“Levná řešení jsou ta nejdražší,” říká Petr Starý z firmy Urbania. Navrhují lavičky a koše, které dlouho vydrží
Rodinná firma Urbania dnes patří mezi respektované české výrobce městského mobiliáře. Její jednatel Petr Starý otevřeně mluví o tom, jak chce měnit veřejný prostor. „Nechceme být firma, která jen dodá katalog. Chceme naslouchat a společně najít nejlepší řešení,” říká
EARCH.CZ , 25. 5. 2026 / Advertorial
Přebíráte rodinnou firmu a hledáte vlastní směr. Říkáte, že vám pomáhají rozhovory s architekty. Jak?
Dřív jsem hodně přemýšlel nad výrobou, technologií nebo samotnými produkty. Poslední rok jsem ale začal mnohem víc mluvit s architekty, krajináři i se starosty.
Ve chvíli, kdy jsem vystoupil z bubliny výrobní haly mezi architekty, začala mi práce dávat větší smysl. Najednou jsem pochopil, že naše práce není jen o výrobě mobiliáře, ale o spoluvytváření míst pro život.
Začal jsem si uvědomovat, jak důležitá je spolupráce mezi výrobcem, architektem a městem. Naše výrobky by měly vycházet z potřeb lidí, kteří veřejný prostor navrhují nebo spravují. A právě díky těmto rozhovorům mě ta práce začala ještě mnohem víc bavit. Všechno do sebe najednou zapadá.
Co vám rozhovory s architekty dávají? Proč vás to tolik baví?
Mám rád, když někdo přemýšlí do hloubky. Hodně mě baví sledovat, jak architekti uvažují. Často mají na produkty hrozně zajímavý pohled. Je to inspirující. Chci se svým způsobem naučit uvažovat o prostoru jako oni. Do teď jsem uvažoval hlavně nad samotnými produkty, ale bez kontextu prostoru.
Například lavička NAMIA vznikla původně na základě požadavku paní architektky Vágnerové z ateliéru V8 pro Cyklostezku v Náměšti. Hledala robustní, syrovou lavičku s opěradlem vyrobenou z dubových trámů. Společně jsme navrhli řešení a finální produkt zařadili do naší stálé nabídky. Viděli jsme, že takový produkt na trhu opravdu chybí, do některých parků tak lavička perfektně zapadá. S těmito lavičkami se mimochodem letos roztrhl pytel.
Dnes podobně vznikají další produkty například díky spolupráci s paní architektkou Pešičkovou z ateliéru Pro.luka.
Když hledám správný směr, občas jim i posílám své návrhy na Whatsapp a získávám tak rychle zpětnou vazbu. Je to často hodně úzká, dynamická spolupráce. Pomáháme si vlastně navzájem, je to skvělá symbióza a dává to perfektní smysl. To mě na tom baví nejvíc.
Mění takové spolupráce i způsob, jakým dnes přemýšlíte o samotné roli výrobce?
Myslím, že ano.
Nechceme být firma, která jen dodá katalog. Čím dál víc chceme být někdo, kdo naslouchá a pomáhá hledat řešení. Nejsme uzpůsobení na výrobu atypických prvků, ale často existuje cesta, jak z atypického prvku udělat typický.
Architekti, starostové i my máme stejný cíl — vytvořit lepší prostředí pro život. Jen každý nad tím uvažuje po svém. Mým cílem je se co nejvíce sladit, synchronizovat, komunikovat. Jen díky dobré spolupráci mohou vznikat dobré výsledky. Nechci být sólista.
Ve veřejném prostoru se často řeší hlavně cena. Jak se na to díváte?
Myslím, že levná řešení bývají paradoxně často ta nejdražší.
Hrozně se mi líbil pohled pana Floriána z firmy Dako, která vyrábí modulové veřejné toalety. Jejich toalety jsou vyladěné do detailu a jsou téměř nesmrtelné. Cena je ale kvůli tomu vyšší. Když někdo odmítne jejich řešení a sáhne po něčem levnějším, pan Florián rovnou plánuje další schůzku za pět let, protože má zkušenost, že déle levnější řešení nevydrží.
