Elegantně skrytý chaos, silniční most a zdymadlo v Kolíně

Středa, 15. Březen 2006 - 8:18
| Napsal:
Nový železobetonový silniční most v Kolíně na Zálabí, v jehož tělese je začleněna vodní elektrárna, jez a plavební komora, byl vybudován poblíž starého železného mostu z roku 1878, který byl ve špatném technickém stavu a nevyhovoval už ani svojí kapacitou. Nový most byl postaven asi o 80 m dál po proudu v místě, kde kdysi stával starší dřevěný.
První projekt železobetonového mostu přes Labe vypracovalo Ředitelství pro stavbu vodních cest, architektonickou koncepci vyhotovil Antonín Engel (pravděpodobně v roce 1913). Podle tohoto projektu byly pouze založeny mostní pilíře (na železobetonových pilotách systému Hennebiqueova, které byly betonovány na stavbě, do stavební jámy vplachovány a zatloukány parním beranidlem). Stavbu provedla a detailní návrh založení vypracovala firma Kapsa & Müller, podnikatelé staveb v Praze.

Po státním převratu vypracovala železniční správa projekt na stavbu nového nádraží a na rozšíření trati Praha - Brno v kolínském úseku z dvoukolejné na čtyřkolejnou. Proto musel být upraven i původní návrh mostu. Projekčních prací se opět ujalo Ředitelství vodních cest, pod vedením stavebního rady H. Vrbického, architektonickou koncepci přepracoval František Roith. V realizaci pokračovala na základě rozhodnutí Ministerstva veřejných prací firma Kapsa & Müller, která vyhotovila i nové statické výpočty a podrobnou plánovou dokumentaci nosných konstrukcí.


  • celkový pohled na most a vodní elektrárnu


  • bednění mostního oblouku

    Dobové fotografie – Styl, 1932 – 1933, s. 169; Zprávy veřejné služby technické, 1928 / X
    Most dlouhý 185 metrů je ve stoupání 2,5 % ve směru k městu a má celkem osm polí o různém rozpětí, což zásadně ovlivnilo výsledné konstrukční řešení. Tři pole nad řekou (po 22 m) jsou zaklenuta dvojicemi parabolických železobetonových kleneb, mezi které bylo možno vyzvednout jezová stavidla; pole nad plavební komorou (30 m) segmentovou železobetonovou klenbou. Nad vodní elektrárnou (25 m) je mostovka složena ze železobetonové desky na příčných spojitých trámech (v původním projektu plochá klenba). Nosnou konstrukci v polích nad drahou (23 m) tvoří zabetonované železné válcované nosníky. Volná šířka mostu je 12 m, z toho připadá 7 m na vozovku a po 2,5 m na chodníky. Pilíře mostu, stěny elektrárny a dvojice schodišť pro pěší byly železobetonové, zábradlí a původní pilíře veřejného osvětlení z železobetonových prefabrikátů. Všechny kovové konstrukce byly obetonovány a pohledové části mostu opatřeny kamenicky opracovanou umělou omítkou, takže most působí dojmem kompaktního tělesa.

    Estetická koncepce je založena na kontrastu mohutných, pravoúhlých mostních pilířů a jemné žebrové struktury klenebních polí mezi nimi. Pro zdůraznění tohoto záměru nejsou pilíře zakomponované do mostního tělesa, ale výrazně předstupují. Kolínský most tak porušuje zavedený archetyp a hlavním motivem se nezvykle stává vertikála a charakteristické půloblouky zábradlí. Architekt díky tomu docílil mimořádně sevřeného, jednotného výrazu i přesto, že pole mostu jsou různě velká a diametrálně odlišná od konstrukce. Ačkoliv František Roith patřil ke konzervativní linii naší architektury, ve výrazu mostu je dobře patrná snaha o expresívní, sochařské řešení. Přesto působí celá koncepce poněkud archaicky, zejména ve srovnání s nedalekou parní elektrárnou Jaroslava Fragnera (1931).

    V listopadu 1926 byly ukončeny betonářské práce, počátkem roku 1927 zřízeno zábradlí a dokončeno vydláždění vozovky a chodníků. Zatěžkávací zkouška proběhla 31. května 1927 a 5. června 1927 byl most otevřen pro veřejnou dopravu. Stál ve své době 4 miliony korun a dostal jméno po prezidentu republiky - Masarykův most.

    Celé vodní dílo, most i elektrárna jsou mimořádně dobře zachovalé a v uspokojivém technickém stavu. Elektrárna je dosud v provozu. Působivý je zejména interiér strojovny, kde se dochovala prakticky nedotčená původní technologie. Majitelem objektu je soukromá osoba, majitelem strojního zařízení akciová společnost Elektrárna Kolín. Objekt není památkově chráněn.

    Literatura: Technický obzor, 1922 / XXX; Lumír Kapsa, Železobetonový most přes Labe v Kolíně, Zprávy veřejné služby technické, 1928 / X, s. 393 - 399, 419 - 423, 446 - 451; Styl, 1932 - 1933, s. 169

  • Klíčová slova: