Současná reinterpretace klasiky

Čtvrtek, 6. Říjen 2016 - 0:00
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Jak k tomu uvádí sám autor, architekt Zdeněk Balík: „historii nemá smysl kopírovat, ale ani popírat.“ Obzvlášť když stavíte v krajině, která byla osídlena před několika tisíci lety a samotný pozemek vychází z gotické parcelace. Výsledkem je tak klasický vesnický dům, zároveň odkazující k současné architektuře.

ZETTE atelier, RD Mikulovice I – foto © archiv autora
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Zdeněk Balík
Ateliér ZETTE atelier
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Mikulovice
PSČ 530 02
Datum projektu 2007
Datum realizace 2011
Užitná plocha 380.00m2
Zastavěná plocha 320.00m2
Plocha pozemku 3 000.00m2

KONTEXT

Obec Mikulovice, v jejímž katastru leží parcela, se nachází v rovinaté polabské krajině. Archeologické nálezy prokázaly přítomnost únětické kultury, počátky místního osídlení tedy lze datovat minimálně do doby před 4 tisíciletími. Parcelace jádra Mikulovic má gotické základy, dnes zde vzhledem k poloze (obec leží v půli cesty mezi Pardubicemi a Chrudimí) vzniká řada rodinných domů a obec o tisíci obyvatelích tak zažívá vzhledem ke svému měřítku znatelný stavební rozvoj.

Vlastní pozemek se nachází v malebné poloze pod barokním kostelem a poblíž lesního porostu. Stejně jako sousední parcely vznikl rekultivací bývalé skládky, náklady na založení objektu tak byly výrazně nadprůměrné, což investor vzhledem k celkové velkorysosti záměru akceptoval. Investor pracovně spolupracuje s místními architekty, nechal si od několika z nich vyhotovit studie, s žádnou se nedokázal ztotožnit natolik, aby se rozhodl pro realizaci. Dostatečný čas a získané podklady však vedly k ujasnění a zkonkrétnění stavebního záměru.

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ

Jižní část pozemku přiléhá k místní komunikaci. S ní rovnoběžná je hlavní dvoupatrová hmota domu, z níž vybíhají v úhlopříčně opačných rozích dvě křídla a formují tak stavbu na půdoryse písmena „Z“. Hlavní hmota je od uliční čáry odsazena o 15 metrů, rozděluje tak pozemek na dvě části – vstupní část se zpevněnými plochami má poloveřejný charakter, soukromá severní část má přímou vizuální vazbu na les, který společně se stavbami na sousedních pozemcích zahradu opticky uzavírá, přitom je však v dostatečném odstupu, takže prostor nepůsobí sevřeně. Plochu mezi hlavní hmotou domu a severním křídlem tvoří terasa s bazénem a venkovní sprchou. Zbytek zadní zahrady je zatravněn a přirozeně tak přechází do krajiny za ním.

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Historii nemá smysl kopírovat, ale ani popírat. Lze v ní čerpat inspiraci, reinterpretovat současnými výrazovými prostředky ověřené kvality a funkce. V tomto ohledu je stavba koncipována jako současné vyjádření klasického vesnického domu. Ctí tradici lapidární hmoty se sedlovou střechou a její výsledný tvar reaguje na princip organického růstu aditivním přidáváním dalších hmot, který je zejména pro venkovská sídla charakteristický. Rozměrné okenní otvory posunuté do líce stěn zajišťují dostatečné proslunění a „opticky vtahují“ exteriér dovnitř. Titanzinková střešní krytina a provedení zaatikových žlabů patří k současnému architektonickému repertoáru.

Kosmetický odklon od důsledně pravoúhlého schématu zjemňuje poměrně značný objem domu, má význam z hlediska proslunění a v neposlední řadě působí v kontextu gotické parcelace jádra obce přirozeně. Má své opodstatnění i v interiérech – zužováním či rozšiřováním prostoru lze například naznačit hostům, které části domu jsou již soukromé, aniž by bylo třeba je pohledově oddělovat – vazba soukromých částí na velkoryse modelovaný hlavní obytný prostor je nenucená, přitom však snadno rozpoznatelná.

Zúžená škála použitých materiálů (dlažba z polské žuly, terasa z prken dřeva bangkirai, stěrková probarvená omítka, titanzinkový předzvětralý plech střechy) odpovídá určitému archetypu venkovské prostoty, přitom podtrhuje samotnou architekturu.

Do plotu z lámaných kamenných kvádrů, který ohraničuje pozemek ze tří stran, je z uliční části vsazeno otevřené stání pro dva automobily, uvnitř pozemku se k němu přimykají dvě hmoty: v zadní části je to sklepní zahradní domek, podél kterého vede schodiště k tenisovému kurtu, v předu pak v rámci jednoho objemu sklad, dvě garážová stání a dílna.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Hlavní vstup do objektu je umístěn v jižní fasádě v návaznosti na vstup a vjezd na pozemek. Přes vstupní halu lze pokračovat do hlavního obytného prostoru, do kuchyně, pohotovostního WC a do jižního křídla, v němž se nachází pracovna, šatna a prádelna. Tu je případně možno jednoduchým způsobem adaptovat na pokoj pro hosty či použít jako tradiční „vejminek“. Z kuchyně je přes chodbu přístupná technická místnost a venkovní kryté sezení, které je v zimním období možno uzavřít integrovaným roletovým systémem.

Hlavní obytný prostor je tvořen jídelní a obývací částí, které jsou od sebe symbolicky odděleny pouze minimalisticky pojatým krbovým tělesem. Na obývací část navazuje severní křídlo, v němž se nachází ložnice rodičů s vlastním zázemím.

Schodiště, pod nímž jsou umístěny šatní skříně, je otevřené do prostoru jídelny a vede do podkrovní haly. Z ní vedou vstupy do dvou dětských pokojů s šatnami, do koupelny a také do společenského prostoru domácího kina a atelieru. Ten je přístupný přes betonovou lávku překlenující otevřený prostor nad jídelní částí.

Diskuse: