Moravská zemská knihovna v Brně | ONEX (Tomáš Adámek, Petr Benedikt)

Čtvrtek, 21. Září 2006 - 10:48
| Napsal:
V roce 2001 byla veřejnosti předána Moravská zemská knihovna, jejímiž autory jsou Tomáš Adámek a Petr Benedikt z atelieru ONEX, kteří v roce 1994 zvítězili v anonymní architektonické soutěži. Na parcele, která se nachází v sousedství vysokoškolského areálu vznikla stavba, která je charakteristická kontrastem solidních bloků a prosklených zvlněných forem. Knihovnu představují autoři.
URBANISTICKÉ ŘEŠENÍNová budova Moravské zemské knihovny stojí na rohu Kounicovy a Hrnčířské ulice v Brně. V kontextu okolní zástavby je budova posazena mezi vysoké školy a koleje na hranu hlavní městské třídy. Hlavní vstup je situován z Kounicovy ulice v návaznosti na budoucí odpočinkovou zónu mezi vstupním prostorem a vodní plochou lemující objekt z východní a severní strany. Ve výhledu dopravního řešení lokality má být před budovu nebo do její blízkosti umístěna trolejbusová zastávka doplňující koncentraci činností. Pro podporu cyklistické dopravy je podél Hrnčířské ulice zbudována cyklistická stezka a před budovou pro návštěvníky a v budově pro zaměstnance jsou situována parkovací stání pro kola. Nedílnou součástí urbanistické koncepce je návrh zeleně v okolí objektu. Při návrhu objektu byla respektována stávající zeleň a státem chráněný topol byl impulsem k tvarovému uspořádání skladištních věží, které respektují jeho dominantnost. Doplnění stávajících stromů podél ulice Hrnčířské do kompaktní lipové aleje je přirozeným vyústěním rostlé konfigurace. Návrh řady stromů je významovým propojením komunikačních prostor před budovou s vnitřním atriem tvořícím dvorní zahradu knihovny. Transparentní prostor foyeru mezi atriem a městským prostorem je věnován komunikaci a slouží k propojení všech prostor pro návštěvníky.

ZÁKLADNÍ IDEAZákladní idea je založena na jednoduché symbolice solidního, nezničitelného, tak trochu tajemného zdroje a z něj vyvěrajících proudů informací. Tyto proudy se klikatí tak jako cesta za poznáním, která není vždy přímá. Důležitým motivem byla snaha o to, aby se funkce a provoz budovy projevily na jejím vnějším vzhledu. Objem je tedy členěn na čtyři základní prvky, z nichž každý obsahuje ucelenou provozní část. Nezničitelný zdroj zde představují dvě skladové věže, zvlněné proudy jsou tvořeny jižním křídlem kanceláří, středním volným komunikačním a odpočinkovým prostorem a severním křídlem studoven.

VZTAH K OKOLÍTvarování jednotlivých prvků navazuje na okolní zástavbu: skladové věže mají obdobně jako přilehlá budova právnické fakulty lapidární tvar hranolu a svým charakterem také reagují na výškové stavby na nám. Manželů Curie. Čela křídel a vstupní část dávají průčelí do Kounicovy ulice vertikální charakter, který je zde kontrastní k okolním budovám s převážně horizontálním členěním a proporcemi. Zkosené čelo křídla kanceláří akcentuje nároží a zároveň navádí návštěvníky k hlavnímu vstupu, který je zdůrazněn stříškou tvořenou třemi červenými deskami.

ÚSPORY ENERGIEBudova je koncipována tak, aby byla minimalizována energetická náročnost jejího provozu, což se, především díky využívání sluneční energie, výrazně promítlo do základní architektonické koncepce. Jižní fasády obou křídel mají průběžná pásová okna a předsazenou prosklenou stěnu tvořící vzduchový sluneční kolektor, severní fasády jsou naopak uzavřenější, jejich prosklení je mnohem menší.

VÝŠKOVÉ USPOŘÁDÁNÍ VNĚJŠÍCH PROSTORŮPro propojení jednotlivých funkčních celků bylo důležité sladění výšek navazujících prostorů, které měly mít dle zadání různé výšky. Řešení navíc komplikoval požadavek zpřístupnění skladů pro čtenáře. Výsledkem je tedy sjednocení výšky kanceláří a skladů (hygienické minimum pro světlou výšku kanceláří) a volba dvojnásobné výšky pro studovny, přičemž vložený ochoz navazuje na mezilehlé podlaží skladů a kanceláří. Tímto uspořádáním odpadla složitá vyrovnávací schodiště. Pro čtenáře, který nepřijde do kontaktu se zázemím, se tedy jeví budova jako čtyřpodlažní. Každé vysoké podlaží obsahuje jednu hlavní studovnu.

