Obří cementová hmota bez jakýchkoli příkras. Muzeum uprostřed čínské pouště

Pátek, 25. Srpen 2017 - 0:45
| Napsal:

Budova DongZhuang (Muzeum západních regionů) se nachází ve městě Tuoli v severozápadní části ČLR, na místě, kde dříve stál starý obchod s obilím. Obrovská hmota stavby působí jako z filmů science-fiction. Na nic si nehraje, chce se pouze stát součástí svého drsného okolí.

Muzeum západního regionu v Číně od Xinjiang Wind Architectural Design & Research Institute Co. © Yao Li
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Ateliér Xinjiang Wind Architectural Design & Research Institute Co.
Světadíl Asie
Země Čína

Muzeum je přední částí nasměrováno do města, na jeho pozadí se pak rozléhají vysoké hory. Autoři budovy z čínské kanceláře Xinjiang Wind Architectural Design & Research Institute Co. chtěli dosáhnout toho, aby výstavbou nové budovy co nejméně zasahovali do okolní vegetace. Z dálky by budova měla připomínat pouhý balvan, který se do údolí svalil ze skály a nehybně vyčkává v otevřené krajině pouště Gobi.

Část muzea byla koncipována jako guesthouse obsahující i soukromou galerii. Ostatní části jsou veřejné, fungují hlavně jako místo, kam si může kdokoliv přijít odpočinout. Co se týče materiálu, většina budovy se skládá z cementu, písku a z co nejméně skla, aby byla co nejekologičtějším útočištěm v odlehlé krajině. Textura jednotlivých materiálů je zvýrazněna, aby muzeum co nejvíce evokovalo přirozené prostředí.

Hlavní myšlenky konceptu budovy muzea se dají shrnout od několika bodů:

1. Budova muzea by měla být co nejodolnější proti přírodním jevům, jako jsou bouře, písečná bouře nebo silný vítr.

2. Budova není postavena proto, aby dávala na odiv něčí moc nebo majetnost. Ani ne proto, aby otestovala nejmodernější technologie. Natož v chudší části Číny, ve které se dá namísto toho využít velký potenciál lokálního zboží a sil.

3. Hezky vypadající budova neznamená, že je krásná. Krása často trvá jen chvilku a závisí na estetických trendech. Pro nás je důležitá odolnost budovy, dobrá funkčnost a to, aby zapadala do místa, ve kterém se nachází.

4. Je nám milejší představa, že budovu muzea poznamená sám čas, a tak sama dojde k harmonii s přírodou tak, jak to má být.

Jde o jakousi teorii nejasného designu, kterou jsme na muzeu zkusili aplikovat. S takovým neurčitým designem mají v Západním regionu v Číně dlouholetou zkušenost. Je to také díky jejich hlubokému vztahu k přírodě a jejím zmarům. Jedno je jisté: na takovémto místě podlehne silám přírody i designově nejsoučastnější budova. Jaký z toho vznikne výsledek, je otázkou.