Sgrafito žije. Josef Zlamal škrábe do omítky jako to dělal jeho dědeček
Největší současné sgrafito se nachází ve Šternberku u Olomouce. Má plochu 445m², zdobí fasádu mateřské školy a jeho autorem je umělec Josef Zlamal. Výtvarné prvky do architektury tvoří po celé Moravě.
Veronika Pařízková , 16. 4. 2026
Pokud vystoupíte na nádraží v Olomouci, nemůžete si ho nevšimnout. Monumentální sgrafito v nádražní hale vytvořil akademický malíř Wilhelm Zlamal v 50. letech na základě vypsané soutěže. Dnes, o více než 70 let později, na jeho tradici navazuje jeho vnuk. Josef Zlamal vrací sgrafito do veřejného prostoru.
Specifickému způsobu grafické výzdoby omítky se Josef Zlamal věnuje už řadu let. Technika zažila rozkvět především v renesanci, ale díky jeho přístupu je i dnes aktuální. Čtyřicetiletý výtvarník je podepsaný pod tvorbou sgrafita na fasádě domu ve Šlapanicích, na mateřské školce ve Šternberku nebo na objektu MethodKy, což je městská administrativní budova ve Žďáře nad Sázavou. Ačkoliv může být pro řadu investorů vyškrabávání do minerální omítky spojené s obavami, Josef Zlamal je přesvědčený, že zbytečně. Jak je vidět i na historických budovách, sgrafito stále drží.
Že se sgrafitům věnuje, to má Josef Zlamal nejspíš v genech. Nejen, že je vnukem Wilhelma Zlamala, autora velkolepého díla v olomoucké nádražní hale s dvaceti sedmi tančícími figurami, který se jinak věnoval především krajinomalbě. Zároveň je synem projektantky a architekty Blanky Zlamalové, která je podepsaná například pod konverzí starého sila v Olomouci na Silo Tower. „Na začátku jsem měl dlouho pocit, že rodina, do které jsem se narodil, je pro kariéru nevýhodou, protože nejste ani to, ani to. Dnes to ale s odstupem času vidím naopak jako velkou sílu. To, čím se dnes zabývám, by bez velkého počtu projektů s mámou nebylo vůbec možné,“ říká Josef Zlamal.
Vztah k lokalitě
Stejně jako jeho dědeček se Josef narodil ve Šternberku u Olomouce. Právě s tímto severomoravským městem byla také spojena většina jeho prvních realizací. Dvě betonové plastiky zdobené detailním reliéfem stojí před nádražím ve městě, které proslavily hlavně automobilové závody do vrchu Ecce Homo a hrad ze 13. století. Šternberk má ambici fungovat jako důležitý dopravní uzel a právě instalace výrazných a zapamatovatelných betonových plastik má pomoct cestujícím s jeho snazší identifikací.
„S Lukášem Roubalem a firmou IP Systém, která pomohla s odléváním plastik a jejím osazením, jsme vytvořili prvky uplatněné v rámci přednádražního prostoru. Podařilo se vytvořit dva monolitické sloupy s reliéfem, který odkazuje k lokální ikonografii. Výtvarné řešení je patrné i na nerezových výplních, které fungují jako běžné zábradlí,“ vrací se k jedné ze svých prvních zakázek na veřejnosti.
Právě práce s místními vizuálními odkazy a snaha volit materiál, který je vysoce odolný, a přitom dokáže být tvárný, se ukázaly jako ideální volba. Snad i proto jsou sloupy, vysoké 439 a 278 centimetrů s motivy místního hradu, kostela nebo madony, stále v identické podobě, v jaké byly instalovány. A to je v intenzivně využívaných prostorech typu nádraží skoro zázrak.
Intervence do venkovních prostranství, která často působí anonymně a nepřístupně, se staly pro Josefa Zlamala hlavní pracovní činností. Ačkoliv nebyl přijat na AVU, je přesvědčený, že o jeho kvalitě nesvědčí jméno profesora u kterého by studoval, ale odvedená práce. Dnes na ni můžeme narazit napříč republikou. „Pro město Vsetín jsme navrhli a vyrobili plastiku pro kruhový objezd, v Šumperku je to plastika pro VHZ (Vodohospodářská zařízení Šumperk, a.s.) nebo série betonových reliéfu v Mariánských Lázních, které tématizují jejich vstup do „Great Spa Towns of Europe,“ vyjmenovává realizace z poslední doby.
Oživení tradice
Jednou z nejzajímavějších je ale spolupráce na vzniku polyfunkčního domu ve Šlapanicích. Zde je prapůvodní technika sgrafita využita na maximum. Josef Zlamal, stejně jako staří řemeslníci na lešení, postupně ručně vyškrabával přírodní motivy do břízolitové omítky.
Konvenční omítka rohového domu je pokryta dvěma autorskými prvky, které zásadně mění celkový charakter budovy. První je autorská plastika Květ, který tvoří sgrafito kombinované s kovovými elementy z hliníku, mosazi, zlata a nerezu. Druhým, o něco vizuálně atraktivnějším, je čelní sgrafito vytvořené ručně proškrabávanou břízolitovou omítkou. 35m2 velký motiv je čistě abstraktní a odkazuje k přírodní morfologii. „Tento projekt je přímým dokladem možného oživení tradice, kdy omítka zásadním způsobem utvářela tvář veřejného prostoru,“ je přesvědčený řemeslný umělec.
Podobně výrazný počin představuje i práce na fasádě Mateřské školy Oblouková ve Šternberku. Na rozdíl od naivních, až kýčovitých motivů, které se objevují na objektech pro ty nejmenší děti, je zde vše vyvedeno extrémně vkusně a empaticky. Reliéfy přímo v omítce totiž dovolují kreativní řešení, které není vyzývavé a rušivé, ale může naopak pomoci objekt zasadit do kontextu okolí. V případě MŠ je sgrafito umístěné na celé ploše fasády a podle Josefa Zlamala se umístilo na první příčce co do velikosti v ČR. Doplňují ho ale také reliéfy z betonu a dřeva, hliníkové plastiky a pískovaná skla, a i díky tomu celá budova působí kompaktně.
Více k tématu
Aktuálně pracuje Josef Zlamal na díle pro Ždár nad Sázavou, které má připomenout tamního rodáka Methoda Kalába. Jak jinak než formou sgrafita. Vzpomínka na typografa, ilustrátora a tiskaře Kalába bude oživena pomocí dvou výtvarných momentů. Podobné momenty se ukazují jako zásadní pro přirozenou personifikaci veřejného prostoru. V době, kdy je běžná výstavba často anonymní a lehce zaměnitelná, dokáže návrat k ručně tvořenému reliéfu a sgrafitu nabídnout obyvatelům měst něco zásadního. Identifikaci s prostředím ve kterém žijí a vědomí, že jsou součástí hlubšího celku. „Čisté prostředí s pevně integrovaným obsahem kultivuje, zavazuje, stejně tak je tomu i naopak. Lidé jsou stvoření definovaná svým prostředí – okolí… z toho se dá jen velmi těžko vymanit,“ doplňuje autor, jehož práce pomáhají nenápadně, ale o to smysluplněji.