Toto vnímání je podpořeno několika formálními prvky: hlavní schodiště má řazena dvě ramena za sebou, plným zábradlím jsou ve vstupní hale zdůrazněna hlavní podlaží jednotlivých studoven a okna na severní fasádě budovy výškově odpovídají výšce studoven.

MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍPro konstrukce a povrchy byly použity materiály, které mají nějakou souvislost s přírodním prostředím a nepůsobí na první pohled uměle. Použité materiály jsou v maximální míře ponechány ve své přirozené podobě bez krycích povrchových úprav tak, aby vynikla jejich výtvarná kvalita a vytvořily příjemné prostředí pro studium.

Jižní fasády křídel mají na vnitřním plášti kombinaci dřevěných oken a obkladu z cementotřískových desek. Severní fasády mají svislé lyzény (severní křídlo z pohledového betonu, jižní křídlo ze dřeva), mezi kterými je část pole obložena dřevěnými prkny a část omítnuta, okna mají opět dřevěné rámy. Čelo jižního křídla je obloženo nerezovými kazetami a čelo severního křídla pískovcem. Skladové věže jsou omítnuty hladkou omítkou. Podlahy ve vstupní hale jsou vydlážděny tmavou žulou. Podlaha v atriu má na povrchu pískovec stejně jako navazující stěny v hale. Dřevěné prvky v interiéru jsou především z hrušky. Na podlahách ve studovnách je položen koberec, který má v každé studovně jinou barvu. Omítnuté čelní stěny a sloupy ve studovnách jsou natřeny světle šedou barvou (měly být z pohledového betonu), ostatní bílou.

INTERIÉRV interiéru je odstupňován charakter jednotlivých prostorů, od rušného vnějšího až po klidný studijní. Vstupní hala je řešena jako volný, přehledný a prosvětlený prostor, maximálně opticky propojený s exteriérem před hlavním vstupem i atriem. Iluze propojení je podpořena motivem vnitřního vodopádu navazujícího na bazén s proudící vodou v atriu. V malém bazénku pod vodopádem stojí na pískovcovém podstavci bronzová socha, která stávala v kašně uvnitř studovny v původní budově MZK, a je tedy určitým symbolem kontinuity.

ATRIUMMezi oběma křídly vzniklo atrium sloužící jako odpočinkový prostor, který je pojat jako malá abstraktní krajina. V členění se zde v drobnějším měřítku projevuje opět princip zvlněných proudů. V severnějším prostoru, který je méně zastíněn, je souvislý pás zeleně, v jižní části je klikatící se bazének s proudící vodou a přes tento potok vede dřevěná lávka ke dvěma pískovcovým stupňům, sloužícím k sezení.

Studovny jsou umístěny do vysokých, půdorysně mírně zvlněných prostorů, které mají po celé délce jižní strany vložený ochoz. Prostory jsou dostatečně univerzální na to, aby mohly reagovat na případný jiný způsob provozování knihovny, vynucený vývojem informačních technologií. Do interiérů studoven se promítá základní proudová koncepce. Jednotlivé proudy jsou zde vytvořeny řazením základního stavebního prvku interiéru – příčných svislých desek. Svislé desky tvoří nosné sloupy, čela stolů, výčnělky na regálech a zábradlí ochozu. Pravidelný, monotónní rytmus je zvolen tak, aby co nejméně narušoval soustředění při studiu. I při dodržení zmíněného rytmu vznikají ve studovnách různé typy studijních míst: hromadné u velkých stolů ve vysokém prostoru, menší skupiny pod ochozem a na ochozu.

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍZe vstupního foyeru, které je otevřeným prostorem přes všechna nadzemní podlaží, jsou přístupné studovny a půjčovna v severním křídle, konferenční sál, knihkupectví, kopírovací služba, kavárna a prostory v jižním křídle budovy knihovny. Jižní křídlo budovy je věnováno kancelářským prostorám a v sousedství foyeru jsou umístěny specializované studovny pro velké formáty, multimédia a staré tisky. Na protilehlou část prostorů studoven a kanceláří navazují sklady knih ve věžích. Mezi věžemi je situováno samostatné vertikální komunikační jádro sloužící pohybu mezi sklady a ústící do zásobovacího uzlu v 1. PP. Pomocné provozy, knihařské dílny a parkování pro 96 vozů jsou umístěny ve třech suterénních podlažích budovy MZK.

STAVEBNÍ A KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍKonstrukčně je stavba monolitickým skeletem dle projekčního řešení uloženým na základové desce doplněné v průběhu výstavby vrtanými pilotami. Vodorovné ztužení železobetonové konstrukce zajišťují tuhá jádra, průběžné solitérní stěny a samotné sloupy skeletu. Dilatačně je budova rozdělena jen v nadzemní části, kde tvoří samostatné dilatační celky skladové věže archivu, jižní kancelářské křídlo je propojené foyerem se severním křídlem studoven.

