Architekti z Kokpitu

Pondělí, 3. Prosinec 2012 - 11:18
| Napsal:

Malostranská měnírna, neurčitá to budova palácovitého vzezření, kterou míjíme a vnímáme spíš podprahově a jež leží zcela mimo lačné zraky kolem procházejících turistů nasycených malebnostmi a krásami Pražského hradu se letos probudila z letargie a ač to na první pohled není vidět, uvnitř se její útroby opět naplnily jiskřící energií.

Neoklasicistní trafostanice Elektrických podniků hlavního města Prahy z roku 1932, jejímž autorem je akademický architekt Vilém Kvasnička, znovu ožila letošního června. Kde se vzal, tu se vzal Kokpit. Kokpit Kafé, tak se přesně jmenuje nečekaně oblíbený pražský klub, v který se osiřelé interiéry proměnily pod rukama několika mladých přičinlivých odvážlivců.

David Pavlišta, Jan Kadlas a Šimon Brabec, jsou architekti, kteří se do leckdy skličujícího světa architektonické praxe vydali vlastní cestou a reagují na společenskou situaci tak nějak přirozeně a navíc s nadhledem. "Nápad vznikl na vlně self-inicializačních projektů, kterých se za poslední dobu objevily desítky. Taky jsme jich letos pár udělali. (např. Ledový bar na přehradě v Jablonci, nebo letící kostka Apolo z dílny Re:Vodňany, pozn. redakce). Tohle je jeden z nich, který nabral nečekané obrátky."

V trafačce, kterou momentálně spravují a v jejíchž prostorách mají i ateliér, zamýšleli architekti původně prostě jen pracovat. David Pavlišta vysvětuje: "Kancelář jsme obsadili mimo jiné proto, že spolupracujeme s majiteli budovy na projektu rekonstrukce objektu a prodeji. To znamená, že se to vlastně velmi hodí, že tady jsme. Po chvíli, co jsme tu začali fungovat, jsme zjistili, že ten potenciál je obrovský a že tady prostě něco udělat musíme." Začali tím, že na docela úzkém prostoru před domem rozprostřeli "palubu", tedy letní pouliční bar, rozšíření a zklidnění ulice. Podnik měl být zacílen převážně na zahraniční turisty, kterých se zde vyskytuje víc než dost a podobný podnik tu chybí. "Řekli jsme si prostě, že budeme prodávat kávu turistům, což se ukázalo jako trochu mylná představa, protože turisti nás jednak nebavili, a jednak..." "A jednak to tady vždycky ožívalo večer", dodává Jan Kadlas. "Ulice je navíc docela rušná, v létě tam bylo horko, a turisté vláčení průvodci vlastně nemají důvod se zde zastavit."

"Přesunuli jsme bar dovnitř a zjistili jsme, že spousta lidí přichází pouze proto, aby prostor viděli. Měli jsme chuť nabídnout ho a ukázat všem“, říká produkční Kokpitu Marie, kamarádka a spolužačka z Liberecké fakulty. Klub vede společně s Matějem a dohromady se jim podařilo proměnit Kokpit v kino, kavárnu, hudební klub, divadlo i galerii. Může být čímkoliv. Unikátní prostory, charakteristické tzv. "kójemi", které neprošly v podstatě žádnými úpravami inspirují svojí syrovou atmosférou. Industriální estetika zde překvapuje a baví. Rozlehlou střešní terasu si hosté užívali zejména v létě, v rámci promítání kina, při svatební tancovačce nebo při živých koncertech. Je přinejmenším zajímavé sledovat grimasy Jacka Nicholsona s hradčanskou siluetou v pozadí a s papírovým kornoutkem dobrůtek v ruce. „…a svatební večírek našich kolegů a kamarádů byl jednou z nepříjemnějších Kokpit akcí vůbec“, dodává David Pavlišta.

"Postupně se to tak nějak rozneslo. Nechtěli jsme se veřejně propagovat, takže o programu se naši hosté mohli dozvědět pouze na Facebooku nebo z plakátů vylepených dole v baru." Tak trochu inkognito styl a tedy i určitá exkluzivita Kokpitu je podle Marie paradoxně jeho výhodou. "Podle mě mají lidi radost, když to tady najdou. My už ani nedáváme ven tu ceduli Kokpit Kafé."

"Je to takové zábavné dobrodružství. Nikdo z nás vlastně nemá zkušenosti s vedením klubu. Takže se postupně všechno učíme.", říká David Pavlišta. Ač Kokpit operuje v podstatě za zavřenými dveřmi, je otevřen téměř všem. Snažíme se vyjít vstříc co nejvíce lidem a jejich projektům. „Počáteční ideou bylo vytvořit živý multižánrový prostor pro každého, kdo chce předvést něco zajímavého“, upřesňuje Matěj.

Kokpit aktivně absorbuje veřejný prostor. Propojuje současné urban akce a recykluje jejich produkty - sedí se na paletách od UrbanACTu a lepenkových barelech od Paracetamolu, které už zažily Den architeltury v Jablonci nad Nisou"Spousta vybavení je tady vlastně kvůli tomu, že ho majitel neměl kam uskladnit.", směje se David Pavlišta.

Poslední akcí a také příležitostí se do Kokpitu podívat před zazimováním byla JFK + DUŠAN + FUCHS - společná výstava studentů liberecké, pražské a brněnské fakulty architektury, která byla zakončena dernisáží ve středu 28. listopadu.

Jan Kadlas
* 1981
Autorizovaný architekt a zakládající člen atelieru KADLAS PAVLIŠTA ARCHITEKTI je absolventem liberecké architektury. Jan spolupracoval s ateliery SIAL, ksa a D.U.M. Architekti a několik let pracoval také v Londýně.

David Pavlišta
* 1984
Architekt a také zakládající člen atelieru KADLAS PAVLIŠTA zakončil studium v Liberci loni a to diplomkou, která zvítězila jak v YAA, tak v soutěži diplomových prací ČKA. David mimo jiné spolupracoval s Martinem Rajnišem v E-MRAKu a také má zkušenosti ze zahraničí konkrétně například ze skotského atelieru Zone Architects.

Šimon Brabec
*1982
Student posledního ročníku A4 VŠUP.

Marie
*1985
Studentka posledního ročníku navazujícího studia pražské FA ČVUT v modulu zahradní a krajinné tvorby. Kromě letošních prázdnin, které strávila v Kokpitu, se ve volném čase věnovala několik posledních let zahradám a krajinným úpravám ve spolupráci se zahradnickou firmou Kejha – Suk.

Matěj
*1981
Muzikant, filosof a překladatel. Absolvent bakalářského programu FHS. Hraje v kapele Trailer Trash. V Kokpitu zajišťuje spolu s Marií produkci a obsluhu za barem.