeného Giovanni Luigi Fontany, profesora moderní historie na Universitě v Padově a rodáka ze Schia, ač v situaci žádné památkové ochrany ( celostátní klasifikace, respektive celostátní ochrana průmyslového dědictví v Itálii neexistuje), rozhodlo o maximálním zhodnocení a transformaci historicky hodnotného území. Již delší dobu probíhá urbanistická rekvalifikace sociální , původně Nové čtvrti Alessandro Rossi pod vedením zkušeného profesora Franco Mancusiho z Benátek, jejíž metodická přesnost je bohatě zdokumentována ve stejnojmenné publikaci (Un manuale per „Nuova Schio“ z roku 1990). Se změnou a větší snahou po čistotě výrazu těchto sociálních staveb, se částečně mění i jejich sociální struktura, což je přirozené a pochopitelné.Po celé poslední desetiletí se usilovně pracuje na záchraně hodnotných staveb původních přádelen lnu v celém jejich urbanistickém kontextu , hledá se vhodná náplň pro jejich konverzi. Existují projekty, hypotetické úvahy o optimálním využití, především komerčního typu – banky, administrativa…, (ale také muzeum textilního průmyslu se zachováním původních stavů – jedna z nejstarších přádelen Conte z roku 1757) v zásadě dotované ze soukromých zdrojů. Výhodou je, že město v zásadě nepodlehlo velké krizi, která by nějakým převratným způsobem umrtvila, respektive ochromila jeho činnost, mnohé závody nadále fungují, podhorská poloha nezměnila jejich běžný chod. Ta místa, která byla opuštěna , byla nahrazena novými závody na předměstí, pracovních příležitostí neubylo. Zůstalo velké průmyslové dědictví, které vyvolalo potřebu celonárodní soutěže rehabilitace, bez zjevného výsledku ve své době (pozn.: 2). Přesto zůstává otázkou, zdali všichni obyvatelé přijímají průmyslové dědictví dobře, či s určitými rozpaky, které se vážou na jejich pracovní vzpomínky, které nemusí být vždy odrazem příjemné a dobré zkušenosti. Byla to tvrdá přece jenom práce ve fabrice!V případě druhého města v této oblasti - Valdagno, byl současný dobrý stav existujícího moderního průmyslu ještě markantnější. Také proto byl spíše doplňující informací o oblasti, než centrem zájmu pracovní skupiny Working Heritage. Město v horách (trochu připomíná svou polohou samostatné ministátečky v Evropě, také se k němu jede dlouhým tunelem pod horským masívem. Pozor, platí se mýtné!) s lázeňskou atmosférou a čistým vzduchem, skrývá monumentální stavbu moderní přádelny (pozn.: 3) vybudovanou dalším místním velkoprůmyslníkem Gaetanem Marzotto, který překročil hranice regionu i italského státu, stejně jako Cittá Sociale, sociální město vybudované v letech fašistické diktatury s velkou erudicí a invencí architektem Francesco Bonfantim v neuvěřitelném stylu míchající moderní italský racionalismus, tradicionalismus i Art Deco. Silná architektura, silný průmyslový rozvoj, dodnes zásobující textilem luxusní a nejlepší návrhářské ateliéry v Itálii i v zahraničí (typu Versace, Kenvelo, Benetton atp…). Sociální město je obdivuhodná směsice rozdílných architektur obytných bloků, řádkového i izolovaného způsobu zastavění, vybavenosti – divadla, fotbalového stadionu, krytého plaveckého bazénu….). Vše funguje, sociální otřesy minimální. Zatímco první část workshopu se odehrávala ve Schiu na radnici a v divadelní budově Nuovo Quartiere Alessandro Rossi, druhá část workshopu, po přesunu do Terni, měla své sídlo v monumentální vile Villalago di Piediluco, kde je dnes Institut historie a kutury Franco Momigliano (ICSIM). Terni – konverze továren na iluze? Město v kraji Umbria, asi 120 km od Říma, je průmyslové centrum s rozdílnou strukturou podniků. Půdorysně i velikostí připomíná Kladno. Tím, že leží na úpatí vysokých Apenin, na řece Nera, nalezneme zde především od třicátých let budované kaskády vodních elektráren na horské řece Velino, z nichž nejslavnější je centrála v Galletu, v těsné blízkosti slavných mramorových kaskád (Cascatta delle marmore), bohatě zobrazených ve Felliniho filmu Interview, a především bývalých, dnes opuštěných chemických závodů v Papigno, které si pro svou silnou bezútěšnou podobu vybral jako reálie koncentračního tábora Roberto Benigni k zfilmování svého oscarového dílka La Vita e Bella. Pokračováním celého záměru je vybudování filmových ateliérů, kdy volné – hangárové prostory původní továrny na syntetický amoniak, se pro filmařské účely vyráběných iluzí přímo nabízejí. Z ostatních průmyslových objektů jsou v Terni dodnes fungující zbrojařské závody, ocelárny (Krupp a Thyssen) a dnes již fungující konverze původních manufaktur těžkého průmyslu Bosco, které se staly rovněž významným centrem - inkubátorem zobrazivých umění a novodobých multimedií. Město je rovněž silné svou sociální výstavbou dělnických čtvrtí, i jednotlivých, dnes již historických objektů sociálního bydlení (pozn.: 4). Gigantické hydraulické kladivo o hmotnosti 12000 tun, realizované ve třicátých letech, se nakonec , po peripetiích jeho montáží a demontáží, stalo symbolem města a zdobí prostor Dantova náměstí před železničním nádražím.Renato Covino, stejně jako Aldo Tarquini jsou osobnosti, kterým se zdejší osud průmyslu stal životním posláním. První pro svou profesi spjatou s průmyslovou archeologií, druhý svým zaměřením architekt – urbanista, který dnes koordinuje významné záměry konverze opuštěných průmyslových celků. Jejich úsilí dobře podporuje pečlivá katalogizace všech průmyslových objektů, která je v tomto kraji opět v rukou regionálních a nikoli státních institucí. Terni dnes obhospodařuje průmyslový park v šíři třiceti kilometrů s výrazným přírodním fenoménem . Městská administrativa a obecněji zodpovědní činitelé celého kraje Umbria považují celou oblast s nebývalou hustotou průmyslu za důležitý pramen zhodnocení, který se stává jejich politickým programem. V devadesátých letech se tak zasloužili o nákup a rehabilitaci ploch historických železáren, později změněných na SIRI (Societé Italienne de Recherches Industrielles), v současnosti určených pro městské muzeum postupně dokončované. Dále město získalo zónu bývalé elektrochemické továrny v Papigno, v současnosti konvertovanou na filmové ateliéry a poměrně rozsáhlou zónu v těsném sousedství, jež byla součástí komplexu elektrických závodů (ENE) a jež se stane muzeem průmyslového dědictví. Částečná rehabilitace dělnických domů Collesatte Piano dnes slouží gesci a administraci dnes již velkolepé turistické atrakce mramorových kaskád. Tyto průmyslové úhory, včetně fungujících průmyslových závodů, představují v úhrnu 40 hektarů a jsou plochami soustředěného zájmu postupné rehabilitace v celé oblasti.Závěrečná debata , příprava výstavy a publikace proběhla opět v centru ICSIM. Nás může potěšit zájem kolegů, členů týmu Working Heritage, o naší účast na putovní výstavě prezentující výsledky konverze průmyslových objektů a celých území. Práce ve fázi přípravy dokumentace již byly zahájeny.Klíčová slova knihy stejně jako výstavy jsou: Porozumění, ochrana, rehabilitace, ekonomika, výuka, gesce a angažovanost, to vše ve prospěch nejen industriální archeologie jako takové, ale i ve prospěch zachování kouzla průmyslových objektů, kouzla práce vycházející z nich. Můžeme-li to tak ze své akademické pozice nazývat.Poznámky:- 1. Při návštěvě Archivu Lanerossi ve Schiu (také v bývalém průmyslovém objektu z dvacátého století) jsem narazil na jeho útlou knížečku Socialismo e fraternato, vydanou v roce 1888 ve Florencii, pravděpodobně nákladem vlastním.- 2. V letech 1979 -1980 za předsednictví Bruna Zeviho se soutěže zúčastnilo více než 100 týmů ve své době nejlepších architektů a urbanistů.- 3. Stavba udivující svými rozměry má základ v devatenáctém století s výraznou obnovou ve třicátých letech dvacátého století rovněž vytvořenou architektem Francesco Bonfantim, a proslulou obloukovou konstrukcí z padesátých let, na níž jsou zavěšeny moderní velkoprostorové haly s technologicky špičkovými tkalcovskými stavy.- 4. Za zmínku stojí především „Palazzone“ – sociální palác s vnitřním dvorem a pavlačemi z let 1880 a mrakodrap ze třicátých let, racionalisticky sociální pohled na moderní bydlení.Reference: publikace k dispozici v knihovně VCPD- Dino Sassi e Giovanni Luigi Fontana: Acqua e Lana, Edizioni Sogema Marzari, Schio 1992- Schio – guida rapida alla Citta e ai suoi dintorni, Edizione ASGS Schio, 1999- La val Leogra e i suoi Comuni, Comune di Schio, 1998- Un Manuale per „Nuova Schio“, a cura di Franco Mancusi, Arsenale Editrice, Venezia, 1990- Il fragore delle acque, la cascata delle marmore, a cura di A. Brilli, Federico Motta Editore, Milano, 2002- R. Covino, G.Gallo : Terni, History and Planning, Federico Garola Editore, Milano 1982- Terni i programmi urbani complessi, a cura di A. Tarquini, Comune di Terni, 2002- F. Amatori, A. Colli, N. Crepas: Deindustrialization and Reindustrialization in 20th Century Europe, ed. Franco Angeli, Terni 1998Schio - Fabrica altaSchio - Lanificio ConteTerni - Villalago di PiedilucaTerni - Centrale de GalletoTerni - Cascata delle marmoreTerni - Papigno - Cinecitta