VZTAH HUDBY A ARCHITEKTURY
Nejste-li pravidelnými posluchači ČRO 3 Vltava, mohl by Vám uniknout zajímavý pořad z cyklu MUSICA MODERNA, ve kterém budou Petr Haas a Ondřej Beneš hledat souvislosti mezi hudbou a architekturou. Pětačtyřicetiminutová rozprava bude doprovázena hudbou Anestise Logothetise, Pierra Schaeffera a Iannise Xenakise. Pokud Vás dané téma zaujalo, můžete se naladit zamyšlením jednoho z aktérů pořadu a přijmout pozvání k vašim radiopřijímačům hodinu před půlnocí z prvního na druhé září.
EARCH.CZ , 27. 8. 2004
Při hledání souvislostí kulturního kontextu architektury se nám ve sféře volných umění nabízí nejprve srovnání s takovými obory jako je grafika, malířství, sochařství. Obzvlášť sochařství ve svých konstruktivních podobách můžeme vnímat jako jakýsi předstupeň trojdimenzionální architektury. Během tvůrčího procesu kreslíme nejprve své pocity, perspektivní zobrazení, vytváříme modely. Pro vnímání architektonického díla je pak přímo příznačné, že objekt musíme uchopit, musíme umět se v něm projít, Buď virtuálně, nebo reálně. Bez onoho „jak tam vejdu“ je tento systém těžko uchopitelný. Organizace prostorů tímto způsobem dostane další důležitou složku a tou je dynamický prvek - čas.Společným momentem s hudbou by mohla být právě tato časová dimenze vnímání. Hudební záznam velice zjednodušeně řečeno představuje vložení tónů definovaných svou výškou, délkou... do této časové linearity. Při této míře zjednodušení na architekturu jsou na této pomyslné ose uspořádány prostory. Podívejme se na tento vztah poněkud podrobněji.Je obecně známa skutečnost, že to, co vnímáme jako moderní architekturu, prodělalo za posledních cca 150 let obrovský pokrok. Moderna se stala součástí našeho každodenního života. Na rozdíl od architektury je hudba ve všeobecném povědomí chápána (pokud mluvíme o klasické) především pouze ve své tonální podobě. Tedy ta, která měla svůj vrchol v období Bachově, na své hranice možností dovedena klasicisty a dále rozvolňována romantiky.Ve stejné době, tj. na přelomu 19. a 20. století, kdy se počíná objevovat termín moderní architektura, prožila i klasická vážná hudba nemalý rozvoj. Objevují se nové směry a tendence, ohniska. Vídeňská škola, Pařížská šestka, po druhé světové válce pak dodekafonie a serielní hudba, totální organizace, konkrétní hudba, aleatorní hudba. Tato hudba však v našem povědomí většinou stále není adekvátním způsobem známa, přestože by si to zasluhovala.Nemalý rozvoj tu prožívá i způsob notového zápisu. Od klasické menzurní notace se dostáváme až k různým způsobům grafického zápisu, který bezprostředně odráží svůj vztah s hudbou. Jinými slovy, jestli jsme při čtení klasického zápisu potřebovali mít onen převodník již v sobě vyzkoušený a zápis mající vztah k hudbě byl vztahem pouze zprostředkovaným, pak grafický záznam nás vede již konkrétně. Cítíme tu obrovské zjednodušení, grafický záznam jako nástroj umožňující bezprostřední zaznamenání zamýšlených struktur.Jaký vztah má v této souvislosti s hudbou architektura? Může mít její veskrze pozitivní vliv na psychiku člověka přínos pro architekturu? Je tento moment uchopitelný? Samostatnou otázkou zůstává porovnání subjektivního pocitu s architektury a hudby. Architekt se do jisté míry brání zavést do svého tradičního chápání takové termíny jako je tok, čas, síla, pohyb. Samozřejmě, že architekturu chápeme především jako prostředek k vytváření obydlí, domova - něčeho stálého a stabilního. Neznamená to však, že by se tento domov měl sám pohybovat. Jednou z možností výkladu je uvědomit si svůj vlastní pohyb ve vztahu s touto statickou architekturou. Pojmy statičnosti a variability je možno vnímat také jako vztah karteziánského modelu vnímání k systému vektorů, souřadnic, pravděpodobnosti. Vraťme se k moderně, která nám umožnila rozložit jednotlivé architektonické problémy na základní stavební kameny, se kterými můžeme pak daleko svobodněji nakládat. Materiály, konstrukce, typologické schéma, urbanistická koncepce... Nemluvíme pak o slohu, ale o betonu, železe a jeho konkrétním zpracování a využití.Pak je důležité hledání svébytných systémů, struktur, analogií, na základě kterých je pak možno v konkrétních příkladech postupovat s tvorbou.Grafický notový záznam je možné chápat tímto způsobem i jako vymezení či ohraničení, ve kterém se mohou výše uvedené základní skladebné jednotky pohybovat. I moderní hudba rozebírá klasický celek na části, které pak jsou pro ni výchozím bodem. Co je v tento okamžik zajímavé, je komplexnost a uzavřenost hudebního systému, který poté dokáže působit i jako neuvěřitelně konzistentní a kompaktní celek, s komplikovanou, ale nanejvýš jasnou strukturou, koncipovanou do důsledků s matematickou přesností.Hudební záznam převoditelnýdo půdorysu, řezu, prostorového schématu
