„Školy by se měly dělat jinak,“ říká architekt Ondřej Píhrt. Ve škole v Louňovicích se žáci mohou učit na chodbách i na dvoře
Nová škola LOŠBATES nabízí moderní prosvětlené učebny, hřiště a velkou tělocvičnu. Ještě důležitější je však „výuková krajina“, která umožňuje při výuce vyjít z uzavřených tříd.
Karolína Vránková , 28. 8. 2026
LOŠBATES začne 1. září svůj druhý školní rok. „Často jsem dotazován, jak se nám ve škole učí. Odpovídám, že skvěle,“ napsal na konci toho minulého Václav Trojan, ředitel školy LOŠBATES, do Louňovického zpravodaje. Článek se nese v nadšeném duchu – ředitel chválí školní knihovnu i jídelnu, s níž je podle školního průzkumu spokojeno 82 procent žáků a která se může proměnit ve velkou společenskou místnost, a dokonce koncertní sál s klavírem. Dále vyzdvihuje dvůr, kolem kterého je škola postavena jako „lesní klášter“.
Kromě toho sem architekti navrhli i další prvky. Ty však spíš čekají, až je pedagogové objeví. Ondřej Píhrt ze studia SOA architekti považuje za důležitou takzvanou „výukovou krajinu“, tedy prostor vně tříd, jakési rozšíření chodeb, kde jsou stolky, židle a otočné stěny na pivotech. „Podle toho, jak se stěny nakonfigurují, vzniknou menší prostory, kterým říkáme kapsy,“ vysvětluje architekt. I tady se může učit, děti se tu mohou rozdělit do menších skupin, mohou v každé „kapse“ vykonávat jinou činnost, prostor se může také propojit, aby se mohlo sejít více tříd. „Je to jakýsi nástroj pro učitele, který můžou používat mnoha způsoby,“ vysvětluje Ondřej Píhrt. Učitelé v LOŠBATES si ho zatím spíš jen osahávají, možnosti jsou však podle architekta velké.
Desetiletý proces
LOŠBATES je celkově neobvyklá škola s neobvyklým příběhem. Začal už téměř před deseti lety. V roce 2017 vznikl dobrovolný svazek obcí Louňovice, Štíhlice, Babice, Tehovec a Svojetice. Jsou to obce ve Středočeském kraji, jejichž počet obyvatel v posledních dekádách prudce stoupal – v Louňovicích se od roku 2000 počet obyvatel zvýšil čtyřikrát, v Tehovci třikrát. Nová škola byla nezbytná.
Obce (Babice z akce později vystoupily) chtěly, aby školní budova byla co nejlepší. Uspořádaly architektonickou soutěž, do níž se přihlásilo 108 projektů ze 38 zemí. Zvítězil kanadský ateliér Pelletier de Fontenay. Kanaďané pak pátrali po českém partnerovi a tehdy v ateliéru SOA architekti zazvonil telefon: „Volali, že vyhráli soutěž a ptali se, zda bychom chtěli být jejich českými partnery. Jenže my v té soutěži byli také, můj první pocit byl tudíž velké zklamání, že jsme nevyhráli my,“ vzpomíná Ondřej Píhrt.
SOA architekti se dostali mezi čtyři finalisty. S vítězem z Kanady se spojili. „Spolupráce byla nakonec výborná, až nečekaně. Ve většině názorů jsme se shodli a jsme zcela rovnocennými spoluautory,“ říká architekt. Do výsledku se promítl kanadský koncept uspořádání kolem vnitřního dvora, Češi zasáhli do vnitřní dispozice a navrhli také zmíněnou výukovou krajinu.
Co dalšího novou školu charakterizuje? Budova se nachází na okraji Louňovic a díky své poloze je dobře dostupná pro všechny obce, a to i na kole nebo pěšky. Díky rozlehlému pozemku mohla zůstat nízká, má jen jedno podlaží a nevyčnívá tak v zástavbě rodinných domů. Vešla se i dvě hřiště, běžecký ovál a velká tělocvična; sportovní a společenské prostory slouží všem obyvatelům vesnic.
Vnitřní uspořádání je logické – je tu jádro se společnou jídelnou, část pro první a druhý stupeň a sportovní křídlo. Vše je propojeno prostornou chodbou s velkými okny, která vede po obvodu vnitřního dvora. Škola má železobetonový skelet. Budova je v pasivním standardu, topí se tepelnými čerpadly, dešťová voda se shromažďuje a využívá na závlahu a splachování toalet. „Je navržena jako odolná, trvanlivá a udržitelná budova,“ shrnuje to autorská zpráva. Potvrzuje to i nominace na Českou cenu za architekturu 2026.
Školy jinak
SOA architekti mají se školami dlouholeté zkušenosti. Začalo to oceňovanou školou Amos v Dolních Jirčanech. Ateliér se zúčastnil i dalších soutěží. Navrhli přístavbu Deutsche Schule Prag, kde si vyzkoušeli takzvanou „fázi nula“ (Phase Null), což je participativní proces, který v Německu předchází navrhování školních prostor. Účastní se ho žáci, rodiče i učitelé a výsledkem je zadání, které odpovídá potřebám všech. Nyní navrhují přístavbu mezinárodní školy v Nebušicích. A stále se učí přizpůsobovat školní prostory současným požadavkům na výuku.
Více k tématu
„Po tom všem, co jsme viděli, jsme přesvědčení, že ve školách se musí jinak učit a musí se i jinak navrhovat,“ říká Ondřej Píhrt. Své know-how dali dohromady na portálu Schoollab a nabízejí zřizovatelům i školám, že uspořádají participativní fázi nula a pomohou jim zformulovat, jakou budovu vlastně potřebují.
„Kanceláře nevypadají jako před třiceti lety a nikdo se tomu nediví. Tak proč by školy měly být pořád stejné,“ shrnuje to Ondřej Píhrt.
- Ateliér: SOA architekti, Pelletier de Fontenay
- Autoři: Hubert Pelletier, Ondřej Píhrt, Yann Gay-Crosier, Štefan Šulek, Ondřej Laciga
- Spolupráce: Dalibor Dvořák
- Země: Česká republika
- Město: Svazková 500, Louňovice
- Investor: Dobrovolný svazek obcí Lošbates
- Náklady: 600 mil. CZK
- Projekt: 2018–2024
- Realizace: 2025
- Fotograf: Alex Shoots Buildings
- Zastavěná plocha: 5 140 m²
- Užitná plocha: 9 450 m²
- Hrubá podlahová plocha: 10 515 m²
- Projektant: BKN
- Energetický konzultant: Porsenna
- Projektant gastro: InGastro
- Grafika: Barbora Zachovalová
- Generální dodavatel stavby: PKS stavby
- Generální dodavatel interiérů: Santal
- Svislý modřínový obklad: TESKO konstrukce
- Sklovláknobetonové GRC římsy: DAKO Brno
- Sloupkopříčková fasáda, velkoformátová zasklení: PRUNIWERK
- Dodavatel mobilních akustických příček: VETOS Group