Nejde jen o pořizovací cenu. Ale o životnost, servis, údržbu a tím pádem o udržitelnost.
Když se levný koš za pár let rozpadne nebo lavička shnije, město to stejně zaplatí znovu a tím pádem jsme minimálně na dvojnásobné ceně. Nehledě na dvojnásobné starosti.
Snažíme se už při vývoji nových produktů přemýšlet dlouhodobě.
Mluvíte hodně o vývoji. Co je dnes největší výzva uvnitř firmy?
Hlavně kapacity. Napadá mě obrovské množství věcí, které bychom chtěli dělat. Ale vývoj kvalitního produktu je pomalý. Potřebujeme, aby produkty byly odolné, sériově vyrobitelné a cenově dostupné.
To znamená promyslet každý detail. Například k lavičce Iconi máme přes sto výrobních výkresů.
Když odesílám newsletter s informacemi o novém produktu, vždycky ze mě spadne obrovská tíha a těším se, v jakých projektech se produkt v budoucnu objeví. Za každým novým produktem je samostatný příběh, velké množství práce celého našeho týmu.
Jak vypadá vaše role v tom procesu?
Já většinou přicházím s vizí. Kreslím první skici, přemýšlím, hledám směr. Jakmile mám o designu jasnou představu, konstruktéři ode mě přebírají 3D model a rozpracují ho do detailu.
Strašně mě baví celý ten proces. Od prvního nápadu přes prototypování ve výrobě až po okamžik, kdy produkt potkám někde ve městě a vidím, jak si třeba na lavičce někdo spokojeně hoví. To je pro mě nepopsatelný pocit.
Tam si člověk ale zároveň uvědomí odpovědnost za svoji práci.
Na čem aktuálně pracujete?
Zrovna jsme po dvou a půl letech dokončili vývoj nového koše na tříděný odpad. Byla to velká výzva. Tento koš nabízíme téměř ve 100 různých variantách. Celý koš je svařený z nerezu a boční výplně mohou být dřevěné, plechové nebo z recyklovaného plastu od Plastic guys. Bavila mě myšlenka, že koš na tříděný odpad, bude vyrobený částečně z tříděného odpadu. Ty plastové desky se vyrábějí z rozemletých plastových oken a ledniček.
Pojmenovali jsme ten koš Daku a je za tím celkem vtipný příběh. Když konstruktér tehdy vytvářel výkresy pro výrobu prvního prototypu, volal mi na dovolenou, jak ho má pojmenovat, aby výkresy už nesly správný název. Já jsem se zrovna nacházel na Filipínách na malém ostrůvku, který se jmenuje Daku. Moc dlouho jsem nad tím nepotřeboval přemýšlet.
Jinak teď dokončujeme nové webové stránky, kde bude speciální zóna pro architekty, kde si budou konečně moct volně stahovat technické výkresy a 3D modely ke všem našim výrobkům. To bude zlomové. Hrozně se na to těším, do konce června to spustíme.
Urbania je dnes stále častěji zmiňována vedle zavedených českých značek. Jak to vnímáte?
Na tradiční architektonické konferenci v Luhačovicích jsem loni na podzim u oběda zaslechl od vedlejšího stolu slova jednoho architekta “U nás firmy s mobiliářem, které za něco stojí, jsou mmcité a Egoé...Jo a ještě Urbania,” tak to mě rozesmálo. Samozřejmě si hrozně vážím toho, že nás architekti řadí mezi ty nejlepší.
Více k tématu
Kam chcete Urbanii posunout v dalších letech?
Určitě nechci budovat obří impérium, nechci za každou cenu nějak zásadně růst.
Chci, aby Urbania zůstala menší rodinnou firmou s dobrými vztahy uvnitř i venku. Firmou, která pozorně naslouchá architektům, městům a zákazníkům. Přijde mi, že u velkých firem se ta schopnost naslouchat začne ztrácet a vztahy jsou neosobní.
Co se týká našich produktů, chci dál budovat naše originální portfolio produktů, které bude reagovat na aktuální potřeby architektů a starostů, to je teď největší priorita. Pro mě nemá hodnotu cena odborné poroty ve formě designového ocenění. Cennější je pro mě důvěra lidí a ocenění od zákazníka.
