Grand Prix Architektů 2014. Jaká byla?
V úterý 13. května proběhlo vyhlášení Grand Prix architektů, Národní ceny za architekturu. O vyhlášení a galavečeru věděli jen přímo pozvaní lidé, což byli účastníci soutěže, laureáti, část lidí z Obce architektů a jejich okruh známých. Dále se dostavil snad ne více než jeden novinář.
Jan Stáhala, 20. 5. 2014
Akce neměla další publicitu, neproběhla tisková konference za účasti oceněných týmů. Propagace působila spíš záporně, spíš jako by Obec architektů nechtěla o akci informovat. Členové Obce architektů, pořadatelské organizace, nebyli informování o konání akce, ač je pravda, že termín galavečera vyšel v březnovém Informačním servisu OA a byl zmíněn i během zrušené mimořádné valné hromady Obce architektů dne 29.4.2014.
Večerem provázela Marie Tomsová, dříve hlasatelka ČT. V úvodu se odvážila zauvažovat o architektuře srovnáním Miese van der Rohe a Roberta Venturiho ("Less is more" versus "Less is bore" a co si o tom máme jako myslet my laici...), ale radši rychle předala slovo předsedovi Obce architektů, Miloši G. Parmovi, který přivítal jmenovitě Pavla Křečka, předsedu České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě(ČKAIT), Jana Fibigera z Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství a Pavla Štěpána, prezidenta Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI). Předseda Parma opomněl přivítat mimo jiné přítomného děkana Fakulty architektury ČVUT v Praze, profesora Ladislava Lábuse. Za Českou komoru architektů (ČKA) na galavečeru nebyl nikdo oficiálně přítomen.
Předání cen proběhlo rychle, přehledně, svižně a bylo zajímavé. Oceněné týmy vnímaly cenu pozitivně, udělala jim radost. Na otázku, jaký má cena dopad, odpovídali, že zatím žádný, tisková konference nebyla, nikdo je neoslovil s možností propagace.
Kritéria sestavení poroty nejsou známá. Porotu patrně vybírá a oslovuje rada Obce architektů. Předsedkyní poroty byla Magdaléna Jetelová, sochařka, což je trochu divné, možná je to nedostatkem autorit mezi architekty v porotě, nebo snad snahou o pohled zvenku. Soutěžící samotní porotu chválili za poctivý přístup při objíždění a posuzování staveb, že k porotování přistupovali zodpovědně.
Většina oceněných jsou neofuncionalistické domy vysokého standardu pro movité klienty. Neurazí, nepřekvapí. Mezi oceněnými se ale našlo i několik mladých týmů se svěžími nápady.
Laureátem se stal projekt rekonstrukce městských lázní v Liberci od SIALu. Hlavní cenu architektům předával předseda ČKAIT Pavel Křeček, který ocenil kancelář SIAL také za věž na Ještědu (postavena 1966-1973) z pohledu inženýra jako syntézu architektonického a inženýrského umu. Nic proti odkazům na úspěchy minulosti, je to jistota, že řečník nepřešlápne, ale zároveň se nijak nevyjadřuje k současnosti ani k oceňované stavbě, což by cena za architekturu obsahovat měla.
Do soutěže se přihlásilo celkem 69 projektů, které byly posuzovány v 7 kategoriích. V kategorii urbanizmus byly celkem 3 projekty (na jednu výhru), v kategorii krajinná architektura také pouze 3. Jeden autor přihlásil 5 projektů a odnesl si jedno ocenění. Přihlášení je dnes možné pouze autonominací, tedy autorem samotným, za poplatek 3000 Kč za jeden projekt. Pro představu, v ČR je možná kolem 10 tisíc architektů, z nichž je cca 3 a půl tisíce autorizovaných. Dokončených staveb architektů jsou ročně tisíce, do soutěže jich ale autoři přihlásili jen těch několik desítek. Nutno říci, že většina přihlášených staveb patří mezi zajímavé stavby a jde zpravidla o nadprůměr.
Soutěž Grand Prix drží slušný standard, co se týče vyhlášení, dramaturgie, grafiky katalogu, poroty a jí vybraných projektů z přihlášených. Nabídka je ale také největší problém. Do soutěže se přihlásilo málo staveb, těžko říct, zda těch nejlepších realizovaných v uplynulém roce, neboť se nejedná o reprezentativní průřez. Cena architektům dnes nenabízí to, co od ní žádají, tedy propagaci své práce a vyšší prestiž.
Grand Prix dnes není reprezentativní cena za architekturu, je pouze jediná.
