Ondřej Tuček dokončil druhou budovu základní školy v malé obci Hovorčovice

Čtvrtek, 19. Červenec 2018 - 0:16
| Napsal:

Po třech letech se architekt Ondřej Tuček opět vrátil do malé obce Hovorčovice severně od Prahy, aby zde navrhl nový pavilon druhého stupně základní školy. Na břeh zdejšího rybníka umístil objemově jednoduchou bílou budovu s hravou kompozicí okenních otvorů. Malá obec se dvou a půl tisíci obyvateli se tak může pyšnit velmi zdařilým areálem základní školy. 

Škola Hovorčovice II, Ondřej Tuček © Viktor Tuček
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Ondřej Tuček
Ateliér Architekt Ondřej Tuček
Zodpovědný projektant
Spolupracovníci Lenka Belanská
Generální dodavatel POHL a.s.
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Hovorčovice
Datum projektu 2015
Datum realizace 2017

Základní škola funguje v Hovorčovicích již od roku 1953 (s krátkou pauzou po roce 2000). Vždy se však jednalo pouze o vesnickou malotřídku, která v obci neměla další návaznost. Nedlouho po rekonstrukci prvního stupně a jeho znovuotevření v roce 2015 se však situace změnila. Jedna budova základní školy již obci nestačila a zřizovatel se tak rozhodl vypsat soutěž na návrh navazujícího druhého stupně. Vítězným projektem se stal opět návrh od architekta Ondřeje Tučka, který stál už za velmi zdařilou rekonstrukcí a dostavbou budovy prvního stupně.

Hlavním úkolem zadání bylo vytvořit nový pavilon pro osm kmenových učeben, malou tělocvičnu a zázemí potřebné pro chod školy. Součástí zadání byly i prostory jídelny, která měla nahradit původní jídelnu s kuchyní v budově prvního stupně.

Novostavba je situována do centra obce v blízkosti prvního stupně školy, čímž vznikl kompaktní areál školních budov. Na nepravidelný pozemek na břehu tamějšího rybníka, kde se předtím nacházela chatová osada, umístil architekt objekt s půdorysným tvarem L. Třípodlažní budova podporuje uliční strukturu a flexibilnost řešení zároveň umožňuje její pozdější rozšíření. Nižší křídlo tělocvičny se pak obrací do školní zahrady a využívá výhledu na rybník. Na pozemku zůstává prostorová rezerva pro další rozvoj.

Na rozdíl od návrhu prvního stupně hovorčovické školy, kde došlo k přidání kontrastní přístavby k původní budově, působí tato stavba mnohem kompaktněji. Její důvtip spočívá převážně v hravé kompozici oken, které narušují jednoduchost světlé, jemně rýhované fasády. Velkorysé horizontální okenní otvory rohových učeben ve vyšších patrech kontrastují s užšími vertikálními okny v přízemí, které jsou navíc provedeny v barevném skle. Střechu se skrytými žlaby pak zakončuje světlík ve tvaru skleněného krystalu, který osvětluje vnitřní komunikační dvoranu.

Celá budova je navržena jako prefabrikovaný skelet založený na pilotách s obvodovými stěny vyplněnými tepelně-izolačním zdivem. Dřevěný krov střechy je překryt plechovou krytinou.

Novostavba budovy druhého stupně svým celkovým zpracováním kvalitativně nijak nezaostává za starším oceňovaným projektem budovy prvního stupně a dvouapůltisícové Hovorčovice se tak mohou pyšnit velice povedeným školním komplexem. Podobně jako třeba v Líbeznicích nebo Dolních Břežanech se zde potvrzuje, že kvalitní architekturu mohou stavět i malé obce.