Chaos? Chaos!

Teorie chaosu vtrhla do dnešních přírodních a kulturních věd stejně jako do umění a nenechala tam doslova kámen na kameni. Úspěšně se zabydlela v nové estetice, teologii, biologii, ekologii, genetice, malířství, divadle, hudbě, matematice, fyzice, politologii, ekonomice i astronomii. Pozměnila nebo úplně zničila naprostou většinu toho, co jsme až dosud pod vlivem naší kulturní tradice, zvyklostí a historie vnímali jako pravdivé, správné, definitivní a nebo jenom normální. Během přibližně dvacíti let od jejího vynoření zasáhla a proměnila téměř všechno, v co jsme jako Evropané věřili – tedy, přesněji řečeno, v co jsme se domnívali věřit. Teorie chaosu však, navzdory svému názvu evokujícímu nepořádek a neřád, není spojena pouze s bořitelstvím a nihilismem. Naopak, do mnoha oborů lidského konání a hledání vnesla nové (a mnohdy skutečně nebývalé) možnosti. Nad jejich využitím z hlediska umění se budeme postupně zamýšlet na těchto stránkách. Vstup „vědy o chaosu“, jak se teorii chaosu také někdy říká, do světa vědy a umění (ale i například náboženství a filozofie) se podobal a podobá větrné smršti. Mnoho myslitelů ji odmítlo a stále ještě odmítá přijmout - většinou proto, že jim tato teorie připadá příliš anarchistická a pesimistická. Mnoho jiných ji naopak s okázalým nadšením vítá jako nový myšlenkový systém, který do naší „chaotické“ současnosti opětovně vnáší relativně velmi pevný řád a vysvětluje mnohé jevy, které se až dosud vymykaly vědeckému, potažmo lidskému, chápání. Buď jak buď, teorie chaosu je dnes vnímána jako sice poněkud netradiční a podivuhodná, v mnoha oborech však nesporně velmi úspěšná komplexní věda o skutečné povaze světa, který nás obklopuje.

Fraktál, grafické zachycení chaosu.Určitou, mnohdy matoucí, zvláštností teorie chaosu je skutečnost, že četné myšlenky, které zapracovává, byly často známy - nebo alespoň mnohými povědomě tušeny - již minulosti, někdy i velmi dávné. Někdy se proto může zdát, že tato teorie vlastně nepřináší nic nového, původního. A často je tomu skutečně tak. Nové a zásadní je však nebývale mezioborové rozpětí, s jakým o jednotlivých tématech uvažuje a skutečnost, že ke svým tvrzením předkládá přísně vědecké důkazy. Co je tedy základem teorie chaosu? Zjednodušeně by bylo možné říci, že jejím stěžejním tématem je uvažování o reálném světě jako o nelineárně (tedy nespojitě, náhodně) se chovajícím systému. Na rozdíl od tradiční vědy tato teorie nepovažuje nepravidelně se chovající systémy v přírodě za výjimky, ale naopak za normu. Zjednodušeně řečeno se pokouší vidět ve stromu skutečně živý strom – a to i včetně všech vlivů, které na něj působí a které on zpětně ovlivňuje. Staví tak v jistém smyslu na hlavu postupy tradiční „newtonovské“ vědy, které měly tendenci reálné systémy zjednodušovat do modelových objektů sestavených z lineárních geometrických objektů a vztahů.

Při tvorbě fraktálů někdy vznikají podivné a fantaskní obrazce. V současnosti nacházejí uplatnění ve výtvarném umění, hovoří se dokonce o nové estetice... Asi nejzajímavější je způsob, jakým teorie chaosu uvažuje o náhodě. Ta pro ni totiž není „šumem“, který by bylo možné odstranit započítáním chybové konstanty, ale něčím, co postupně může systém zcela proměnit a nahradit dosavadní systém pravidel systémem novým. Náhodě tak byl přiznáno významné místo pro chování přírody i všech výsledků lidské činnosti. Podobně významnou - a z hlediska tradiční vědy nezvyklou - úlohu hraje v teorii chaosu také čas: je vnímán jako nevratný, zároveň však opakující soběpodobná (nikdy však zcela stejná!) schémata a situace.Tím, že teorie chaosu uvažuje o reálném světě jako o něčem, co se vyvíjí náhodně a neodhadnutelně zároveň říká, že neexistuje žádný způsob, jakým by bylo možné přesně určit vzdálenější budoucnost čehokoliv, co se vyvíjí v závislosti na čase. Jedním dechem pak ještě dodává, že navzdory tomu, že je vše neodhadnutelné existuje i v sebevíc chaotických systémech relativně přesný a pevný řád. Jak je to možné a jakého druhu tento řád je, se dozvíme příště. Další díly:Chaos? Chaos! (1.díl)Řád a chaos (2 díl)Teorie CHAOSU 3 | Hledání zlomkovitosti (3.díl)