Studie důsledků ekonomických činností a jejich útlumu na vývoj ve vybraných okresech Ústeckého kraje - Podmínky transformace území

Ekonomická základna pánevních okresů po roce 1990 je charakterizována: poklesem produkce hnědého uhlí, ztrátou odbytu a zavíráním těžebních závodů, změnou vlastnických poměrů, rozkladem centrálního plánování,organizační diferenciací - rozkladem velkých podniků na malé a střední s významnými územními důsledky v jednotlivých regionech,vznikem pestrých organizačních forem průmyslové výroby se smazáním rozhraní mezi sekundérem a terciérem, s jejich rychlou obměnou (vznikem – zánikem), poklesem výroby elektrické energie v tepelných elektrárnách- odstavením dožitých, neodsířených bloků,Vývoj komplikuje absence státní energetické politiky. Restrukturalizace neprobíhá tempem, odpovídajícím procesu útlumu, nevytvářejí se alternativní pracoviště. Uvolněné pozemky a areály se většinou nedaří využít pro náhradní činnosti. Objekty - často velmi devastované- nevyhovují novému účelu a jsou omezeny zejména územně technickými limity a privatizačními bariérami. Pro rozhodující, větší a přínosné akce je proto charakteristická lokalizace nových provozních celků mimo stávající zastavěná území sídel, ve volné krajině, kde jsou příznivé podmínky pro řešení majetkoprávních vztahů a dobré dopravní napojení. Na druhé straně opuštěné průmyslové plochy ve městech se vyprazdňují nebo neefektivně přeměňují ve smíšené zóny..Slabé stránky kraje, vyplývají z velkoplošného narušení krajiny, ze špatné kvality ovzduší a odumírání lesů.V sociálně ekonomické sféře trpí oblast nepříznivou dominantní orientací pracovních sil na průmysl s vysokým podílem dříve preferovaných, nyní úpadkových - útlumových odvětví ( těžby hnědého uhlí -povrchové i hlubinné, těžby rud a dalších doprovodných surovin a doprovodné činnosti - geologický průzkum, rekultivace, speciální stavby atd.) s negativními důsledky na trh práce.Míra nezaměstnanosti je hrozivá. Mostecku dlouhodobě patří primát v ČR (současný stav je více než 21 % z ekonomicky aktivních).Teplice, kde byla struktura průmyslových odvětví daleko pestřejší, mají dlouhodobý podíl nezaměstnaných stabilně přes 17 %.Absolutní počet nezaměstnaných v kraji dosáhl v únoru 2003 počtu 76 724. K sociálně ekonomickým problémům patří podprůměrná vzdělanostní úroveň obyvatelstva a nízká kvalifikace, která je limitující pro rozvoj nových programů a aktivit. Nezanedbatelným jevem je i nadprůměrná koncentrace romského etnika.Útlum tradičních průmyslových odvětví má přímé územní důsledky. Ve městech se hromadí nefungující průmyslové areály, skladové prostory, v krajině jsou opuštěná bývalá střediska státních dolů, která se drancují jako nepoužitelné zboží. Obdobně na venkově pánevních okresů, kde bylo zemědělství většinou popelkou, jsou rozkradené areály statků a družstev a vedle drobní chovatelé, pěstitelé a zemědělští nadšenci se snaží nastartovat hospodaření na několika málo hektarech v bývalých stodolách a chlévech s dožitou mechanizací.Bilance nefunkčních ploch nebo živořících provozů po bývalých závodech není provedena. Při zpracování územních plánů se setkáváme s velkým množstvím příkladů, dokládajících nekoncepčnost, bezradnost a také chybnost procesu privatizace a transformace. Obce jako pořizovatelé a nositelé rozvoje svého území nemají prakticky žádnou možnost ovlivnit vývoj konkrétní průmyslové plochy. Opuštěné areály jsou hrubou estetickou, funkční a provozní závadou v daném místě.Reforma státní správy a samosprávy je příčinou vzniku časového vakua v rozvoji území, čekání na pozitivní obrat vývoje má v území nedozírné důsledky, zaostává zakládání malých a středních podniků, slabý tercier, HDP pod průměrem ČR, stavební a technická úroveň podniků je spatná.