Přednáška Kase Oosterhuise v Brně

Sobota, 20. Květen 2006 (Celý den)
| Napsal:
Letošní ročník Dne ocelových konstrukcí na brněnském výstavišti se mohl chlubit mezinárodní účastí díky přednášce nizozemského architekta Kase Oosterhuise, která přitáhla početné publikum. Stejný architekt navštívil už o rok dříve Fakultu architektury ČVUT v Praze a letošní akce na předchozí vystoupení volně navázala. Větší důležitost letos měly postupy navrhování a projektování ocelových konstrukcí, ale nechyběly ani ukázky interaktivních projektů a právě vznikající studie, na kterých jeho kancelář pracuje.
Během přestávky, ještě před samotnou přednáškou, mělo publikum možnost zhlédnout video- a audioprezentaci dvou interaktivních projektů. Bylo tak zřejmé, že i formou prezentace se tyto stavby odlišují od běžné produkce.

První videoklip představil jednu z verzí staršího díla Trans-ports. Jde o návrh konstrukce, která je schopna měnit tvar, přizpůsobovat se svým návštěvníkům a komunikovat s nimi. V klipu struktura „tančí“ do rytmu hudby spolu s jejími návštěvníky a v jednom okamžiku dokonce jakoby z legrace povalí jednoho z nich na zem. Tento projekt vznikl i jako internetová hra, ve které návštěvník webových stránek může do určité míry ovládat pohyby struktury.

Druhé video představilo další generaci tohoto přístupu, která byla posunuta o krůček do reality – objekt Muscle vystavovaný ve foyer Centre Pompidou v Paříži. Šlo o součást propagace Non-Standart Architectures, které se účastnilo přes deset výjimečných architektonických kanceláří z celého světa. Každá z nich byla požádána, aby kromě svých projektů připravila i něco speciálního pro samotnou výstavu. V kanceláři ONL tak vznikl objekt plněný vzduchem z velkého kompresoru, který se pohyboval pomocí pneumatických svalů společnosti Festo kontrolovaných počítačem. Senzory po jeho obvodu zachycovaly doteky návštěvníků a přenášely je do systému řídícího pohyby. Systém si mohl zvolit, zda a jak na dotek zareaguje. Podle tvůrců je právě v tom pravá interaktivita a komunikace – nikoli když na podnět následuje dopředu daná reakce, ale když má systém možnost podnět vyhodnotit a sám zvolit akci.



  • Tvar Hessing Cockpit and Sound Barrier vznikl na základě definování několika řídících křivek a následným generováním konstrukcí.

    Šlo pravděpodobně o první opravdu realizovanou interaktivní architekturu, která se pohybovala jako samostatná struktura, i když k obyvatelné stavbě má ještě daleko. Těm několika lidem a tvůrcům, kteří se při instalaci ocitli uvnitř objektu, ale poskytla nezapomenutelný zážitek.

    Hned na úvod si Kas Oosterhuis neodpustil pozitivní komentář k předchozímu příspěvku, ve kterém architekt Miloš Florián představoval možnosti, jež do architektury mohou přinést nové materiály vyráběné nanotechnologiemi. Podle Kase Oosterhuise je znalost současného vývoje velice důležitá a pomáhá inženýrům a architektům v jejich práci nebo při vytváření důležitých vizí.

    Svůj přístup k architektuře vysvětlil Oosterhuis na několika projektech. Jeho stavby mají elegantní tvar i povrch, o kterých mluví v angličtině jako o bodies (tělech) a skins (kůžích). Mnohé lze zároveň vnímat jako skulptury či kosmické koráby, které měkce přistály na naší planetě. Velkou inspirací je i automobilový design, kde často krásné oblé tvary plynule přecházejí k hranám a naopak.

    Jednou ze staveb, které dobře ilustrují jeho přístup, je výstavní pavilon Web of North Holland z roku 2002 postavený na výstavišti v nizozemském Harlemmermeer. Jde o krásný tvar realizovaný v trojrozměrné ocelové konstrukci, jejíž červená trojúhelníková pole vyplňuje stříbrná „kapotáž“.

    Podobně jako u některých luxusních automobilů, vstupní dveře se otevírají vzhůru a jsou organickou součástí pláště. Při uzavření prakticky úplně splynou s okolní fasádou. Mimo výtvarného záměru je to s trochou nadsázky i výborné bezpečnostní opatření – případný nezvaný návštěvník bude mít po uzavření budovy vůbec problém nalézt vstup.

    Při návrhu byl organický tvar nejprve vymodelován v počítači a skriptováním v AutoCAD LISP byla generována nosná konstrukce. Na základě těchto dat mohla být bez dalších mezikroků přímo vyrobena. Jedná se o postup, který Kas Oosterhuis propaguje a nazývá jej „file to factory“, což, volně přeloženo, znamená „data z počítače architekta přímo do výroby“. K realizaci tak postačuje trojrozměrný počítačový model. Stejný model usnadňuje i komunikaci s dodavatelem a dvojrozměrné výkresy jsou nutností jen při získávání stavebního povolení na úřadech.



