Královské muzeum výtvarného umění v Antverpách doplnily skleněné šachty. Osvětlují nové galerie vetknuté do historické budovy
Sklo na hraně možností: Společně s AGC jsme připravili seriál o extrémních sklářských řešeních v architektuře. Zaměřujeme se na odvážné skleněné střechy, složité fasádní struktury i citlivé rekonstrukce historických oken. Jaké technologie a materiály posouvají hranice moderního stavitelství? Ve čtvrtém díle se podíváme do Královského muzea výtvarných umění v Antverpách, kde sklo pomohlo propojit historickou architekturu s novými výstavními prostory.
EARCH.CZ, 30. 10. 2026 / Advertorial
Královské muzeum výtvarného umění v Antverpách (KMSKA) prošlo rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu nizozemského studia KAAN Architecten. Architekti obnovili historickou budovu z 19. století a současně do jejího nitra vložili zcela nové výstavní prostory. Ty vznikly na místě čtyř původních vnitřních dvorů, aniž by se zásadně změnila vnější podoba muzea. Výsledkem jsou dva odlišné výstavní světy – historické sály s bohatou výzdobou a nové, převážně bílé galerie, do nichž denní světlo přivádějí střešní světlíky a prosklené šachty.
Přirozené světlo pro muzejní expozice
Původní budovu navrhli v 19. století architekti Jacob Winders a Frans Van Dyk jako muzeum, v němž mělo hrát důležitou roli přirozené denní osvětlení. V průběhu následujícího století však budova prošla mnoha zásadními dispozičními změnami, které pozměnily původní trasy pohybu návštěvníků i napojení muzea na město. Cílem projektu nynější rekonstrukce proto byla náprava dřívějších prostorových úprav.
Z náměstí Leopolda de Waela v centru Antverp se do muzea nadále vstupuje po monumentálním schodišti. Za restaurovanými dubovými dveřmi se otevírá vstupní hala, která dnes kromě hlavního přístupu do expozic soustřeďuje také služby pro návštěvníky. Nachází se zde informační zóna, kavárna, auditorium nebo knihkupectví. Točité schodiště pak propojuje halu s nižšími podlažími, kde jsou umístěny knihovna, šatny a druhý vstup určený větším skupinám návštěvníků.
Historické výstavní sály mají po rekonstrukci zpět svou prostorovou logiku. Jsou propojeny enfiládou, tedy řadou místností, jejichž dveře leží v jedné ose a umožňují dlouhé průhledy napříč interiérem. Architekti při obnově vycházeli také z původní barevnosti muzea. Stěny jsou tmavě růžové, zelené a červené a doplňují historickou výzdobu.
Nové muzeum uvnitř historického
Novou část muzea architekti navrhli do čtyř původních dvorů, i tady jsou teď výstavní sály. Charakterizují je bílé povrchy, proměnlivé výšky místností a soustava schodišť, která propojují jednotlivá podlaží.
Důležitou součástí návrhu rozšíření muzea se stalo přirozené osvětlení – tedy faktor, ke kterému přihlíželi i architekti původní budovy z 19. století. Projevuje se to hned několika motivy. Například do nejvýše položeného nového výstavního sálu proniká denní světlo prostřednictvím trojúhelníkových střešních světlíků.
Dále je možné narazit na čtyři rozměrné prosklené šachty. Prostupují vnitřní strukturou budovy a umožňují dennímu světlu pronikat i do prostorů, které by jinak byly odkázány především na umělé osvětlení.
Realizace těchto šachet s sebou přinesla technickou výzvu. Prosklené příčky totiž musely splnit přísné požadavky na požární bezpečnost, zároveň ale nesměly vytvořit rušivé vizuální bariéry. Architekti si přáli zachovat průhledy a otevřený charakter nových galerií.
Nenápadné sklo s vysokou požární odolností
Tomuto záměru vyhovělo protipožární sklo Pyrobel 25 EG Vision Line od společnosti AGC, které dosahuje požární odolnosti EI60 podle normy EN 13501-2. To znamená, že při požáru po stanovenou dobu brání průchodu plamenů a horkých plynů a zároveň omezuje přenos tepla na neexponovanou stranu konstrukce.
Z architektonického hlediska je podstatné také řešení samotného zasklení. Systém Pyrobel Vision Line umožňuje spojovat jednotlivé skleněné tabule bez svislých rámových profilů. Namísto nich se používá transparentní silikonová spára široká pouze 4 až 5 milimetrů. Skleněné stěny tak působí jako souvislé plochy a jejich konstrukční členění zůstává vizuálně potlačené. Systém navíc umožňuje i rohová řešení. Prosklené šachty tak mohou procházet budovou bez výrazných neprůhledných nároží.
Vedle požární odolnosti má použité zasklení také další technické vlastnosti. Dosahuje akustické izolace až 43 dB a propouští 82 % viditelného světla. V prostředí muzea, kde je potřeba současně regulovat hluk, zajistit bezpečnost a pracovat s přirozeným osvětlením, tak jedno řešení plní hned několik funkcí.
Sklo, které před uměleckými díly téměř zmizí
Sklo hraje v antverpském muzeu důležitou roli také při samotném vystavování uměleckých děl. Celkem 61 výstavních vitrín je opatřeno speciálním antireflexním sklem Clearsight od společnosti AGC, které omezuje nežádoucí odrazy okolního prostředí. Ty mohou návštěvníky rušit při prohlížení exponátů, zejména v galerijních prostorách, kde se kombinují různé zdroje osvětlení.
Oproti běžnému zasklení se Clearsight liší především speciální povrchovou úpravou. Zatímco standardní sklo používané například ve výlohách obchodů odráží přibližně 8 % viditelného světla, u skla Clearsight je odrazivost nižší než 1 %. Propustnost světla přitom dosahuje až 98 %. Sklo tak nadále tvoří fyzickou bariéru mezi návštěvníkem a uměleckým dílem, při pohledu do vitríny však téměř není patrné.
V antverpském muzeu je zajímavé, jak rozdílné úkoly sklo plní. Jednou se stává součástí architektury, jindy má být naopak co nejméně vidět. Právě tato schopnost přizpůsobit se konkrétním požadavkům ukazuje, jak široké možnosti dnes sklářské technologie nabízejí.
Více k tématu
- Ateliér: KAAN Architecten
- Země: Belgie
- Dodavatel skla: AGC Glass Europe
- Použité produkty:: Pyrobel 25 EG Vision Line, Clearsight
