Janúšova usedlost na Žítkové ukazuje, že tradiční řemeslo patří i do současné architektury
V drsné krajině Moravských Kopanic, kde se mezi kopci dodnes uchovaly stopy tradičního hospodaření, prošla Janúšova usedlost rozsáhlou obnovou. Citlivá obnova historických staveb i nově doplněná architektura vytvářejí živé muzeum, které propojuje místní stavební tradice, ovocnářství a každodenní život v Bílých Karpatech.
Hlinaři / Eva Klapka Koutová , 7. 8. 2026 / Advertorial
Architektura postavená na místních materiálech
Janúšova usedlost je na zdejší poměry jeden z největších statků na Žítkové. Díky majiteli Markovi Matějkovi prošla citlivou obnovou a znovu ožívá. „V roce 2017 jsme se ve spolupráci s Hlinaři pod taktovkou Hliněného domu věnovali rekonstrukci památkově chráněného obytného domu s modře zdobenou fasádou,” otvírá příběh obnovy usedlosti pan Matějek. „Naším cílem nebylo vytvořit historickou repliku, ale stavby, které budou fungovat stejně přirozeně jako původní hospodářství. Zdi z nepálené cihly, střecha z ručně tesaných trámů, hliněné omítky a podlahy, hliněná fasáda s vápenným štukem, trámové stropy s dřevěným záklopem a hliněnou mazaninou, to vše se podařilo obnovit.“
Na podzim 2025 obnova usedlosti pokračovala v rámci přeshraničního projektu Krajinou ovocných stromů: Příběhy tradičních odrůd, spolufinancovaného v rámci programu Interreg Slovensko – Česko Evropskou unií. Díky tomu vznikl areál věnovaný péči o staré odrůdy ovocných stromů i tradičním způsobům jejich zpracování – ať už sušením, nebo vařením povidel a marmelád.
Roubená sušírna ovoce odkazuje k dlouholeté tradici zpracování ovoce na Moravských Kopanicích. Do Žítkové byla převezena z Vlčího Vrchu, kde byla citlivě rozebrána, zdokumentována a znovu postavena v areálu usedlosti.
Součástí obnovy areálu bylo také znovuvybudování včelína v místě, kde historicky stával. Nová stavba respektuje tradiční uspořádání hospodářství a přirozeně doplňuje obytný dům i okolní sad. Inspirací se stal dochovaný včelín z Dambořic, jehož konstrukční řešení bylo citlivě reinterpretováno a přizpůsobeno místním podmínkám včetně sedlového zastřešení.
Lidové stavitelství jako živá inspirace pro současnost
V zimě pak následovala rozsáhlá rekonstrukce, dostavba i zcela nová výstavba. Vzniklo unikátní místo, ze kterého dýchá historie, klid a příroda.
Ondřej Adamský ze stavební firmy Hlinaři upřesňuje: „Jako stavební firma jsme se ujali kompletní dostavby environmentálního centra Ekoskanzen na Žítkové, což zahrnovalo obnovu původní kovárny, výstavbu zcela nového klenbového sklepa a znovu postavení chléva, kde jsou nyní zázemí a učebny. Zaměřujeme se na citlivé rekonstrukce a maximální využití přírodních materiálů a tradičních konstrukcí. A tak to bylo i u této zakázky.“
Z chléva vzdělávací a komunitní centrum
Původní chlév, z kterého se dochovala pouze část základů, se dle návrhu architektky Edity Vlčkové proměnil v hlavní budovu nového areálu sloužící jako komunitní a vzdělávací centrum s učebnami v přízemí i podkroví. Část budovy vzdělávacího centra je z kamene a pálené cihly, část tvoří tradiční roubení z místních dřevin, vyplněné vlnou a hlínou. Střecha je zateplena konopnou izolací, díky které si stavba i přes moderní požadavky na komfort zachovává dýchající, přírodní charakter. Krov tvoří ručně opracované trámy spojené bez jediného hřebíku, pouze kolíky a tesařskými spoji. Interiéry dotváří tradiční hliněná omítka opatřená bílým vápenným nátěrem. „Díky přesahu střechy jsme si mohli dovolit hliněnou fasádu natřenou vápnem,“ říká Ondřej Adamský, majitel firmy Hlinaři. Okna jsou nová – jedná se o dubové repliky.
Klenbový sklep začleněný do krajiny
Provoz ekoskanzenu si vyžádal také zcela novou výstavbu. Klenbový sklep s výrazným vstupním portálem je navržen tak, aby zapadl do krajiny a sloužil pro uchování plodů z genofondového sadu, který usedlost obklopuje. Stavělo se z lomového kamene a pálené cihly, pojivem je vápenotrasová malta. Fasádu sklepení tvoří vápenná malta, která nejlépe odolává povětrnostním vlivům a zároveň zůstává prodyšná. „Původně jsme počítali s dusanou hliněnou podlahou, ale vysoká hladina spodní vody nás donutila jít cestou štěrku, drenáže a nakonec cihelné dlažby,“ dodává Ondřej Adamský.
Tradiční stavba s moderními technologiemi
Moderní technologie zůstávají v areálu upozaděné, přesto tvoří důležitou součást jeho fungování. Vytápění stavby vzdělávacího centra je řešeno kombinovaně – v přízemí podlahovým vytápěním, v podkroví pak radiátory. Zdrojem tepla je tepelné čerpadlo. Objekt disponuje vlastní nově vybudovanou čistírnou odpadních vod, která by měla kapacitně zvládat nárazově vyšší počet návštěvníků – běžný provoz počítá s 5 až 7 trvale přítomnými osobami. „I komín na první pohled vypadá jako ten původní, ve skutečnosti je ale postavený od základu nový – se šamotovou vložkou a minerální izolací, aby splňoval nároky na bezpečný provoz podle dnešních standardů,“ upřesňuje Adamský. Retenční nádrž pro zachytávání dešťové vody o objemu 18 m³ slouží jako požární nádrž.
Více k tématu
Obnova Janúšovy usedlosti ukazuje, že tradiční stavební postupy nemusí zůstávat jen součástí památkové péče. Mohou se stát plnohodnotným základem současné architektury, která respektuje místo, krajinu i způsob života, z něhož vyrostla.