  • oslední otevřená velká stavba kanceláře – Hessing Cockpit and Sound Barrier

    U takové výroby také ničemu nevadí, že ani jeden prvek není shodný s jiným, ale vždy se svými rozměry liší. Jejich podobnost je parametrická – shodný je tvar, rozměry jsou různé. Současné technologie vedou od levné masové produkce stejných prvků (mass production) k levné „masové přizpůsobivosti“ (mass customisation).

    Na pavilonu Web of North Holland lze také dobře osvětlit další heslo, které Oosterhuis používá a jež s výrobou přímo souvisí. Jde o přístup k navrhování nazvaný „jedna budova – jeden detail“. Pokud je to možné, je pro konstrukci budovy použit jeden parame-trický detail, což výrobu také zjednodušuje a zlevňuje.

    Pavilon v současnosti zažívá svůj druhý život, protože byl upraven a převezen do Delftu, aby sloužil jako laboratoř na zdejší fakultě architektury.

    Stejný postup byl demonstrován i na poslední otevřené velké stavbě kanceláře – Hessing Cockpit and Sound Barrier v Nizozemsku. Dvě části projektu tvoří zvuková bariéra ze skla a oceli a showroom luxusních automobilů. Tvar bariéry se vlní a prohýbá v délce 1,5 km podél dálnice mezi Utrechtem a Amsterdamem. Plynulým rozšířením tvaru bariéry ve střední části vzniká prostor pro velký showroom prodejce automobilů.

    Celý tvar vznikl na základě definování několika řídících křivek a následným generováním konstrukcí v počítači. Tak byl nejprve vytvořen mrak bodů v místech budoucích styčníků. Vzhledem k velkému množství prvků konstrukce a jejich vzájemné odlišnosti nepřipadá v tomto případě manuální modelování či kreslení vůbec v úvahu. V architektonické kanceláři byl vytvořen model kostry v MAXScriptu v programu 3D Studio Max pro ocelové prvky včetně skleněných výplní. Generované rozměry výplní pak mohly být přímo poslány dodavateli. Ještě podrobnější model ocelové konstrukce v AutoCAD LISP měl zpracován její dodavatel Meijers Stahlbau, což poskytlo možnost kontroly.

    Konstrukce mohly být montovány na staveništi bez nutnosti použití lešení. Při montáži byly postupně přeměřovány kontrolní body a zjišťovány odchylky od původního modelu.

    Vznikla netradiční a elegantní forma složená z téměř tradičních prvků. Tento postup – zároveň s jednoduchým řešením detailů – dokonce umožnil mírné snížení původně plánovaných nákladů. Výsledkem je architektura, která se vhodně doplňuje s prezentovanými luxusními automobily značek Rolls-Royce nebo Maserati. Fotografie z otevření stavby působily velmi přesvědčivě.

    V další části přednášky byly prezentovány výzkumné projekty interaktivních struktur s využitím pneumatických svalů z dílny Hyperbody Group v Delftu. Jde o výzkum a experimenty navazující na projekt Muscle z Centre Pompidou. Jde však o nové tvary, z nichž některé využívají kovových prvků. V jednom z projektů studenti vytvořili kombinací kovových rámů a pneumatických svalů věžovitou strukturu o výšce kolem 5 m. Po připojení k počítači se věž dokázala ohýbat a kroutit, což opět na videu působilo velice efektně. Bez zajímavosti není ani fakt, že podobné experimenty jsou možné díky podpoře studentské práce komerčním sektorem, což na českých vysokých školách není příliš běžné.

    Na závěr měli posluchači možnost zhlédnout videa a vizualizace projektů, na kterých kancelář právě pracuje. Jde především o studie staveb a regulační plány do Spojených arabských emirátů, kde se v současnosti horečnatě staví a k dispozici jsou velké vize i investiční prostředky. Moderní architektura se zde prolíná s tradiční kulturou. Podle architekta mu práce pro tuto oblast velmi vyhovuje, a zároveň ho i fascinuje.

    Své publikum Kas Oosterhuis nenudil a během přednášky ukázal projekty, které mohou být inspirací pro architekty, umělce i konstruktéry. Některé z postupů a experimentů se mohou v budoucnu ukázat jako slepá ulička, jiné mohou přejít do běžné projekční a stavební praxe. Povzbuzující je také silná vize, sebedůvěra a odvaha architekta a jeho spolupracovníků, se kterou se do práce pouštějí. Bez těchto vlastností by snad ani podobné projekty nemohly vzniknout. Nezbývá, než si přát, aby se podobné projekty a výzkumy podařilo realizovat i u nás a aby se i zde našly silné osobnosti, které mohou posunout vývoj dopředu. Marek Růžička, (autor je architekt; absolvoval půlroční stáž v ateliéru Kase Oosterhuise)

    KAS OOSTERHUIS Holandský architekt Kas Oosterhuis je profesorem na Technické univerzitě v Delftu, kde založil skupinu Hyperbody. Zároveň se svou manželkou Ilonou Lénárdovou vede ateliér ONL. Jejich tvorba není na české scéně zcela neznámá – některé návrhy i realizace ateliéru ONL byly publikovány v médiích zabývajících se architekturou. Také jeho vystoupení před necelým rokem v Praze, kde se představil jako host série přednášek Digitální architekt (05), upoutalo nejvíce posluchačů z celé série.

    Pro tématickou rubriku ARCHITEKTURA A OCEL převzato z časopisu Konstrukce - www.konstrukce.cz




  • Klíčová slova: