Půdu nedědíme po svých předcích,ale půjčujeme si ji od našich dětí

Čtvrtek, 8. Červenec 2004 - 2:24
| Napsal:
Pravdivé indiánské přísloví vyjadřuje „ekologický“ přístup přírodních národů, jejichž přirozené v souladu s přírodou žijící civilizace se nám podařilo tak úspěšně zdecimovat. Cesta k ekologii je složitá, v globálním světě pro ni neplatí společná pravidla a tak se jednoduše díky levným energiím, v jejichž cenách není zahrnuta ekologická zátěž, prostě nevyplácí. Diskuse Green Buildings - investice s přidanou hodnotou probíhající na konferenci pořádané Stavebním forem zaznamenána v článku Chybí pro české green buildings kulturní podhoubí? ukázala množství pohledů na ekologii jako takovou a předeslala mnoho problémů, z nichž nejzávažnější je chybějící koncepce našeho státu v otázkách přístupu a ochrany životního prostředí.
Ekologie je velmi komplexní a není možné vytrhávat jednotlivosti, což se obecně používá jako oblíbená demagogická hrátka. I konference Green Buildings - investice s přidanou hodnotou se již vlastním tématem vzdalovala celkovému pohledu na problematiku, široký záběr měly však příspěvky jednotlivých zúčastněných, takže se téma pohybovalo od detailu, jímž je dům, přes chování a motivaci k ekologii, ekologickou koncepci státní politiky, přístupu soukromého sektoru až k územnímu plánování, .... takže se poněkud přeskakovalo mezi tématy a každý přinášel svůj pohled, což ovšem dává mnoho otázek k zamyšlení a ukazuje, že je třeba širší diskuse nad tématem ekologické architektury.
Následující otázky, jenž spolu souvisí v rovině ekologické koncepce urbanismu, mohou znít provokativně, ale zkusme se nad nimi zamyslet.
>Určí energetický audit budovy její skutečnou energetickou spotřebu?
>Má ekologická architektura smysl, je přínosem, a jak to lze vůbec zjistit?
>Jak jsme se vypořádali s porevolučním rozvojem a suburbanizací v Česku?
O krátký nástin problému se pokouším v následující úvaze o urbanisticko-energetické bilanci, jenž se témat konference drží jen vzdáleně ve snaze upozornit na přehlížené souvislosti ekologického stavění.
otázka záběru energetického auditu
Ekologická architektura bez urbanistického rámce a širších souvislostí pozbývá smyslu. Ekologický dům vytržený z kontextu je zbytečnou technickou hrátkou „uvědomělého“ investora či developera, ale pokud se dům nachází v nevýhodné urbanistické poloze, pozbývá celé úsilí smyslu a stává se jen „odpustkem“ konzumní společnosti. Postavme otázku do roviny - jakou potřebu energie generuje stavba při realizaci a provozu jako taková a jak energeticky náročné jsou činnosti s ní související?

Na konferenci padaly dotazy směřující ke zjištění počtu nízkoenergetických domů realizovaných v České republice, jenž se pro zajímavost pohybuje v desítkách. Ovšem tato a další otázky směřují k nepodstatným skutečnostem, jelikož opomíjejí globálnost problému. Ta byla nastíněna otázkou pátrající po širším energetickém auditu.

malá demonstrace širšího energetického auditu
Vezměme si za příklad izolovaný rodinný dům na za městem /suburbanizovaná výstavba/. Energie potřebná ke stavbě a realizaci rodinného domu v poměru k užitné hodnotě je zatížena už samotným faktorem izolované polohy, jenž zapříčiňuje vyšší energetické ztráty a nevýhodný poměr pláště budovy ku jejímu objemu, což se dá vyčíst v každém úvodu publikace o nízkoenergetickém stavění. Navíc zde přichází v úvahu i značné zabírání půdy vzhledem k nízké hustotě osídlení. Navazují zvětšené délky inženýrských sítí a jejich malá kapacita, přičemž je třeba brát v úvahu, že při pokládání např. kanalizace nerozhoduje v pracnosti její kapacita, ale vlastní položení, u dalších sítí je situace obdobná. Takto by se dalo pokračovat a jednoduchou úvahou skončíme u faktu, že izolovaný nízkoenergetický rodinný domek je ve své podstatě nesmysl, přidáme-li ještě hledisko suburbanizace generující zbytečnou dopravu, jenž, i pokud by se při celkové bilanci přece jen podařilo domku něco ušetřit, každodenní dojíždění, jenž zase není věcí samo o sobě, do města osobním automobilem přebije několikanásobně úspory. Vždyť automobil jezdí po silnici a ta se musí také postavit či rozšířit pod tlakem zvýšené zátěže... Takto by se dalo pokračovat, demonstrací jsem chtěl poukázat na to, že se nedá uvažovat jen o jednotlivostech, ale je třeba se dívat na celek.
Je to obtížné, ale modelovat umíme dnes leccos, na podobné urbanisticko-energetické úvahy ovšem na ministerstvu životního prostředí chybí chuť a motivace jako na mnoho dalších důležitých kroků.

„česká cesta“ porevolučního rozvoje aneb zhoubný liberalismus
Na začátku postkomunistické éry prosadila pravice v bezradnosti liberalismus všeho, ohánějíce se svobodou. Nejinak tomu bylo i ve stavebnictví a investoři začali logicky zastavovat volné pozemky bez ohledu na dlouhodobé důsledky. Neřízením bouřlivého zániku /zanikáním socialistických velkopodniků zanechavších kontaminovaná plochy, chátrající budovy či celé areály/ a rozvoje /zastavováním volných pozemků na „zelené louce“/ vznikly problémy, jenž nás budou pronásledovat ještě hodně dlouho. Po transformaci průmyslu zůstala nevyužitá území nikoho v zajímavých polohách vůči centru, navíc obsloužená hromadnou dopravou a byla vybudována „nová centra“ bez hromadné dopravy, jenž jsou centrům vzdálena nejen co do vzdálenosti ale i co do smyslu toho, jak dnes chápeme jejich fungování a uspořádání.

Místo řešení problému revitalizace průmyslových areálů nastavením systému motivujícího investory se stále bezkoncepčně zastavují příměstské plochy nákupními centry, vznikajícím průmyslem a skladovými areály, to vše ještě doplněno o příměstskou zástavbu rodinných domků generujících další dopravní zátěž a neekonomicky i neekologicky zabírající obrovské plochy země. Jedním slovem bezhlavá suburbanizace, jenž probíhá ve světě již desítky let, takže se současný problémům šlo vyhnou, stačí zeptat u sousedů, jak danou problematiku řeší.
Dovoluji si tvrdit, že takzvaná „svoboda“ spolu postupem techniky dovolující masové zpřístupnění automobilu a rodinného bydlení ruku v ruce s nechutí a bázní politiků obávajících se o svá místa, vrcholí v neschopnosti státu vymezit jasná pravidla hry a REGULOVAT výstavbu, je jednou z příčin současné „suburbanizační rakoviny“ v okolí měst, jejíž zhoubné důsledky jsou v největší míře pozorovatelné v USA.

V České republice se promarnila šance, kdy nový styl života mohl díky investicím a velkému rozvoji nahradit ten starý a řešit postupně s výstavbou i problémy minulé, promarnila se šance, kdy se nová energie mohla vrhnout k překonání problémů, jenž zanechala průmyslová a socialistické minulost, místo toho se ještě vytvořil problém nový. Tato šance už se vzhledem k neopakovatelnosti porevolučnímu boomu nenaskytne velmi dlouho a problémy se nám tak poněkud kupí!

související články
>> Suburbanizace jak a proč?
ilustrace >Dominik Herzán<
Klíčová slova: