Zahrádky, které developeři nezastavěli. Příběh unikátního parku, který se rodí v Praze-Vysočanech
Mělo se tu stavět, ale pořád tu rostou jabloně a běhají ještěrky. Z bývalé zahrádkářské kolonie v Praze-Vysočanech měla být stavební parcela. Teď to ale vypadá na krajinářský experiment, jaký v Česku zatím nebyl.
Karolína Vránková , 12. 8. 2026
Červené růžičky na keři jsou v plném květu. Vedle stojí malá chatka a ručně stlučená opora pro vinnou révu. Vypadá to tu trochu jako u babičky na chatě, je to ale veřejný prostor. Unikátní projekt na Praze 9 nechává dál žít staré stromy, květiny i keře a několik chatek ze zahrádkářské kolonie a zapojí je do parku. Zachová se rozmanitost druhů, místa pro včely i pro hnízdění ptáků, prostě život.
„Je tu násobně víc druhů rostlin i hmyzu než tady vedle,“ ukazuje krajinářská architektka Zuzana Štemberová ze studia Terra Florida. Vedle se nachází park standardní, s krátce posečeným proschlým trávníkem a herními prvky, na které praží letní slunce. I tady byly záhonky, vzrostlé stromy a druhová pestrost, připomíná to ale už jen název parku Zahrádky.
Oproti tomu nová část parku je zarostlá, trochu nepřehledná, přírodní. Stromy tu stíní, v keřích žijí ptáci, kvetou denivky. Povedlo se tu uchovat i domácí díla zahrádkářů: obrubníky, cestičky, starou branku, drobné památníky někdejší péče. Zůstaly tu také čtyři chatičky, které nejspíš dostanou k užívání místní spolky.
Vše je teď opatřeno cedulemi „Neničte, prosím“ a vysvětlujícím komentářem. Ten je potřeba, taková krajinářská „recyklace“ je u nás nová: „Ve světě se stopami minulosti pracuje v krajinářské architektuře už celkem běžně, v Česku takových příkladů moc není,“ říká Lucie Vogelová z Terry Floridy, další autorka myšlenky. Adaptive reuse, tedy využívání existujících staveb k novému účelu, je myšlenkový směr, který má v architektuře, pevné, skoro dominantní místo. V posledních letech proniká i do tvorby krajiny a teď se objevil i ve vysočanském parku.
Jemné bourání
Park se liší tím, jak vypadá, i tím, jak vzniká. Prozatím proběhla hlavně demolice osmnácti chatek a vyčištění celého území. Poslední zahrádkáři odsud odešli před pěti lety, od té doby tu žili lidé bez domova a vydatně se aplikovaly drogy. „Nasbírali jsme tu tři kbelíky stříkaček. Našli jsme toho tady vůbec spoustu, hrozný nepořádek a v tom třeba mrtvého králíka,“ vzpomíná Daniel Talián z rodinné firmy DTA Group, která vyklízela chatu za chatou a zahrádku za zahrádkou.
Standardně by sem vjeli s bagry, chaty i s obsahem naházeli do kontejnerů a za pár dnů by tu byla pláň. Tady ale museli postupovat podle vize krajinářských architektek čili jemně. Vytvořili si cesty, po nich jezdili s lehčí technikou a bourali a čistili kousek po kousku. Pokud si nevěděli s něčím rady, posílali architektkám fotografie. Ty jim obratem přes WhatsApp psaly, kterou zídku nebo jiný prvek zachovat a co zbořit. Bylo potřeba také zasypat sklepy a odstranit všechno potenciálně nebezpečné.
Proces má totiž hned několik rizik. „Musíme myslet na to, aby se nikomu nic nestalo,“ říká Lucie Vogelová. Jedná se o území, které je v této přechodové fázi poněkud neuchopitelné, mezi pozůstatky zahrádkářského světa vedou jen provizorní cesty, není tu osvětlení. Všeobecné představě parku to tady zatím moc neodpovídá, Lucie Vogelová to popisuje slovy „vágnost“ a „neurčitost“, pro někoho to může být spíš divočina a roští. Takový terén může lákat k nevhodnému chování a je potřeba tu stále udržovat pořádek a přehlednost.
Další riziko je, že správa nezvládne správnou údržbu a kouzlo starých zahrádek se zničí. Architektky vytvořily třicetistránkový manuál, který zajistí „zachování přírodních hodnot“: je potřeba provádět seč ve správnou dobu, odstranit posekanou trávu, vyvázat popínavé rostliny k opoře, ochránit trvalky a další úkony, což je složitější než jen přejet trávník sekačkou.
Kolik to stojí? Finanční náklady na založení a údržbu parku budou zřejmě důležitým argumentem, jestli zahrádky přežijí. „Bude důležité posoudit provozní i investiční náročnost tohoto řešení a po dokončení studie jej porovnat s ostatními variantami,“ říká Tomáš Portlík, starosta Prahy 9.
Zatím to ovšem vypadá pro zahrádky slibně, dosavadní náklady nejsou vyšší než u běžného parku. Cílená demolice stála 5,7 milionu, tedy o milion víc, než na kolik by přišla demolice plošná (4,6 milionu). „Ušetří se ale výrazně na zeleni, která zůstává a bude možné ji zakomponovat do budoucí podoby parku,“ říká Kateřina Hunalová z týmu radního pro majetek Adama Zábranského, který akci inicioval. (Teprve po demolici byl pozemek převeden na Prahu 9.) V číslech: zahrádky mají 13 500 m² a minimální částka za založení parku je 1000 Kč/ m². Z toho je asi třetina na zeleň - znamená to tedy 4-5 milionů úspor za rostliny, které tu už jsou.
Vysočany vygumované
Ještě před dvaceti lety byly Vysočany čtvrť s kouzlem periferie. Továrny, stará zástavba, zarostlé okolí říčky Roktyky a třeba i zahrádkářské kolonie. To je ale pryč, na bývalých brownfieldech vyrostly novostavby a v nich přibylo od roku 2000 přibližně 15–20 tisíc bytů. Dnes tato poněkud generická nová výstavba připomíná, o co všechno jsme přišli.
Na místě zahrádek byl původně rovněž stavební pozemek – podle starého územního plánu tu měly vyrůst další domy. Proti tomu však bojovali místní obyvatelé, hlavně spolek Rokytka žije!
A prosadili změnu - v novém Metropolitním plánu tu už je zakresleno „parkové prostranství“. Vyčištění bývalých zahrádek vítal spolek Rokytka žije! na svém Facebooku jako vítězství a „historický okamžik“. Při té příležitosti tu byl i starosta Prahy 9 Tomáš Portlík, působil však poněkud skepticky. Architektky i jejich renomé jej ale přesvědčily, jak píše v e-mailu: „Zaujala mě myšlenka pracovat s existujícím terénem a rozdělit park do několika vzájemně propojených částí.“
Více k tématu
Park bude i na pozemcích, které se zahrádkami sousedí. Některé části budou více standardní, zahrádky experimentální. Studii zpracuje Terra Florida. Dokument určí charakter a využití jednotlivých částí, doplnění vegetace, cesty a mobiliář, využití původních prvků. V plánu je také oživit a využít zachované chatky. „Všímáme si, co se na místě děje a jak ho lidé využívají. Z toho budeme při přípravě studie vycházet,“ říká Lucie Vogelová.
Cílem je „navázat na charakter místa, zachovat jeho biodiverzitu a současně umožnit jeho dlouhodobě udržitelné a smysluplné využívání“, jak se píše v přípravném dokumentu. Pokud se to povede, budou tu dál růst jabloně a běhat ještěrky, a snad tu návštěvník pocítí i kouzlo starých Vysočan, které už všude kolem zmizely.
