Když škola baví. V malé obci na Hané proměnili areál bývalé fary na moderní základní školu

Fara, JZD, škola

Devět kilometrů jižně od Prostějova a přibližně 25 minut cesty od malebné Kroměříže leží Vřesovice, malá obec čítající bezmála šest set obyvatel. V čele dlouhé linie venkovských usedlostí zde stojí barokní zámeček se sídlem pošty i obecního úřadu, na rohu hospoda pro místní štamgasty a na okraji obce kostel svatých Petra a Pavla obklopený hřbitovem. To samo o sobě Vřesovice od okolních obcí nijak zásadně neodlišuje, díky otevřené mysli místního vedení se ovšem tato hanácká obec může od loňského roku pochlubit také novou základní školou, která jasně potvrzuje, že na kvalitní současnou architekturu lze narazit i na těch méně pravděpodobných místech. Jako třeba zde, v areálu místní fary. 

Více k tématu

A Architektura

Jak na dům po rodičích? Dostal novou terasu, velká okna a omítku v barvě mechu

19. 4. 2024

A Architektura

Nejlepší stavby Evropy: knihovna Gabriela Garcíi Márqueze v Barceloně vypadá jako hromádka knížek

18. 4. 2024

Fara s komplexem k ní náležících hospodářských objektů byla ve Vřesovicích vystavena již koncem 17. století, kdy sloužila jako sídlo hradišťského opata na cestách mezi Olomoucí a Brnem. Dvacáté století však pro areál znamenalo naprostou změnu funkce, neboť komunisté jej věnovali potřebám místního JZD, což se na všech budovách výrazně podepsalo. Obnovy se pak zchátralé objekty dočkaly až po revoluci, kdy se v části areálu usídlila selesiánská škola Dona Boska. Z většiny stále nevyužívaný a zdevastovaný farní komplex se ale nakonec církev rozhodla předat obci, která do něj postupně vrací život, byť v trochu jiné podobě, než tomu bylo dříve. Své místo zde totiž našla místní pětiletá základní škola se stacionářem a tak po místním dvoře dnes pobíhají děti a historickými farními budovami občas zadrnčí hlas školního zvonění.

Odvážně s citem

Zrekonstruovat část farního areálu se obec rozhodla ve chvíli, kdy místní škola, fungující jako spádová pro několik okolních vsí, pocítila potřebu navýšit svou kapacitu. Zásadním důvodem k opravám byl ale také alarmující stav krovu nad hospodářským křídlem i žalostný stav centrálního dvora, které se dožadovaly své záchrany a obnovy. S řešením obou problematik přišli architekti ze studií Public Atelier a Fuuze, kteří k historickému komplexu přistoupili s náležitou mírou citu i odvahy.

K zrekonstruovaným barokním budovám architekti navrhli soustavu menších i větších objektů, které vykazují jasně současný rukopis a s historickým areálem tak dohromady tvoří dynamický, zároveň ovšem nápaditý a promyšlený celek. Zatímco původní část vykazuje jasnou úctu k historii a stavebním tradicím, jednoduché geometrické hmoty nové přístavby hýří odvážnými barvami a vnášejí do areálu hravý akcent dětského světa. Kromě symbolu hravosti plní v projektu vřesovické školy barvy také orientační funkci, neboť každý z nových vstupů do budovy je navržen v jiném odstínu. Vedle toho jsou pak barevné hmoty, ať už zmíněné vstupy či komunikační krčky, jakýmisi „přestupnými prostory“, v nichž mohou děti pocítit „rozhraní mezi tradičně pojatými školními učebnami v původním objektu fary a nově upravenými a současně pojatými učebnami,“ dodává jeden z autorů návrhu Jaroslav Sedlák z ateliéru Fuuze.

Tradice v současném podání

Obě části – historická i současná – se na první pohled liší nejen hmotově, ale také svým materiálovým řešením. V kontrastu tak zde proti sobě stojí hladký plášť z lesklých barevných plechů nové přístavby a hrubá, světlá omítka zářící z fasád rekonstruovaných objektů. Jejich klasicky omítané stěny pak doplňují na střechách pravidelné řady červených bobrovek společnosti Wienerberger, k jejichž volbě se architekti uchýlili nejen pro jejich logickou návaznost na kontext historického areálu, ale také pro jejich přírodní charakter a schopnost přirozeně stárnout, jak to zdůvodňuje druhý z autorů Jiří Markevič. 

Jako pojítko celé kompozice pak slouží měď, která se zde objevuje jak v podobě klempířských detailů u starých objektů, tak v provedení fasádního pláště nejrozsáhlejší části přístavby, která tak díky decentní fasádě nepotlačuje dominantní postavení hlavního objektu památkově chráněné fary. 

„Využili jsme toho, že falcovaná měď je historický a přesto velmi moderní materiál, který funguje jako vhodné propojení historie se současností,“ vysvětluje Markevič. „Současně jsme se jejím použitím také rozhodli zvýšit reprezentativní status celého areálu, vzhledem k jeho vzdělávací funkci,“ doplňuje Sedlák.

Stejně jako střecha z keramických bobrovek, bude přirozeně stárnout i měděná fasáda a vedle prožitku z různorodých prostor tak nová škola svým žákům nabídne i možnost pozorovat chování jednotlivých materiálů v čase. S nenuceností a vtipem, které rezonují celým areálem.

Tento článek vznikl za podpory společnosti WIENERBERGER s.r.o.  

Společnost Wienerberger s.r.o. má sídlo v Českých Budějovicích, odkud řídí služby, výrobu a prodej systému stavebních materiálů pro výstavbu zejména rodinných a bytových domů. V jedenácti závodech v České republice vyrábí cihelné bloky pro vnější a vnitřní zdivo, keramobetonové překlady a keramické polomontované stropy značky Porotherm a střešní krytinu značky Tondach. Náročnějším zákazníkům nabízí také lícové cihly (klinkery) a obkladové pásky Terca či cihlovou dlažbu Penter.