Nenápadný pavilon pro každého

Pátek, 15. Červenec 2016 - 0:00
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

O tom, jak může vypadat jeden den na workshopu, ale hlavně o jeho výsledku – drobném městském pavilonu, který vznikl spoluprací polských, českých a ukrajinských architektů. I takhle malá stavba však může nabízet mnoho funkcí a v neposlední řadě i výhled na Dněpr.

+48 Grupa Projektowa, Vladimír Balda, Jiří Žid, Pavilon na nábřeží Dněpru – foto © archiv autorů
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Kamil Miklaszewski, Karol Szparkowski, Vladimír Balda, Jiří Žid
Ateliér +48 Grupa Projektowa, Vladimír Balda architekt, ATELIÉR JÁ
Světadíl Evropa
Země Ukrajina
Město Hola Prystan
Ulice, číslo Travnia 6
PSČ 75601
Suma 20 000.00
Měna EUR
Datum projektu 2015
Datum realizace 2015

Pavilon na nábřeží Dněpru

Malá stavba na nábřeží Dněpru v ukrajinském městě Hola Prystan v sobě spojuje více funkcí. Je zastávkou pro cestující veřejnou lodní dopravou. Je jediným krytým místem pro setkávání obyvatel města na nejreprezentativnějším veřejném prostoru města. V neposlední řadě je i místem elektronické komunikace díky možnosti bezplatného připojení k internetu.

Pavilon byl navržen a realizován během jednoho roku s finanční podporou Visegrádského fondu a nadace Polská pomoc.

Video ukazující hotový pavilon.

Jeden den v Gopri

Nad ránem otevírám okno, které můj spolubydlící Jirka v noci zavřel, aby ztlumil „žabí koncert“ ozývající se z řeky pod oknem. Spíme v penzionu na okraji městečka Hola Prystan na jihu Ukrajiny. Gopri, jak obyvatelé své město zkráceně nazývají, bylo vystavěno na břehu jednoho z říčních ramen v deltě Dněpru. Společně se zde účastníme mezinárodního architektonického workshopu a navrhujeme malý pavilon s více funkcemi na nábřeží řeky. Denní program workshopu je oproti běžnému pracovnímu dni v Čechách téměř prázdninový. Snídaně začíná v devět a pokud bych se opozdil, do jedenácti na stole vždy něco najdu. Nevím, zdali je pozdější začátek pracovního dne zásluha polských organizátorů workshopu nebo běžný ukrajinský standard. Tipuji spíše na první variantu, protože trh ve městě začíná již v sedm a podle čerstvosti ovoce a zeleniny se dá usuzovat, že byla sklizena ten samý den, co se prodává.

Po snídani vyráží náš čtyřčlenný česko-polský tým architektů na prohlídku místních stavebnin. Pro stavbu, kterou společně navrhujeme, chceme co nejvíce použít materiály ze kterých se zde zcela běžně staví. První zastávkou je zdejší hobby market, kde se ale žádné velké překvapení nekoná. Nabídka materiálů je obdobná jako v Čechách, snad jen o trochu méně pestřejší. Výjimkou, ale představují kamenné bloky žlutohnědé barvy s velkými póry, ve kterých se občas dají najít malé mušle. Kámen se těží na Krymu, a proto jeho cena po ruské anexi značně narostla. Používá se zde na velmi různorodé stavby. Postaveny z něho jsou ploty domků nebo pravoslavný kostel znovu vystavěný na místě zbořeného v revolučních časech minulého století. V rámci našeho průzkumu ještě stačíme navštívit truhlárnu a prodejnu železa a potom nás již auto s průvodcem odváží zpět do penzionu na oběd.

Odpolední oběd je tradičně výtečný, s množstvím čerstvé zeleniny a s velkou láhví pálenky na stole. Po obědě se přesouváme do našeho dočasného ateliéru, pro který nám naši hostitelé přidělili malý domek, repliku tradičního ukrajinském stavení s pecí a doškovou střechou. Práce jde pomaleji, než jsme bychom chtěli. Stále se nám vrací otázka, kde přesně by stavba, kterou je naším úkolem navrhnout, měla stát. Účel a náplň stavby vychází z hlasování občanů, které v minulých měsících proběhlo na zvláštním internetovém portálu. Nejvíce hlasů nakonec dostala zastávka říční dopravy, která by současně měla sloužit jako kryté místo setkávání lidí, které na zdejší nábřežní promenádě chybí .

Maketa celého nábřeží, vyrobená v předchozích dnech, nám usnadňuje hledání místa pro umístění stavby, ale nakonec znovu vyrážíme přímo na místo prověřit naše úvahy. Od penzionu je to čtvrthodina svižné chůze po prašných ulicích mezi přízemními domky stojícími těsně jeden vedle druhého a lišících se pouze barvou své fasády. Všechny jsou obrostlé vinnou révou a jejich malé dvorky nám zůstávají ukryté za vysokými ploty z plechu.

Náš podvečerní návrat do penzionu se kryje se začátkem večeře. Po jídle prosíme kolegy, kteří mají na starosti administrativu workshopu, aby vybrané místo pro stavbu zastávky také posoudili. Rozvine se debata, která naše pochybnosti spíše znásobí. Nakonec se místní spoluorganizátor a majitel penzionu v jedné osobě, rozhodne zavolat starostovi města a ten i přes pokročilou večerní hodinu neprodleně přijíždí. Vyslechne všechny naše argumenty pro vybrané místo, ale nechce stavět veřejnou stavbu u nábřežní zdi na místě, které je hlediska podloží nejisté. Názor starosty respektujeme a volíme pro stavbu blízkou travnatou plochu, kterou jsme měli v záloze.

Někdy kolem půlnoci starosta odjíždí a my si otevíráme poslední pivo a po jeho dopití se rozcházíme do postelí. Po osvěžující sprše ulehám při otevřeném okně. Za pár minut vstávám a zavírám okno, koncert našich malých zelených sousedů v zátoce zase nabývá na intenzitě.