Stavební konstrukce zejména obvodových konstrukcí jednotlivých částí objektu jsou uzpůsobeny požadavkům na kvalitu vnitřního prostředí a respektují vztah ke světovým stranám. Skladové věže jsou po obvodě stavby mezi železobetonovými deskami s hřibovými hlavicemi na sloupech vyzděny z lehkých bloků Ytong a opatřeny oboustrannou omítkou. Technické vybavení skladů je soustředěno do středu dispozice a je společné vždy pro dvě patra archivů. Jižní i severní křídlo na deskách se skrytým průvlakovým systémem jsou na jižních fasádách osazena pásovými okny za předsazenou dvojitou solární stěnou. Meziokenní parapety jsou vyzděny z bloků Ytong. Na vnější straně jsou parapety obloženy deskami Cetris a v interiéru navazují na průběžný parapetní pás pro volné vedení technických instalací. Severní fasády jsou opatřeny okny v masivnější ytongové stěně se zasklením k = 1,5 se zvukovou neprůzvučností 36 dB, což vytváří odpovídající zvukovou bariéru mezi studovnami a hlukem z Kounicovy ulice. Budova je v části skladů knih plně klimatizována včetně kontroly vlhkosti. Prostory pro návštěvníky a kancelářské prostory při jižní fasádě u obou křídel objektu jsou autonomně klimatizovány systémem FCU. Kanceláře na severní fasádě, tedy směrem do atria budovy, jsou větrány pouze přirozeně okny.

Pro úspory provozní energie byly užity tyto metody: Orientace ke světovým stranám: Dvě hlavní křídla jsou delší stranou orientována na jižní stranu tak, aby absorbovala co nejvíce slunečního záření. Jižní fasády obou křídel mají průběžná pásová okna a předsazenou prosklenou stěnu, tvořící vzduchový sluneční kolektor, a severní fasády jsou naopak uzavřenější, jejich prosklení je mnohem menší.

Jižní zdvojení energetické fasády: Předsazená skleněná fasáda je záchytnou zónou sloužící pro snížení tepelných ztrát z přilehlých vnitřních prostorů. Dále slouží jako vzduchový kolektor, do něhož se dole nasává vzduch a ohřátý se nahoře jímá do kanálu, kterým se přivádí do systému vzduchotechniky. V letním období lze fasádu otevřít díky otočným lamelám rovnoměrně rozmístěným po celé její ploše. Přehřívání jižní fasády zabraňují pevné vodorovné slunolamy podél vnějšího pláště a pohyblivé žaluzie před vnitřním pláštěm.

Přirozené větrání: Ve skladech je možné nouzově využít větrání malými okénky ve fasádě s odtahem prostředním svislým kanálem. Obě křídla mají možnost příčného provětrávání okny severojižním směrem, což lze využít především pro noční předchlazení v letním období. Ochlazování pomáhají vodní plochy podél severní fasády a v atriu. Prosklená vstupní hala má dole přívodní kanál pro venkovní vzduch a nahoře otevírací okna, přičemž vzhledem k výšce prostoru lze využít komínového efektu.

Nasávání čerstvého vzduchu přes akumulační komoru pod budovou: V zimě se vzduch nasávaný do vzduchotechniky mírně předehřeje, v létě naopak mírně ochladí.

Ohřev TUV slunečními kolektory: Svislé sluneční kolektory jsou zabudovány do jižní fasády.

Využití měření a regulace pro optimální sladění všech zdrojů energie.

Text vznikl jako příspěvek sborníku k 1. Mezinárodní konferenci na téma Knihovna a architektura, která se konala ve dnech 9.-11.9.2001 v prostorách knihovny UP v Olomouci. Pořadatelem byla Knihovna UP v Olomouci ve spolupráci s Muzeem umění v Olomouci, Českou komorou architektů, Britskou radou a s Open Society Institute. Text byl převzat s laskavým svolením organizárora a autorů.

Obrazový doprovod: Atelier ONEX, situační mapka MZK Brno

TECHNICKÉ ÚDAJENázev: Moravská zemská knihovna
Architekt: atelier ONEX (Tomáš Adámek, Petr Benedikt)
Generální dodavatel: Unistav, a.s.

Ulice: Roh ulic Kounicova a Hrnčířská
Město: Brno
Země: Česká republika

Soutěž: veřejná, anonymní, 1994
Realizace: 2001
Počet pater: 8 nadzemních (včetně 4 mezipater) a 1 podzemní

Webové stránky:
http://www.mzk.cz/
http://www.onex.cz/
Klíčová slova: