V podkrkonošském městečku navrhlo Studio Raketoplán dva rodinné domy se společnou zahradou

Čtvrtek, 21. Březen 2019 - 0:12
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Dva dobří přátelé, dva podobné domy, velká společná zahrada zahrada, klid malého města. Před pár lety dokončilo pražské Studio Raketoplán v Rtyni v Podkrkonoší dvojici rodinných domů, které vzájemně propojuje bílá zeď zajištující stavbám soukromí a mírnící hluk z přilehlé silnice. Domy tvoří na bílo natřené betonové tvárnice. I když jsou si obě stavby na první pohled velmi podobné, každá svým majitelům nabízí jiný prostorový zážitek.

Domy v mlze, studio Raketoplán © Lukáš Pelech
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Pavel Nalezený, Jakub Adamec
Ateliér Studio Raketoplán
Spolupracovníci Adam Lacina, Tereza Nalezená, Marek Nedelka, Samuel Nekola
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Rtyně v Podkrkonoší
Datum projektu 2012
Datum realizace 2014
Užitná plocha 153.00m2
Zastavěná plocha 122.00m2
Plocha pozemku 1 510.00m2

Někde na severu, pod Jestřebími horami leží Rtyně v Podkrkonoší.

Od 16. století tu nad střechy chalup ční dřevěná starobylá zvonice. Daleko dřív si tudy však nivami koryto vymlel dravý potok Rtyňka. Jeho břehy dnes lemují nevelké zahrady s tu a tam typicky krkonošskými domky. Někam sem, mezi vodu a pulsující proud automobilů Úpické silnice, jsme položili i nové kameny Domů v mlze. 
Postavit dva malé domy pro dva dobré přátelé. Ustoupit potoku tak akorát a ubránit klid již odsud zmizelé chalupy před vlnami hluku. Ukrást si podkrkonošství teď. Tak se zrodil nápad těžké zdi se dvěma střídmými sochami žití za ní.

Přáli jsme si vyzdít obyčejné tvarosloví rukama z betonových tvárnic a ty pak jen na bílo natřít. Do polí na jih dát domům velká okna. Každý den se svou zahradou. Každý den o trochu jiný výhled na smrčí Krákorky. Každý den přes potok lávka, nad hlavou ocelovou síť mlhy.

Disposice obou domů je ve svislém i vodorovném směru zcela otevřená. Nosná konstrukce stropů a schodišť byla proto zhotovena z železobetonu. Strop je betonovou blánou mezi denním a noční částí domu. Narušena je jen otvorem pro průchod litého schodiště. Pozední stěny jsou vyšší betonové mostovky s ocelovými bačkorami v jejich koruně. Úzkou půdu mohly díky tomu vyvázat pouze krokve.

K nároží bližší dům učitele otevírá apsida prosklené jídelny, s kruhovým světlíkem nad stolem. Osnova denních rituálů obíhá okolo strmého jednoramenného schodiště.

Ústřední motivem o něco většího domu doktora je uzavíratelné atrium orientované na východ k učiteli. Prosklenými plochami jsou z něho do kříže občerstvovány hostinský pokoj, obytná hala na jihu a malá, shora kruhovým světlíkem uzavřená, vstupní hala. Obytná hala je výškově rozdělena na kuchyň a jídelnu a popuštěné podlaží odpočinkové zóny. Na vyvěšené mezipodestě dvouramenného schodiště nachází svůj mír pracovna s podlouhlým stolem.

Každý z domů má vlastní vjezd a vstup, terasu, kus své zahrady i sadu. Nad společnou zahradou se měla pnout sítěná mlha.