Technologie / služby

Pohledový beton dominuje berlínskému Muzeu architektonické kresby

V Berlíně bylo 1. června 2013 otevřeno Muzeum architektonické kresby. Jemná reliéfní textura šedožlutavého pohledového betonu fasády, zpestřená architektonickými motivy, decentně odkazuje na funkci budovy a jejích sbírek: pergamen jako nosný materiál architektonických kreseb.

Lucie Šimečková , 16. 4. 2014

BERLÍNSKÉ MUZEUM ARCHITEKTONICKÉ KRESBY

V minulosti bylo umění architektonické kresby základním předpokladem pro tvorbu architektů. Talent a trénink byly pilíře, na kterých umění kresby spočívalo až do 20. století. V současnosti již nehraje tak významnou roli, digitální technologie vzaly i tuto oblast útokem a umožňují zobrazení budoucích projektů bez ní. Pouze část architektů představuje klientům své projekty prostřednictvím kreseb a perspektivních pohledů. U velkých projektů, jako jsou letiště, fotbalové stadiony nebo fasády budov, je to již výjimečné. Přesto rozvíjení a trénink této dovednosti, díky níž je možné nalézt formu a proporční schémata projektů pomocí myšlenek plynoucích skrze ruku na papír, jsou důležité. Proto se zakladatelé Čobanovy nadace rozhodli zasáhnout a pokušejí se oživit zájem o architektonickou kresbu podporou klasické výuky umění kresby mezi talentovanými mladými architekty-umělci. Pro studijní účely založili sbírku architektonických kreseb.

Druhým jasným záměrem nadace (založena v roce 2009), je pozvednout povědomí veřejnosti o nápaditém a emočně-nabitém světě architektonické kresby pořádáním výstav a různých kulturních akcí. Z toho důvodu bylo rozhodnuto postavit novou budovu muzea ve středu Berlína, věnovanou výhradně výstavám a úschově vlastnoručně vyobrazených představ architektů.

Zakladatel nadace, Sergej Čoban, objevil svou vášeň pro architektonickou kresbu během studijních let na ruské Akademii umění v Petrohradu, kde svou lásku ke starým mistrům rozvíjel a sám začal kreslit. Základním kamenem sbírky byla kresba Pietra di Gottarda Gonzagy zakoupená v roce 2001. Od té doby jeho sbírka rostla a v současné době obsahuje stovky kreseb z různých období: od architektů 16. století po současnost, od DuCerceaua po Gehryho.

Budova se nachází v areálu bývalého pivovaru Pfefferberg, na Christinenstraße 18, Prenzlauer Berg, v berlínské čtvrti Pankow. Oblast byla zastavěna v roce 1848 pro pivovar a měla pestrou historii. V současnosti se místo stalo centrem berlínské kulturní scény. V bývalých budovách – většina z nich je památkově chráněna – se nacházejí umělecká studia, galerie, muzea, restaurace a hotely.

Nápaditá konstrukce muzea leží u vchodu do areálu, navazuje na požární zeď chránící významné budovy na Christienstraße 17 a zapadá mezi typické staré berlínské domy. Budova je součástí komplexu jako celku, není samostatným objektem. Její silueta daná zanořováním a vynořováním jednotlivých podlaží je demonstrací svobody formy, která souvisí se stylem sousedních historických budov, avšak současně je ve svém projevu neortodoxní a minimalistická.

Malé a strhující, muzeum je jemným prostředníkem mezi industriální částí a okolními budovami z 19. století (obr. 8a, b). Jeho fasáda se zvedá do výše 22 m, typické výšky okapů budov ve vnitřním Berlíně, a tóny betonového pergamenu harmonizují s pastelovými exteriéry okolních obytných bloků. Dokonce i dramatický skleněný box nejvyššího podlaží, který je vykonzolován nad betonovou fasádou, může být považován za odvážnou interpretaci ustupujících podlaží, která většinou zakončují typický berlínský blok. Drážkovaný beton také připomíná, ale neimituje, cihelnou architekturu pivovaru, neboť oboje je projevem temperamentních forem odhalených v jejich materialitě.

Pětipodlažní budova se zvedá nad pravoúhlým půdorysem plochy cca 8 x 12 m. Vstup se nachází na severozápadní straně, kde ustupuje fasáda. Projekt individuálních podlaží různých hloubek a úhlů evokuje představu poskládaných „šuplíků“, v kterých jsou uloženy kresby. Navíc budova díky kresbám zobrazeným na vnější fasádě navozuje zdání, že je z kreseb postavena. S výjimkou nejvyššího podlaží je celá konstrukce pokryta reliéfy vytvořenými pomocí polyuretanových matric. Jemná reliéfní textura, zpestřená architektonickými motivy a šedožlutavým probarvením betonu, decentně odkazuje na funkci budovy a jejích sbírek: pergamen jako nosný materiál architektonický kreseb.

Stejně jako sousední komplex Pfefferberg, kde sto let staré konstrukce rodí současné špičkové umění a design, muzeum mobilizuje současnou architekturu k ochraně starých prací. Architekt Čoban na fasádu umístil části kreseb, aby poukázal na účel budovy. Kresby „vyryté“ do obálky muzea sdělují, že funkcí muzea je ochrana historických architektonických vyobrazení. Dokonce zobrazují některé muzejní exponáty a přiznávají původ sbírky. Fragmenty z Čobanovy první akvizice, kresby Pietra di Gottardo Gonzaga (1751 až 1831), italského umělce působícího v Rusku, se objevují na třetí a čtvrté úrovni. Výňatek z kresby Angela Toselli (1765 až 1827), také Itala působícího v Rusku, se opakuje podél druhé úrovně. A na první úrovni je patrná další z Gonzagových skic. Vedle kreseb byla také použita textura drážkování, která představuje štos náčrtů z boční strany.

Budova má 450 m2 užitné plochy a přibližně 200 m2 je věnováno výstavním účelům, včetně muzejního obchodu. Technické zázemí zaujímá suterén, v přízemí je vstupní hala, šatna a zmíněný obchod. V prvním a druhém podlaží se nacházejí výstavní prostory, které nemají kvůli citlivým exponátům přímé sluneční světlo. Ve třetím podlaží je archív a sklad. Poslední podlaží prosklené ze třech stran s otevřenými terasami, určené především pro konference a jako pracovní místo pro kurátory, je v ostrém kontrastu výstavním prostorám, zde je doslova exploze světla. Panoramatické výhledy z obou teras posledního podlaží korunují tuto neuvěřitelně kompaktní, prostorově bohatou budovu.

Motivy kreseb z fasády se opakují i v interiéru – otištěny v betonu na stěně za proskleným výtahem, na kostkách určených pro odpočinek v malém pokoji přístupném z druhé galerie (obr. 9b), ale také v dřevěném obkladu z tmavého ořešáku, který se objevuje v přízemí i na obou galeriích (obr. 9c).

Fasáda

Betonová fasáda má nosnou funkci. Budova je postavena jako masivní železobetonová skořepina, jako dutá věž, do níž byla následně vložena jednotlivá podlaží. Fasáda není z prefabrikovaných panelů, ale je „odlita“ z barveného monolitického betonu na stavbě.

Zabarvení fasády bylo nejprve zkoušeno na malých referenčních plochách, poté byl vyroben vzorek fasády v měřítku 1 : 1 a následovala výroba dalších vzorků již na místě.

Vnější stěna byla vyrobena s reliéfem. Použití polyuretanových matric vložených do bednění umožnilo přenést historické ar chitektonické kresby do pohledového betonu. Kresby pro fasádu byly digitalizovány a graficky zvětšeny. Použitím speciálních CNC fréz byl motiv vyfrézován do dřevotřískových desek, které sloužily jako pozitiv pro výrobu odlitků – elastických strukturních matric s negativním fasádním motivem. (Strukturní matrice byly použity také pro prefabrikované prvky v interiéru.)

Do bednění byly vloženy dřevotřískové desky, na které byly předem nalepeny polyuretanové matrice s negativem motivů. Spoje a rohy byly zalepeny silikonem, povrch byl opatřen separačním prostředkem. Při odbedňování byl nejprve demontován bednící systém a poté opatrně sejmuty dřevotřískové desky s matricemi. Díky elasticitě matric nedochází k poškození betonového dílce při odbednění, všechny hrany jsou ostré.

Skladba vnější stěny je • 270 mm vodotěsný beton • 100 mm izolační pěnové sklo Foamglass • 115 mm vápenopískové cihelné zdivo • 15 mm vápenocementová omítka

Navržený stěnový systém reguluje množství vnitřní vlhkosti a kvalitu vzduchu. Výsledkem je, že budova vyžaduje poměrně jednoduchý systém pro vytápění, větrání a klimatizaci.

Fasádní stěny a schodišťové stěny jsou z betonu nejvyšší kategorie pro pohledový beton (SB 4).

Každé podlaží bylo betonováno bez pracovních spár, aby se eliminovaly sebemenší odchylky v kvalitě jednotlivých podlaží. Pro zajištění optimálních výsledků byla věnována vysoká pozornost klimatickým podmínkám během betonáže.

Jako ochrana proti nečistotám a graffiti byl na všechny stěny z pohledového betonu, v exteriéru i interiéru, aplikován nanonátěr.

Závěr

V Německu není v současnosti programově obdobné muzeum. Jeho pojetí představuje oživení prakticky zapome nuté tradice soukromých sbírek nebo nadací, díky kterým je možné cenná umělecká díla zpřístupnit veřejnosti. Návštěva Muzea architektonické kresby Čobanovy nadace dodá jedinečnou inspiraci vzít do ruky tužku a začít kreslit.

Redakce BETON TKS děkuje architektonickému ateliéru nps tchoban voss GmbH & Co. KG, Berlin za laskavé poskytnutí podkladů a fotografií.

Klíčová slova:

Berlín

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři