Koncertní sál Walta Disneyho od Franka Gehryho

Středa, 1. Březen 2017 - 0:30
| Napsal:

S 88. narozeninami Franka Gehryho si připomeňme další z jeho nejproslulejších staveb, Walt Disney Concert Hall v Los Angeles. Stavba se vyznačuje nejen Gehryho charakteristickým architektonickým rukopisem, její sál proslul i svými bezvadnými akustickými vlastnostmi. Kvalita zvuku se navíc ukázala být tak dobrou, že si kvůli ní tamější filharmonie musela přepisovat noty.

Frank Gehry, koncertní sál Walta Disneyho, foto © Carol M. Highsmith
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Frank Gehry
Ateliér Gehry Partners
Světadíl Amerika
Země Spojené státy americké
Město Los Angeles
Suma 274 000 000.00
Měna USD
Datum projektu 1991
Datum realizace 2003

Cesta ke stavbě koncertní síně Walta Disneyho byla stejně jako u všech podobných budov dlouhá a trnitá. První idea dát městu Los Angeles nový sál vznikla už v roce 1987, kdy vdova po Waltu Disneym Lillian věnovala na realizaci projektu prvních 50 milionů dolarů. Architektem celého projektu byl následně vybrán Frank Gehry, jehož návrh zaujal i velkorysým přístupem k obecenstvu a veřejnosti obecně. Design budovy vznikl už v roce 1991. Od následujícího roku probíhaly přípravné práce a stavba garáží, ale celý projekt se v roce 1994 na dva roky zastavil, protože chyběly finance. Navázat na původní práce se mohlo opět až v roce 1996, kdy mecenáši shromáždili dostatek financí, a koncertní síň potom byla dokončena až roku 2003.

Zčásti kvůli nedostatku financí se ustoupilo od původně plánované kamenné fasády, kterou nahradil plášť z nerezové oceli. Zkušenost, kterou mezitím Gehry učinil se stavbou muzea v Bilbau, však ukázala, že kovové povrchy dovolí díky své kujnosti mnohem expresivnější výraz. Nakonec, ocelový povrch budovu také jasněji odděluje od povrchu okolních ulic a přilehlého náměstí.

Jak se přes den mění sklon a intenzita slunečního záření, kroutící se vlny ocelové fasády mění i vizualitu budovy. V noci pak koncertní síň odráží zář velkoměsta. Konstrukčně představuje samotný sál krychlový objekt, kolem kterého se jako vlny tříští ostatní funkce budovy. Pod expresivní fasádou se potom nachází jak provozní zázemí pro orchestrální těleso, tak foyery, předsálí a další veřejné prostory. Dynamicky pojatá fasáda budí dojmem, jako by se vznášela nad proskleným soklem přízemního patra; prosklené otvory a několikapatrový řez nad vchodem potom propouští světlo dovnitř.

Koncertní síň pojme 2265 posluchačů a hlediště je rozvržené podle vzoru tzv. vinice. Sál je pojatý jako jediný prostor, uprostřed kterého se nachází pódium s orchestrem. Uspořádání interiéru je zajisté i výsledkem snahy vedení losangeleské filharmonie o vtisknutí demokratického ducha celému sálu, protože balkóny a lože by příliš připomínaly existující společenské rozdíly mezi lidmi.

Zdi i strop jsou zhotoveny z douglasky tisolisté, podlaha je dubová. Křivolaké plochy z douglasky potom člení prostor hlediště bez toho, aby tvořily optické bariéry. Střechu nese ocelová konstrukce pnoucí se přes celý prostor, díky čemuž se sál obejde bez jediného sloupu a zachovává si svou celistvost. Ozvěna se naplněnou síní nese přesně dvě vteřiny. Celému prostoru dominují monumentální, Gehrym navržené varhany.

Na akustice sálu spolupracoval Gehry se specialistou v oboru Yasuhisou Toyotou. Rozléhání zvuku a všechny příslušné vlastnosti spolu testovali na modelu 1:10. Akustickou účelnost sledují jak křivky oddělující jednotlivé části publika, tak vlnitý strop. Výsledné akustické kvality koncertní síně sklidily ovace, detail zvuku byl precizní: díky čistotě zvuku v novém sálu tehdejší dirigent losangeleské filharmonie při prvních zkouškách s údivem objevil, že skladbu, která patřila do repertoáru filharmonie už dekády, hrál orchestr celou dobu podle špatně zapsaných not.