Nájemní bydlení na půdě. Činžák ve Vysočanech získal citlivou nástavbu
Dát střeše druhý dech, aniž by se museli vystěhovat nájemníci? V pražských Vysočanech zvítězila trpělivost a respekt nad rychlým ziskem.
Sára Solmošiová , 13. 10. 2026
Trh s nájemním bydlením ve velkých městech dnes stále častěji válcuje unifikovaný standard. Staré bytové domy nezřídka končí v necitlivých rukou, které je očistí od všeho původního, rozparcelují na maximální počet pronajímatelných metrů a promění ve sterilní produkt. Vytrácí se patina, paměť místa i pestrost sousedství.
Revitalizace činžovního domu z počátku minulého století na rozhraní pražské Libně a Vysočan však ukazuje, že k nájemnímu bydlení lze přistoupit i docela jinak – šetrně. Projekt nevycházel z kalkulace rychlého zisku, nýbrž z rodinného dědictví dvou sester a prozaické technické nutnosti: výměny střechy. Z potřeby nezbytné opravy se postupně vykrystalizovala ambice zhodnotit dům jako celek, ale s respektem k jeho původní identitě.
Rekonstrukce za plného provozu
Největším gestem celé obnovy nebylo to, co přibylo, ale to, co zůstalo netknuté. Rekonstrukce se neodehrávala za cenu evakuace, tudíž šestnáct původních domácností si nemuselo sbalit své životy do krabic. Tato sociální odpovědnost přirozeně vyloučila radikální bourání i masivní stavební teror. Místo kompletní demontáže historického krovu těžkou technikou nastoupila trpělivá chirurgie konstrukce.
Udržet původní krov a zdivo komínů znamenalo zvolit náročnější cestu. Pro ateliér Matěj Šebek architekti to však byla příležitost proměnit technickou výzvu v hlavní prostorový prvek. Surové historické materiály zde vstupují do přímého dialogu s moderními ocelovými prvky bez potřeby cokoli maskovat. Dům neskrývá své jizvy ani věk, naopak je vystavuje jako autentické kapitoly své stoleté existence.
Čtyři kompaktní jednotky s přidanou hodnotou
V nově vzniklém podkroví přibyla čtveřice rozměrově úsporných bytů. Místo stísněných garsonek osvětlených pouze běžnými střešními okny však architekti zvolili prostorově bohatší řešení a využili vertikalitu. Seříznutím roviny střechy za korunní římsou vznikla nová ustoupená fasáda s francouzskými okny a průběžnou terasou. Dva mezonety se navíc do tichého dvora otevírají velkorysými vikýři.
Kvalita bydlení zde nestojí na nafouknutých výměrách, ale na důmyslné práci s prostorem. Citlivý přístup architektů se promítl i do společných prostor celého domu: nový výtah nevstoupil bezohledně do zrcadla původního kamenného schodiště, nýbrž si našel přirozené místo v prázdném světlíku, díky čemuž historická hala neztratila svou důstojnost.
Více k tématu
Udržitelnost v rozvážnosti
Nástavba nepůsobí jako agresivní parazit. Z úrovně ulice ji téměř není vidět, patrná je až při pohledu z dálky. Díky rekonstrukci je dům funkční a zdravý, zároveň neztratil svou drsnou městskou autenticitu – investorky i architekt dokázali najít zdravou míru „modernizace“. Projekt Harfa ukazuje, že nájemní bydlení nemusí být spotřebním zbožím na jedno použití. Může růst udržitelně, trpělivě přidávat další vrstvu k těm minulým a poskytovat důstojný přístav, aniž by zničilo ducha místa, ze kterého samo vyrostlo.
- Ateliér: matěj šebek architekti
- Autoři: Matěj Šebek
- Země: Česká republika
- Projekt: 2021
- Realizace: 2026
- Zastavěná plocha: 323 m²
- Hrubá podlahová plocha: 298 m² nástavba
- Náklady: 25 mil. CZK
- Fotograf: Radek Šrettr Úlehla
- Generální dodavatel: Global Agent
- Statik: Ing. Jan Kuchař
- Obrazy: Lukáš Koubek
- Grafika: Filip Hauser
- Značky: two hundred tons; IKEA
