Café Fara

Pondělí, 2. Prosinec 2013 - 0:00
| Napsal:

Přinášíme vám poslední z článků zařazených do soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Jedná se o články našich čtenářů, kteří tímto způsobem hrají o hodnotné ceny. Neváhejte tak, dejte jim své srdíčko do hodnocení a pomozte vyhrát právě tomuto článku!

Pavla Knelleken se rozhodla popsat ve své reportáži kavárnu v srdci jedné malé moravské vesničky. Vlastně nejen kavárnu, ale ideální místo pro trávení víkednových dovolených. 

Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Fotoalbum: 
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Café Fara, foto © Pavla Knelleken
Katalogový list: 
Autor Marek Štěpán
Ateliér Ateliér Štěpán
Spolupracovníci František Brychta, Zuzana Uhríková, Petr Förchtgott, Radomír Ulrich
Stavebník Krásná Pálava s.r.o.
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Klentnice
Datum realizace 2012

V malé moravské vesnici Klentnice obklopené vinicemi byste místo, kde se v létě můžete cítit skoro jako ve Francii asi nehledali. Je moc příjemné, když staré srdce vesnice může dostat nový význam. Nejen architektura ale i koncept celého objektu je promyšlen do posledního detailu.

Tleskám architektům z Ateliéru Štěpán, jak se jim podařilo propojit moderní rekonstrukci se starými budovami a vytvořit příjemný uzavřený komplex.

Vstup z hlavní silnice je hned vedle kostela Sv. Jiří, který tvoří dominantu vesnice. Úzká ulička vstupu mezi kavárnou a kostelem se otevírá na malý dvůr – centrum celého areálu - letní terasu, kde si můžete pod vzrostlými stromy pochutnat na nějaké místní specialitě. Objevovat a procházet celý areál návštěvníka musí zákonitě bavit, protože je plný zajímavých koutů i výhledů. Z terasy je vidět na spodní zahradu, kde si můžete pohovět třeba v křesle, které připomíná trakař. Pozoruhodný je koncept zahrady, kde si personál sám pěstuje bylinky na vertikálních stěnách ze starých palet.

V místnosti s klenutými stropy, která se nachází pod terasou, se podává snídaně pro hosty pensionu a také je tady vstup do vinárny. V přiléhající budově, které se zde říká stará škola, najdete kromě kuchyně i místnost s tabulí a spoustou knih, kde se opravdu můžete cítit jako ve třídě. Jsou zde i místnosti penzionu a mezi nimi i nejluxusnější pokoj nazvaný Rajský. Ten by se ale klidně mohl jmenovat i Bílý, protože to je barva, která ho charakterizuje. Na druhé straně dvora je budova obložená modřínovými lamelami, kde je zbytek pokojů pensionu.

Přestože pokoje mají různá jména a různé barevné ladění, spojuje je jejich vzdušnost, použití dřeva a styl. Navíc v každé místnosti najdete knížky a doplňky, které vám pomůžou cítit se jako doma. Architekta potěší hlavně zajímavé detaily, například atmosféru dokreslující nepřímé osvětlení.

Již zmiňovaná pozdně barokní budova kavárny u vchodu do areálu si zachovala i uvnitř dobový charakter. Zážitek navíc příjemně podkreslí vůně kávy. Dokonce i doplňky na toaletě vás přenesou do doby dávno minulé.

Koncept je dotažen do posledního detailu, i co se týče grafiky. Veškeré reklamní materiály, poutače, jídelní lístek atd. doplňují zábavné kresby Jiřího Slívy.

Někde jsem si přečetla, že pan architekt chtěl udělat „dům stejně voňavý jako je skanzen v Rožnově“. Ať už to myslel jakkoli, určitě se mu to za přispění majitelů a personálu bravurně povedlo.

Tento článek se účastní Letní soutěže EARCHu - Architektura na cestách. Seznam všech soutěžních článků najdete zde. Svůj hlas tomuto článku můžete dát kliknutím na bílé srdíčko.