Multifunkční vzdělávací, komunitní a kulturní centrum Fabrika Svitavy

Hlasujte o cenu veřejnosti!

Chcete-li hlasovat pro tuto stavbu, zašlete SMS hlas pro tuto stavbu ve tvaru:

SR 27

na telefonní číslo:

+420 731 350 683

Hlasovat můžete také prostřednictvím webových stránek www.stavbaroku.cz

DETAILY PROJEKTU

ZROZENÍ ZÁMĚRU Město Svitavy od poloviny 90. let minulého století řešilo problém vytvoření podmínek pro spolkový a společenský život. Bylo zpracováno několik variant, žádná z nich však nesplňovala zadání. Řešení také naráželo na problémy s financováním. Když se v roce 2003 otevřely možnosti získání finančních prostředků z EU, úvahy a záměry dostaly novou dimenzi. V historickém jádru města stála opuštěná a zdevastovaná tovární budova, s kterou si majitel nevěděl rady. Hrozilo také nebezpečí, aby na tomto místě po demolici nevyrostl např. supermarket.

Z výše uvedených důvodů město v rekordně krátkém čase zpracovalo projekt využití budovy, továrnu koupilo a uspělo se žádostí o získání prostředků z fondů EU. Popisovat složitost celého procesu v krátkosti nelze, bylo to vskutku velmi obtížné. Výsledek však byl odměnou všem, kteří se s obrovským nasazením na projektu podíleli.

HISTORIE ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Půdorysná stopa historického okraje města, která určila tvar stavby, byla dána původním hradebním příkopem plněným vodami řeky Svitavy a Studeného potoka. V parkánu severovýchodní části hradebního systému města postavil v roce 1925 továrník Wilhelm Ettl čtyřpodlažní železobetonový tovární objekt se čtvercovou věží jako součást plánovaného velkého průmyslového textilního areálu. Postupně byla Wolkerova alej, založená na zasypaném hradebním příkopu, obestavěná dalšími méně kvalitními stavbami a školou.

Tato živená nekoncepční výstavba v záplavovém území vzniklém zatrubněním Svitavy a Studeného potoka před jejich soutokem, vytvořila negativní protipól historickému náměstí. Likvidace stromořadí za éry socialismu a postupné chátrání monstrózních objektů (vztaženo k měřítku sousedních měšťanských domů ) posunula celou tuto oblast k hranici neřešitelného problému. Jeho negativní dopad na charakter města se ještě více zvýraznil po úspěšné regeneraci svitavského náměstí.

URBANISMUS Stavba multifunkčního centra „Fabrika“ s revitalizací okolních ploch zapadla do mozaiky postupné obnovy zadních traktů náměstí, které město krok za krokem cíleně řeší již dvacet let. Tato akce logicky propojila a dotvořila akce předchozí – přeložku a úpravu koryta řeky Svitavy a demolici objektu školy. Navrženým řešením, které bylo součástí projektu „Fabriky“, získalo město ozeleněné záchytné parkoviště, konečnou podobu Komenského náměstí, nástupní prostory multifunkčního centra, kvalitní pěší propojení severovýchodního okraje památkové zóny s náměstím, stromovou zeleň jako náhradu za již neobnovitelnou kaštanovou alej, prostorové a optické propojení s historickým objektem kostelní fary, zrekonstruování a zprovoznění doposud nefunkční ulice Slepá a oživení zadních traktů měšťanských domů. Hlavním přínosem je však bezesporu vlastní objekt „Fabriky“.

ARCHITEKTURA

„Fabrika“ je zažité pojmenování od místních obyvatel pro objekt, který po dlouhá léta hyzdil svitavské náměstí svým měřítkem, náplní, vzhledem i technickým stavem. Jde o „Braunfield“ v památkové zóně. Byl shodně označován svitavskými občany jediným přívlastkem – „hnusný“. Přesto v něm byla a je zakódována určitá poezie. Najdeme ji v jeho nepochopitelně nepravidelných konstrukcích, křivkových půdorysech, vytvářejících zajímavá zákoutí i v ojedinělém tvarosloví zjemňujícím chladný železobetonový skelet…Na odhalení tohoto původně skrytého poetického potenciálu byla založená koncepce a hlavní myšlenka znovuzrození stavby, ovšem na jiné, vyšší kvalitativní úrovni, naplněné novými funkcemi. Proces tvorby a z něj vzešlé architektonické principy lze shrnout do těchto bodů:

Očistit objekt od všeho, co nesouvisí s vlastní podstatou stavby. Vypreparovat pouhý skelet v rozsahu použitelném pro nový záměr, ale tak, aby charakteristické rysy tohoto cenného příkladu industriální architektury zůstaly zachovány. Vyřešit porušení původní osové kompozice vzniklé odstraněním částí skeletu vyváženou nově navrženou hmotou víceúčelového sálu Eliminovat dojem z převýšené hmoty směrem do Wolkerovi aleje podsazením objektu pomocí zvýšeného nástupního prostoru se schodištěm a rampou. Přiřadit objektu lidské měřítko pomocí optické hry barev a velikosti členěných ploch fasády. Přízemí –velké plochy, druhé a třetí NP - spojení okenních otvorů do vertikálních prvků, čtvrté nadzemní podlaží – malé plochy. Vytvořit reprezentativní portál přes dvě podlaží - dominantní prvek částečně vlomený do objektu a částečně před objekt předsazený. Forma portálu je zvolena tak, aby kolemjdoucí „vtahoval“. (trychtýř, spirála) Vytvořit reprezentativní vstupní prostor v místě manipulačního dvorku. Forma vstupního prostoru je vzdušná, shora denním světlem zalitá dvorana terasovitě se rozšiřující směrem ke světlu, plná zeleně a umění Přeměnit původní železobetonové schodiště vinoucí se v uzavřeném tubusu kolem výtahové šachty v reprezentativní komunikační prostor propojený s dvoranou Propojit hlavní vstup (parkoviště) a vedlejší vstup (náměstí) vnitřkem objektu formou pasáže a vytvořit tak z komunikací v prvním a druhém nadzemním podlaží jeden komunikační a výstavní prostor. Navrhnout interiér jako nedílnou součást objektu, jehož prvky se budou prolínat do stavby i do exteriéru. Zvolená forma je technicistní interiér vyjadřující pohyb, dynamiku a variabilitu, který nepopírá původní konstrukce, naopak se stává jejich doplňkem Pracovat s barevností prostoru, která kromě zpříjemnění pobytu v interiérech má symbolicky navazovat na původní funkci (barvírna látek) a připomínat prolínaní ženského a mužského principu (prolínání cihlově červené a šedomodré barvy) Řešit horizontální komunikace v jednotlivých patrech zcela individuálně a to stavebně i barevně. Včlenit do průmyslového skeletu nový objem – multifunkční sál

Zobrazit místo STAVBA ROKU 2009 na větší mapě

MULTIFUNKČNÍ SÁL

Multifunkční sál se svým charakterem vymyká rekonstrukčnímu konceptu. Průmyslový nepravidelný skelet s relativně malými rozpony neumožnil vestavbu velkorozponového sálu. Byl navržen jako přístavba v místě asanací bývalých přístaveb a části původního objektu. Sál zrealizovaný na omezeném prostoru je po mnoha konzultacích s divadelníky a hudebníky koncipován tak, aby maximálně splňoval jejich požadavky na akustiku, instalaci hostujících scén, blízkosti zázemí, možnost občerstvení a odpočinku, možnost pořizování kvalitních zvukových a obrazových záznamů, možnost tlumočení a hlavně možnost rychlé přestavby hlediště na volný prostor nebo sezení s dobrým výhledem na jeviště.

Přes rozdílnost požadavků na technické parametry požadované pro jednotlivé funkce, sál umožňuje pořádat divadelní a projekční představení stejně dobře, jako třeba kongresy, prezentace, taneční zábavy či plesy.

Jednou z nejdůležitějších podmínek takovéto univerzálnosti je dobrá akustika o níž je však známo, že nemůže být univerzální. Přesto je sál „vyladěný“ na celé uvedené spektrum činností a to při zachování principu přiznání všech stavebních konstrukcí. „Létající koberce“ zavěšené mezi příhradovými konstrukcemi sálu jsou vlastně nosiče pečlivě spočítaných zvukově pohltivých a odrazových ploch. Stejně fungují všechny stěny a také zábradlí galerie a balkónu. Systém je doplněný basovým rezonátorem nainstalovaným po celém obvodu sálu. Také technologické vybavení sálu nezůstává pozadu za soudobými trendy. Velké možnosti skýtá vzájemné technické a optické propojení zvukové a světelné režie s nahrávacím studiem, se zásuvkovým výstupem v podlaze uprostřed sálu pro individuální režii a s tlumočnickými kabinami na balkónu.

Nadstandardní je také zásobování bočního jeviště přímo venkovní z rampy a bezbariérové propojení jevištního prostoru se zázemím pro účinkující.

Technologickou kvalitu sálu zajišťují rychle přestavitelný systém zajížděcích a skládacích sedadel v hledišti.

TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Výchozí stav objektu FABRIKA byl takový, jaký nutně musel být po všech peripetiích svého života. Byl to objekt poskládaný z různých částí různě starých a v různém stavebně technickém stavu. Původní zděná severozápadní část s cihelnými klenbami do ocelových nosníků a dřevěnými stropy, jež byla v nejhorším stavu, byla pro potřeby nového záměru nepoužitelná a tak byla odstraněna a uvolnila místo přístavbě sálu s jevištěm. Novější železobetonový skelet vybudovaný v několika etapách byl očištěn od všech nenosných konstrukcí. Po odkrytí konstrukcí se ukázalo, že rozsah sanací bude mnohem větší, než vyplývalo z původních průzkumů. Průzkumy totiž mohli posuzovat jednotlivé konstrukce pouze namátkově, protože téměř všechny průzkumné práce jsou destrukčního charakteru, takže dokonalý průzkum stavby lze provést pouze její úplnou demolicí. A tak bylo v průběhu stavby nutno provést kromě všech opatření navržených již v projektu úplnou změnu založení přístavby, statickou sanaci vodorovných železobetonových konstrukcí pomocí vložené ocelové konstrukce a sanace železobetonu pomocí stěrek, zesilování železobetonových trámů pomocí přídavné tahové výztuže z kevlarových pásků, dodatečnou hydroizolaci stěny pod úrovní terénu ve formě plošné injektáže a mnohá další opatření.

Téměř všechen vybouraný materiál byl recyklován a znovu použit ve stavbě v nových konstrukčních vrstvách. Původní železobetonový skelet, opravený a doplněný pomocnými konstrukcemi, se propojil s monolitickou železobetonovou novostavbou sálu a jeviště (jeviště má monolitickou železobetonovou střešní konstrukci, sál pak střechu z ocelových příhradových vazníků), tato hrubá stavba byla protkána hustou sítí instalací inženýrské infrastruktury objektu a na závěr vybavena originálním interiérem. Většina nosných konstrukcí je přiznána v surovém tvaru, ocelové konstrukce pak jsou opatřeny protipožární izolací, stejně jako železobetonový strop v knihovně. Přiznané jsou i části technické infrastruktury, především vzduchotechnika a kabelové rozvody, což byl jednak záměr architekta, především však nutnost, protože na podhledy nebylo místo a do železobetonových konstrukcí se nedá zasekat nic.

Logicky tak stavba jenom pokračuje ve svém životě, pouze se změnil její účel. Nezměnily se však základní principy. A tyto principy se dále otevřely spolu se stavbou pro veřejnost, která musela dříve Fabriku obcházet jako překážku na cestě a která naopak dnes je vedena cestou procházející objektem. Cestou, která spojuje nově vybudované parkoviště v zeleni s náměstím, cestou, která se díky všem aktivitám umístěným ve Fabrice stala i cílem.

 27 / 55  Přihlášená stavba --> Postup do II. kola --> Nominace na titul

 Název:  Multifunkční vzdělávací, komunitní a kulturní centrum Fabrika Svitavy

 Místo:  Wolkerova alej 92/18, Město: Svitavy

 Typologický druh:  Objekty pro kulturu a osvětu

 Typ stavby:  Novostavba

 Autor:  Ing.arch.Roman Svojanovský  Ing.Ivo Junek

 Dodavatel:  VW Wachal a.s.

 Přihlašovatel:  Město Svitavy

 Investor:  Město Svitavy