Územní plánování je za této situace slabým a neúčinným nástrojem. Oblast Severní Čechy má přitom řadu pozitivních předpokladů, na kterých by bylo možno trvalý rozvoj průmyslu založit. Je tu výhodná geografická poloha, vybudovaná energetická, dopravní i vodohospodářská infrastruktura, nabídka volných výrobních budov a areálů, tradice průmyslové výroby i dostatek pracovních sil.K dokreslení a názornému vyjádření analýzy byly vybrány následující modelové příklady:A) Rudné dobývání v Krušných horách, které mělo ještě v 80. letech 20. století slibnou perspektivu a rozvojové trendy, bylo ukončeno v první polovině 90. let. Pro dokumentování důsledků útlumu na osídlení a také životní prostředí lze uvést příklady Rudných dolů Příbram - závody na Cínovci nebo na Moldavě, v Krupce, ve Vrchoslavě či příklad Měděnec.B) Důl Kohinoor II - Mariánské Radčice - příklad rozlehlého areálu hlubinného dolu, který skončil v červenci 2002 s rubáním a byla zahájena likvidace hlubiny.C) Dalšími příklady s pozitivními výsledky jsou revitalizované části průmyslové a komerční zóny města Teplice. První ukazuje výstavbu komerčních zařízení na plochách po demolovaných závodech, druhý je příkladem záměru na výstavbu chráněné dílny.Hlavní bariéry reintegrace průmyslových úhorů do struktury osídlení a krajiny jsou: -Nejasná kompetence resortů a státních agentur v postavení nositele úkolu obnovy opuštěných areálů. Zde chybí systematická spolupráce mezi resorty a jejich agenturami. Tato nejasnost se odráží ve špatné spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem.- Nízká motivace subjektů pro využití opuštěných průmyslových ploch. Ta je dána např. tím, že vynaložené prostředky na provedení demolic opuštěného areálu jdou k tíži budoucího investora a dle finančních pravidel jsou odpisovány po dobu 30 let. - Vysoké nároky Českého inspektorátu životního prostředí na ekologickou „čistotu“ budoucího areálu. Zejména jsou aplikovány velmi přísné normy na podzemní vodu a kontaminaci půd. Požadavky na sanace i sledovaných škodlivin enormně zatěžují případného investora, prodražují investici a neúměrně prodlužují přípravu výstavby. Riziko pro investora, že se sanace lokality před vydáním povolení stavby nevydaří, je vysoké, proto ztrácí zájem a odchází jinam.- Odhaduje se, že výstavba na zelené louce je až čtyřikrát levnější než revitalizace starého industriálního fondu v intravilánu. - Veřejnost s averzí přijímá obnovu nebo založení nových ekonomických aktivit na opuštěných plochách- Podpora obcí k využití opuštěných ploch je malá, územní plány, které jsou obcemi pořizovány, řeší především výstavbu rodinných domů, tíživá a aktuální problematika využití opuštěných průmyslových, zemědělských a skladových areálů je řešena jen vyjímečně, schvalovací proces ÚP je často v režii spekulantů s restituovanými zemědělskými pozemky ( přeměna na stavební parcely). - Neřešitelné majetkoprávní vztahy. Řada rozestavěných, zastavených areálů, závodů v likvidaci a skladových ploch po překotné transformaci velmi často posloužila jako zástava k čerpání půjček na realizaci fiktivního. Z těchto „zástavních“ nemovitostí se velmi často časem stala torza a demolice ve složitém majetkovém propletenci. Původci těchto spekulačních transakcí v řadě případů nenávratně zmizeli.- Společnost nedokázala v procesu transformace ekonomiky správně odhadnout význam průmyslového potenciálu – zejména ploch, ale i budov, situovaných v zastavěných částech obcí. Nenašla způsob, jak zabránit v procesu privatizace řetězovému zániku průmyslu majetkovému chaosu a rozkouskování ucelených ploch, důležitých pro další udržitelný rozvoj sídel. SPOLEČNOST BY MĚLA RYCHLE NAJÍT LEGISLATIVNÍ, EKONOMICKÉ A ZEJMÉNA KONCEPČNÍ NÁSTROJE, KTERÝMI VÝRAZNĚ OMEZÍ VÝSTAVBU PRŮMYSLOVÝCH ZÓN NA ZELENÉ LOUCE A NAOPAK PODPOŘÍ REVITALIZACI, REGENERACI ČI ASANACI NEVYUŽITÝCH PRŮMYSLOVÝCH ZÓN V INTRAVILÁNU MĚSTA.