Recenze: Diplomky 2008

Oproti Akademii platila vždy za otevřenější a progresivnější školu, zatímco Akademie logicky díky své tradici za konzervativnější. Dnes se rozdíl mezi školami stírá, přesto Akademie obtížněji reaguje na stírající se a měnící se hranice mezi uměleckými obory – malbou, architekturou a novými médii. Přesně to je hlavním vyzněním předkládaného katalogu závěrečných prací. Absolvující umělci VŠUP se obecněji a s větším nadhledem vyjadřují k člověku a jeho místu v dnešním světě, resp. k umělecké podobě či uměleckosti tohoto místa. Naproti tomu Akademie produkuje umělce více připravené na jejich reálné uplatnění. VŠUP je proslulá spoluprací svých ateliérů a kladením teoretičtějších umělecko-společenských otázek. Katalog diplomových prací přináší anotaci děl, jejich velmi sporou technickou dokumentaci, což není příliš nápadité. Když už je vydáván plnobarevný katalog, bylo by na místě rozvést buď teoretickou, textovou část u jednotlivých projektů, nebo rozšířit jejich obrazovou stránku. Z architektonických projektů je zde několik velmi pozoruhodných. Josef ČančíkVelmi důležitým, aktuálním a ožehavým je návrh na revitalizaci, přestavbu a celkové využití prostotu metra Florenc, který je dle autora Josefa Čančíka největší trhlinou napáchanou při stavbě magistrály a úpravy předělu Karlína a Nového Města. Varuje před komercializací tohoto prostoru a nabádá zodpovědné za využití místa k výhradně městotvorné funkci. Dalším projektem jsou struktury Tomáše Legnera, představující nové typy strukturování městského urbanismu. Inspiroval se známými a základními typy urbanismu (1. ulice a náměstí vytvořené umístěním bloků a domů. – mnoho neefektivního a nevyužitelného prostoru; 2. bloky a domy jako výsledek účelného utváření ulic a náměstí – příliš málo prostoru; 3. slavnostní typ – falešná úspornost – podřízení bloků a domů) a vytvořil zcela nové struktury, neodvislé od historického utváření města, ale od jeho organického růstu a bujení jeho mřížky a vrstev. David Maštálka | Jakub Filip NovákDavid Maštálka se inspiroval básní Čajový dům z knihy The Japanesse way of tea XV., jejíž autor je údajně čajový mistr Sen no Rikjú (1522-1591). Jde o „stánek“, který slouží pouze přátelskému popíjení čaje. Podobná stavba je daleko vzdálená veřejné a privátní sféře architektury, v níž jsme si zvykli architekturu měřit, je čistotou a návratem k člověku a smyslu architektury v jejím sloužení lidskému životu. Květa Slavíčková | Roman VrtiškaJe velmi pozoruhodné, jaké myšlenky (spíše než projekty) na VŠUP v absolvujícím ročníku vznikly. Je velmi dobře, že všechny praktické práce musejí být na této škole doprovozeny teoretickou prací, vylučuje se jen planá „tvorba“, plácání do vody, ale řeší se konkrétní i obecnější problémy veřejného prostoru. Jako je tomu třeba na projektu Meziměsto Květy Slavíčkové, která se nad tímto pojmem zamýšlí a následně aplikuje své poznatky o rozdílech krajiny a městského prostoru v době oné restrukturalizace města na konkrétním místu středočeského kraje.