Architektura /

Kombinace úprav při vysušování zdiva z hlediska památkové péče

Vysoká hmotnostní vlhkost zdiva, podlah a dalších konstrukcí domů způsobuje nejenom postupné poškozování materiálů, ale zejména také ovlivňuje vnitřní prostředí. Ty se stávají, z hlediska zdravotního, obecné ekologie a dalších vlivů na využívání, zařízení apod., obtížně využitelné. Pronikání vody do stavebních materiálů je však přirozeným důsledkem jejich vlastností v případě kontaktu s vodou, vysokou salinitou apod.

EARCH.CZ, 8. 7. 2010

Foto: eArch
Poruchy zdiva z hlediska vlhkosti by tedy neměly být překvapením v případě dostatečně poznaných fyzikálních a chemických vlastností použitých stavebních materiálů. Potřebné průzkumy z tohoto hlediska může provádět pouze odborník, který musí ještě posoudit vliv postupného stárnutí cihel, kamene, omítek, izolací atd. Důležité jsou dále informace o podmínkách stavby v daném prostředí a jejich změny v minulosti z hlediska hladiny spodní vody a dodatečných úprav okolí. Průzkumy by měly vždy odpovídat poznaným příčinám poruch.

Zavlhčení zdiva má také zásadní vliv na konstrukce z hlediska jejich tepelně technických vlastností. Z tohoto důvodu lze jenom výjimečně uvažovat o zateplení zdiva a ostatních nosných konstrukcí bez jejich odvlhčení. Dojde–li k tomu, může vysoká hmotnostní vlhkost, tedy voda, která difunduje ze zdiva, výrazně ovlivnit tepelné izolace.

Základními nutnými podklady při volbě nejvhodnějšího návrhu jsou informace o potřebách majitele (investora), tj. počítá-li pouze s povrchovou – kosmetickou úpravou zdí (podlah, stropů, kleneb) nebo kalkuluje s radikálním zásahem, který zabrání příčinám poruch. Téměř vždy se jedná o kombinace opatření vesměs stavebních a zvláštních, které je možno provádět postupně. Jedna metoda bývá většinou hlavní. Její volba je ovlivněna znalostmi účinnosti toho kterého opatření a zejména zkušenostmi s jejich účinností v různých stavebních, geologických a hydrogeologických podmínkách. Velmi důležité a často základní jsou informace o minulých úpravách budov a o důvodech pro jejich provedení.

Zvláštní „mantinely“ při rozhodování jsou dány památkovou ochranou staveb a jejich konstrukcí, resp. stanovisky zástupců památkové péče. Ty bývají formulovány při konzultacích nad projekty a v tzv. závazném rozhodnutí. Rozhodujícím prvkem při volbě návrhu sanace však vždy musí být jistá autocenzura autora projektu, architekta, stavaře, který nesmí nijakým způsobem památku poškodit. Úroveň sanačních návrhů je tak bezesporu dána úrovní všeobecného vzdělání a zkušenostmi z předchozích realizací. Samozřejmě může dojít k omylům. Ty mohou být způsobeny například nedostatečným posouzením vstupních informací, výsledků průzkumů atd. Nikdy by však omyly neměly být způsobeny tlakem investora na řešení, které nevychází z památkové podstaty stavby anebo dokonce poškozuje památkově chráněné konstrukce.

Vlhkost konstrukcí starších a historických budov je běžným, přirozeným jevem. Zvykli jsme si na to. Na zdivu těchto staveb se téměř vždy vyskytují vlhkostní mapy, na podlahách, často kamenných, cihelných nebo keramických kondenzuje voda a v prostorech je vlhkost „cítit“. Tyto skutečnosti jsou podpořeny vlastnostmi materiálů. Budovy již nemají funkční izolace a voda do zdiva vzlíná a proniká z boků. Jedná se zejména o nosné zdi pod úrovní terénu a o zdi mezi podsklepenou a nepodsklepenou částí stavby.

Foto: eArch
Podmínky, které ovlivňují výběr sanačního opatření z hlediska památkové ochrany

Na plochách zdiva spodní stavby, tj. v oblastech přízemí a suterénech, bývají často zachovány zbytky historických omítek, často také maleb. Podmínkou přípustnosti navrhovaných opatření bývá nevstupovat nijakým způsobem do těchto ploch. Naopak je třeba je ochránit, tj. zrestaurovat a konzervovat. Úkolem pro projektanta je tedy vytvořit podmínky pro práci restaurátorů – zdivo odvlhčit v jimi požadované úrovni. To bývá často náročnější oproti klasickým stavebním zásahům.

Druhou podmínkou přípustnosti navrhovaných opatření je potřeba ochrany dochované podlahové konstrukce, resp. dlažby, ale i historické podlahy v interiérech. Tento požadavek téměř vždy omezuje výběr sanačního opatření zcela zásadně a je často řešen kompromisy. Východiskem bývá, lze-li chráněnou dlažbu rozebrat a opět uložit na např. vzduchový kanál, dutinovou podlahu apod. Tato úprava však vyžaduje velmi odbornou práci a téměř vždy navýšení stavebních nákladů.

Třetí důležitou podmínkou, formulovanou zástupci památkové péče, bývá potřeba respektování nejbližšího okolí objektu. Jedná se také často o dodatečné úpravy prováděné v minulosti, které byly vyvolány potřebami snížit vlhkost zdiva (snížit působení vody na zdivo objektu). Takové úpravy bývají již dnes často chráněny. Mnohé dodatečné zásahy se však jeví z hlediska technických opatření jako nevhodné – jedná se např. o dodatečné zvýšení terénu, přiblížení vozovek k budově, provedení utěsňujících chodníků atd. V těchto případech je třeba vycházet z výsledků průzkumů archivních a stavebně technických a hledat kompromisy řešení.

Souhrnně lze tedy konstatovat, že profesionální návrh řeší nejenom snížení vlhkosti zdiva, ale také ochranu památky a vytvoření podmínek pro práci dalších odborníků (např. restaurátorů).

Volba vhodné odvlhčovací úpravy je velmi často ovlivněna také názory stavebníka. Případy, kdy nedoporučují tu kterou úpravu, protože „jim není sympatická“ anebo „slyšeli, že nefunguje“ apod. jsou časté. Naopak zase bezdůvodné doporučování některých úprav pro jejich „historický základ“ může být rovněž zavádějící. Autor návrhu musí umět zdůvodnit své řešení, respektovat, podle možností, podmínky stavebníka a zástupců památkové péče. V závěru je potřeba, aby se všechny strany s návrhem ztotožňovaly. Jenom tak se předejde nekonečným diskuzím během stavby a následným odstraňováním eventuálních závad v reklamacích, zejména však hledání viníků poruch.

Nejčastějšími chybami při návrzích sanací zdiva je nerespektování:

vlastnosti podloží staveb z hlediska hydrogeologických poměrů (tj. nebezpečí vysoké hladiny spodní vody trvalé nebo dočasné, ve styku se základy, nosnými zdmi a podlahami), výsledků rozborů zdiva z hlediska obsahů vodorozpustných solí, vyhodnocení současných a minulých dodatečných opravných izolací a jejich funkčnosti, výsledků průzkumů, včetně stavebních záměrů z plánové dokumentace (eventuelně z plánů na pozdější úpravy), včetně podcenění informací při průzkumech „rozhovorem“ se stavebníkem.

Každá sanace, tak jako každý klasický stavební zásah, má další dopady na konstrukce, tj. může mít vedlejší negativní účinky. Ty se nemusí projevit, pokud je s nimi počítáno. Naopak se mohou využít.

Co také mohou způsobit odvlhčovací úpravy:

Drenážní systémy podél obvodů budov nejenom, že vodu, která se nahromadí při deštích, odvádějí, ale zároveň vodu ke zdivu přivádějí. Tím je více namáháno a je třeba ošetřit odhalený rub zdiva, eventuelně základy. Velmi často je právě dodatečná drenáž důvodem pro zavlhání toho zdiva, které předtím nemělo problémy. Pasivní provětrávací systém metod vzduchových může vadným návrhem přivádět do prostoru teplotně a vlhkostně neupravený vzduch. Může tak způsobovat další zavlhání v kritických poměrech (vysoká relativní vlhkost, náhlé ochlazování atd.). Utěsnění zdiva podřezáním nebo chemickými clonami způsobí větší kumulaci vody pod touto bariérou a tím další, větší zavlhčení zdiva, např. soklů, suterénních stěn apod. (nevhodná úprava u památkově chráněných objektů). Účinností elektrod elektroosmózy v případě vadného návrhu může dojít např. k „vysávání“ vody z terénů. Použití sanačních omítek tím, že podporuje difuzi zdiva, může způsobit další a relativně větší prostorovou vlhkost místností (aplikace sanačních omítek a všech ostatních omítek vnitřně hydrofobizovaných je podrobena již několik let velmi kritickým soudům a diskuze o jejich možnostech použití je součástí jiných jednání a publikací).

Příklad návrhu kombinace sanačních opatření u významného památkově chráněného objektu - gotického kostela

Jakýmsi vzorem návrhu odvlhčovacích opatření může být drobná církevní stavba – kostel Zjevení Páně v areálu kláštera na Velehradě. Kamenná stavba je situována ve velmi mírně svažitém terénu, obvodové zdi jsou velmi zásadně poškozovány vodou, která vzlíná z podzákladí. Další příčinou poruch je voda, která se kumuluje v nejbližším okolí pod dodatečně provedenými neprodyšnými povlaky (beton) a do zdiva vzlíná druhotně. V tomto případě zvolil autor návrhu kombinaci klasických vzduchových opatření s osvědčenou a mnohokrát „vyzkoušenou“ metodou mírné elektroosmózy. Ani jedno z těchto opatření nepoškozuje zdivo. Instalace prvků mírné elektroosmózy z exteriéru zajistí vysušení zdiva v celé tloušťce tak, že budou vytvořeny podmínky pro restauraci ploch interiéru pokrytých malbami. V daném případě měl autor možnost rozebrat podlahy v lodi i presbytáři kostela a navrhnout novou skladbu se vzduchovou dutinou, propojenou s podélným kanálem při obvodě.

Ing. Michael Balík, CSc., Ateliér odvlhčování zdiva

Foto: eArch
 
Foto: eArch
 
Foto: eArch
 
Foto: eArch
 
Foto: eArch
 

Psáno pro časopis Střechy, fasády, izolace 5/2010

Klíčová slova:

Nabídky práce

Generální partner
Hlavní partneři