Společným znakem domů japonského architekta Kazunori Fujimoto je pohledový beton. Ať již se jedná o solitér na velkém pozemku či „pouhé“ doplnění řadové zástavby, vždy jsou to velice elegantní a střídmé stavby a jejich interiér je úzce propojen s exteriérem.
Pane architekte, proč právě pohledový beton je hlavním materiálem ve vašich stavbách?
Mám rád tu skutečnost, že beton lze použít jak pro konstrukci, tak pro povrchy. Konstrukční prvky samy o sobě spoluvytváří prostorovou dispozici i vlastní povrchy. Tím je dán jednoduchý výsledek a esenciální krása. To je pro mne důležité.
A vaši klienti – jak jsou spokojeni s životem v „betonových domech“?
Rád bych věřil, že je to tak. Naši klienti mají rádi beton a betonovou architekturu. Ale myslím, že používat beton pro obytné stavby je těžké. Zpočátku lidé často nahlížejí na beton jako nepřívětivý, arogantní materiál. Příjemné prostory lze snáze dosáhnout použitím dřeva. Myslím, že je otázkou určitého umění navrhnout pohodlný dům z betonu, dobře zpracovaný z hlediska návrhu se správnými proporcemi a dispozičními vazbami a s pěknými výslednými povrchy.
Mnoho z našich domů má velké přesahy střechy a jsou tak chráněny před deštěm, větrem a prachem. Na druhou stranu, na některých domech očekávám stárnutí betonu, stejně jako je tomu u kamene. Ale ve všech případech jsou vnější stěny domů opatřeny voděodpuzujícím přípravkem, který je pravidelně obnovován.
Dům pro kamenosochaře je situovaný na vrcholu hory Yataka v Japonsku (300 m n. m) a je vzdálený od centra města. V tomto bohatém a někdy i tvrdém prostředí jsem chtěl navrhnout dům jako maximálně otevřený úkryt, kde je možné žít v přírodě a současně být před ní chráněn.
Dvě stropní desky zakrývají svažující se terén a daly vzniknout čtyřem různým podlahovým úrovním kopírujícím svah. Tyto čtyři prostory jsou spojeny v jeden a jsou propojeny s okolím. Vzhledem k mírnému klimatu je propojení interiéru s okolní krajinou možné díky prosklené fasádě. Hluboký přesah střechy nabízí úkryt před sluncem.
Dům je navržen jako homogenní prostor. V interiéru se díky různým výškám stěn a stropů v jednotlivých podlažích mění míra pocitu otevřenosti. Beton byl vybrán jako optimální materiál, který je schopen odolat tvrdé přírodě. Použitím betonu jsem se díky jeho minimálnímu výrazu snažil o bivalentní charakter prostoru – průsvitnost a světlost v kontrastu s pevnou a objemnou texturou.
Dům je obklopen venkovskou scenérií na okraji města Fukuyama, v prefektuře Hirošima. Budova je na pozemku umístěna co nejdále od silnice tak, aby nenarušovala prostorové rozmístění dané původním uspořádáním místa. Zatravněná zahrada kolem ní slouží jako pozvolný přechod od silnice. Obývací pokoj ve druhém podlaží je navržen otevřený do okolní scenérie. Soukromí je na druhou stranu zajištěno vzdáleností od komunikace, výškovým rozdílem a nízkou vnitřní stěnou obklopující pokoj.
Uspořádání betonové stropní desky a velkých oken umožňuje úzký vztah mezi interiérem a exteriérem. Hluboký střešní přesah chrání před deštěm a slunečním světlem, posuvné dveře zajišťují větrání, umožňují proměnit dům na polovenkovní prostor a navodit představu místa ve stínu stromů.
Jedná se víkendový dům postavený na severu prefektury Okinawa. Vzhledem k teplému klimatu a vlastní historii izolovaného ostrova je v Okinawě osobitá atmosféra a zcela rozdílné vnímání času, které ji odlišuje od japonské „pevniny“.
Dům jsem navrhl tak, abych se vyhnul zbytečným formám architektonického návrhu. Snažil jsem se naplnit místo podstatou atmosféry a životního tempa Okinawy. Projekt domu navazuje na tradiční projekty domů v „Okinawském stylu“ (obr. 3).
Pokoje jsou oddělené pouze osazením dřevěných posuvných dveří do soustavy sloupů a trámů. Žádný z pokojů nemá strop, vznikl tak jeden společný obytný prostor. Posuvné dveře v celém domě nebrání přirozenému proudění vzduchu.
Hluboký přesah střechy zachycuje ostré sluneční světlo a stejně tak je schopný ochránit dům před bouří. Betonové střešní tašky jsou použity na řadě rezidencí v Okinawě. Postupným stárnutím získají nezvyklou texturu a spoluvytváří tak originální charakter místa.
Pozemek je situovaný na kopci, ze kterého je panoramatický pohled na Seto Inland Sea (moře mezi třemi japonskými ostrovy Honšu, Kjúšu a Šikoku, pozn. redakce). V této překrásné scenérii jsem se snažil dům naplnit atmosférou obklopující okolí. Umístění atria se střešním oknem vzadu za pokoji umožňuje výhled na obě strany – na moře i na hory.
Nosná konstrukce je kombinací ocelového rámu a železobetonu (obr. 6). Abychom získali rozšíření prostoru, zvolili jsme pro konstrukci střechy železobetonovou skořepinu. Její výztuž se skládá z jedné vrstvy, tloušťka skořepiny je 120 mm. Střecha zakrývá celý dům bez ohledu na to, zda se jedná o „vnitřek“ či „vnějšek“.
Dům je prost náladového rozhodnutí a je tvořen jednoduchou konstrukcí, ale současně nabízí velký prostor a uklidňující vzájemný vztah s okolní krajinou.
