Vratislavice a Jablonec

Středa, 17. Červenec 2013 - 0:00
| Napsal:

Dnes po čase zase budu pokračovat v referátu o našem putování se zájezdem JT tour po Liberci a Jablonci, které se uskutečnilo v červnu (viz. zde a zde).

Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Bauer - divadlo 2 - foto © Zdeněk Lukeš
Fotoalbum: 
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Bauer - věž -  foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Bauer - továrna - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Bauer - divadlo 1 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Bauer - divadlo 2 - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Hemmrich - vila - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Zasche - pamětní deska na kostele - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Poršáky - foto © Zdeněk Lukeš
Zdeněk Lukeš - Vratislavice a Jablonec - Winter - radnice - foto © Zdeněk Lukeš

Z Liberce jsme zamířili stylově tramvají číslo 11 směr Jablonec nad Nisou, ale vystoupili jsme ve Vratislavicích (dříve Mattersdorfu) hned za Libercem. Tady jsme si šli prohlédnout nové muzeum zdejšího rodáka a geniálního automobilového konstruktéra Ferdinanda Porsche. V átriu jsou za výkladci některá auta této slavné značky. Naproti je nový kostelík, zřejmě postavený za peníze sudetských Němců. Nás tady zajímal i rozsáhlý areál místní továrny na koberce Ignatze Ginzkeye z let 1916-1919, který je dílem slavného architekta Leopolda Bauera, o němž jsem tu několikrát psal (třeba v souvislosti s jeho obchodním domem Breda und Weinstein v Opavě). Nejhezčí částí továrny je zauhlovací věž ve formách německé expresionistické architektury, ale i hlavní administrativa, bohužel dnes vše mrtvé a sloužící hlavně jako sklady.

Pak jsme zase nasedli na tramvaj a pokračovali po úzkokolejné dráze až do Jablonce. Tady nás čekala návštěva pěkného secesního divadla, který projektoval – tak, jako to liberecké – známý vídeňský ateliér Fellner – Helmer. Divadlo je hezky opraveno a je v něm mnoho skvělých pozdně secesních detailů. Na atice taky římské vozy, které táhnou lvi.

Dále jsme se šli podívat na pozoruhodnou vilu dr. Schmelowského, o níž přinesu samostatný článek příště. Nakoukli jsme k hezké přehradní nádrži, u níž stojí asketická Kantorova vila Loosova žáka Heinricha Kulky (mimochodem, je na prodej) a poté šli k jedné z hlavních dominant města – kostelu Srdce Ježíšova ze 30. let od jabloneckého rodáka Josefa Zascheho, který také řádil v Praze. Zmizela už ovšem kašna s Niebelungy na náměstí před chrámem, od sochaře Frantze Metznera – tu si sudetští Němci koupili a odvezli do nové domoviny poté, co byla rozebrána a odstraněna (nahradil ji komunistický pomník, který je už taky pryč). To prostranství před kostelem s parkovištěm vypadá dosti neutěšeně…

V centru jsme viděli pěknou konstruktivistickou radnici architekta Karla Wintera, což byl sice Němec, ale kupodivu ve městě zůstal i po válce. Bohužel obnovená kavárna zase už nefunguje. Zato je tu stále kino na 70mm filmy. Prohlédli jsme si i hezkou ukázku expresionismu v podání Rudolfa Günthera - jabloneckého žáka Josefa Gočára. Je na ulici Komenského a má tmavočervený keramický plášť.

Nakonec to nejlepší. A to byla prohlídka asi nejhezčího secesního kostela na našem území, díle to opět Josefa Zascheho, ovšem už z počátku minulého století. Je to starokatolický kostel Povýšení sv. kříže s farou a skupinou vil v Husově ulici od dalšího významného rodáka Roberta Hemmricha. A pak už hurá domů do Prahy.

Příští rok nás v červnu čeká podobný zájezd do Hradce Králové a Pardubic.