Přirozená soutěživost = záruka úspěchu?

Čtvrtek, 18. Září 2008 - 13:43
| Napsal:

Podle výčtu ocenění KWK Promes by se mohlo zdát, že pro Roberta Konieczneho, který navštíví pražský festival Architecture Week, je soutěžení opravdovým a také úspěšným koníčkem. Jeho ateliér má na svém kontě čestné uznání v soutěži New Bauhaus ve Výmaru, nominaci na prestižní Cenu Miese van der Rohe za realizaci rodinného domu Broken House, cenu House of the Year 2006 za realizaci Aatrial House, udělovanou každoročně časopisem World Architecture News, třetí cenu v soutěži Governors Island, New York, ocenění Best Building in Katowice a první cenu Best New Building, SARP Competition.

Jméno Konieczneho lze najít i na seznamu „101 of the world’s most exciting new architects za rok 2007“, vyhlášeném časopisem Wallpaper, a na seznamu čtyřiceti evropských architektů v soutěži „Europe 40 Under 40“, pořádané Evropským centrem pro architekturu, design, umění a urbanistické plánování ve spolupráci s Muzeem architektury a designu Chicago Athenaeum.

Kdo nastudoval všeobecně uznávané kánony umění a architektury (Gombrich, Pijoan, publikace z vydavatelství El Croquis apod.), nabyde dojmu, že umění má v posledních dvou stoletích těžiště v tzv. západní Evropě. Zástupci z východní části kontinentu jsou uváděni spíše jako osamocené výjimky či kuriozity pro ilustraci. Toto zkreslení, které světu utajuje například fenomenálního polského malíře Zdislawa Beksinskeho, však v posledních letech začíná odeznívat, z východu opravdu přichází nové světlo. Už kvůli dialogu mezi rozdílnými pohledy (nehledě na evidentní kvalitu) je dobře, že se do západního povědomí dostává také jméno R. Konieczneho a jeho studia KWK Promes.
 


Základní filozofií je síla konceptu

Nejvýznamnějším momentem návrhového procesu je v podání KWK Promes nalezení dobře uchopitelného konceptu. Všechna prostorová řešení, forma i funkce navrhovaného objektu, materiály a také množství detailů (redukovaných na minimum) vycházejí ze silného základního konceptu. Celý proces návrhu je podřízen čitelnému pojetí konceptu.

„Nejdůležitějším, jak myšlenku silného konceptu naplnit je, abychom podvědomě neodmítali během úvah nad konceptem neznámo a nové myšlenky, které objevujeme a mohou vést k uplatnění nových výrazových prostředků našich návrhů. Takto, možná až intrikářsky, jsme schopni opustit formální zvyky, zavedené tvary a přiblížit se k něčemu novému. Nejvíce fascinující na tomto přístupu je, že v úvodu práce na projektu vlastně nevíme, jak bude návrh ve finále vypadat,“ vysvětluje R. Konieczny.
 
Že Konieczneho slova platí bezezbytku, potvrzují návrhy jeho ateliéru. Občas se jedná o jednoduchý kubický tvar, typický pro polskou krajinu, jindy o organickou formu nebo dokonce doslova „beztvarý“ objekt. Výsledek vždy vyplyne přímo z konkrétní myšlenky. Koncept určuje konstrukční principy celku a definuje charakterický a specifický vzorec konkrétní úlohy, jež naplněn informacemi dává odpovědi na všechny otázky. V podstatě lze konstatovat, že správná formulace zadání pomůže definovat celkový výraz. Od prvních koncepčních skic až po poslední detail. Ačkoliv se jedná zjevně o teoretický ideál, umožňuje ateliéru navrhovat architekturu, která rozhodně není tendenční. „Přestaňme architekturu estetizovat. Přestane být formální a bude jednoduše logická a pochopitelná,“ proklamuje Robert Konieczny.

Základní přístup studia vypadá jednoduše – snad až barvotiskově. Nejdůležitějším momentem tvorby je hledání a nalezení konceptu, způsobu, jakým architektonický úkol uchopit. Ovšem ne každý dokáže architekturu uchopit tak originálním a vícevrstevnatým způsobem jako právě R. Konieczny. Koncept je pro něj neoddělitelný od výsledné architektury, je její organickou součástí.
 

Příklady teorie v praxi

 

 

Místo setkávání(Gathering Place, 2007 – ). Objekt má být místem setkávání pro osm spřízněných rodin. Klíčovým konceptem bylo použití kruhu jako symbolu střetávání. Počáteční záměr ustoupil půlkruhovému půdorysu, který umožňuje lepší pohledy na blízké jezero. Denní veřejná zóna je skryta v přírodním svahu na parcele, noční zóna je umístěna v horních patrech a rozdělena do osmi částí tak, aby každé rodině zajistila soukromí. Tvar jednotek je takový, aby korespondoval s okolní zástavbou. „Nakonec jsme vytvořili stavbu, která je něco mezi rodinným domem, ,vícerodinným‘ domem a penzionem,“ říká k projektu R. Konieczny.

Skrytý dům (Hidden House, 2007 – ). Dům skrytý pod terénem bude stát v Dolním Slezsku, v kraji s tisíci kilometry štol a tunelů, jež se staly prvotní inspirací konceptu. Dům je navrhován na prudce se svažujícím jižním svahu. Konstrukce objektu je schována v podzemí, z příjezdové cesty je téměř neviditelná. Velká otevíratelná zatravněná deska nad rampou a schodištěm ukrývá hlavní vstup do objektu. Příjezdová cesta se noří pod zem, přechází v obývací pokoj na stejné úrovni, jako je zahrada. Noční zóna se nachází v mírně se zvedající 25 metrů dlouhé konzole. Její délka vychází z uspořádání ložnic, které jsou z důvodu orientace do zahrady na stejné straně chodby.

Dům s atypickým atriem (Outrial House, 2004 – 2007). Prvotní koncept představoval vyříznutí a vytažení části zelené plochy do úrovně střechy s obytnými a provozními funkcemi ve hmotě pod ní. Konečná podoba vznikla spojením přízemí se zelenou střechou, prolomením a ohnutím její části dovnitř budovy. Střecha se tak změnila v atrium, přístupné pouze z interiéru domu. Nově vytvořený prostor má všechny výhody venkovní zahrady, přitom si však uchovává bezpečný, soukromý charakter vnitřního prostoru. Vznikl typ domu, jehož název – outrial – vyjadřuje myšlenku atypického atria, jež má zároveň atributy interiéru i exteriéru. Nahrávací studio vzniklo obdobně, vytažením hmoty nad ostatní prostory.

Atriový dům (Aatrial House, 2003 – 2006). Hektarový pozemek u lesa, na němž měl vzniknout rodinný dům, měl jednu zásadní slabinu – přístup z jihozápadního rohu. Přitom jižní a západní fasády jsou z hlediska oslunění nejcennější. Z těchto nepříznivých výchozích podmínek objekt paradoxně těží, R. Konieczny navrhl přístupovou cestu sníženou pod úroveň terénu a vyústil ji v atriu. Do domu se tak vstupuje nikoliv zvenku, ale jaksi zevnitř. Tím také dochází k inverzní interpretaci atria, které původně bylo středem, kolem nějž se bydlení odehrává. Zde naopak vzniká atrium, od nějž se vše odvrací směrem ven.

Dům s kabinou (House with a Capsule, 2001 – 2005). Požadavkem klienta bylo navrhnout nízkorozpočtovou stavbu s důrazem na funkčnost a nízké nároky na údržbu. Půdorys „bungalovu“ je založen na geometrii čtverce, v němž jsou vzájemně kombinovány vnitřní a vnější prostory. Koncept je založen na capsule – kabině, umístěné ve středu kompozice, tvořící jádro domu s technologickou výbavou. Je zde koupelna, kuchyně, spižírna a krb jako alternativní zdroj tepla. Vstupy do objektu jsou doplněny drátěnými „stěnami“ určenými ke skladování dřeva. V závislosti na množství uskladněného topiva drátěná „stěna“ mění svoji strukturu a svým stínem ovlivňuje atmosféru celkového nasvětlení objektu.

Zlomený dům (Broken House, 2000 – 2002). Od lokálního geologického specifika území zdevastovaného těžbou se odvíjí forma domu, který je hmotovou a strukturální parafrází různě se prolínajících vrstev a geologických zlomů. Základní kvádr v těžišti kompozice je obmotaný a protnutý pravoúhlou, mírně se zvedající spirálou sekundární hmoty. Centrální prostor je „srážkou“ těchto dvou principů silně ovlivněn, paradoxně mu to však pomáhá. Není centrálním pouze ve smyslu velikosti, proporcí a umístění, ale i ve smyslu napětí mezi kvádrem a spirálou, koncentruje se v něm energie této srážky.

Snahu po nalezení konceptu lze u R. Konieczneho najít nejen u individuálního bydlení, ale i u ostatních typologických druhů staveb. Z posledních let jmenujme například soutěžní návrhy Věže U2 do Dublinu (2004), Chrám boží prozřetelnosti do Varšavy (2000, 3. cena) a Německá ambasáda ve Varšavě (2003) nebo koncept autoservisu v Tychách (2006).


Foto popisky (levá strana):

[1] Dům s atypickým atriem (Outrial House, 2004 – 2007)
[2] Dům s atypickým atriem (Outrial House, 2004 – 2007)
[3] Atriový dům (Aatrial House, 2003 – 2006)
[4] Dům s kabinou (House with a Capsule, 2001 – 2005)
[5] Zlomený dům (Broken House, 2000 – 2002)
[6] Místo setkávání (Gathering Place, 2007 – )
[7] Skrytý dům (Hidden House, 2007 – )

ROBERT KONIECZNY (1969)

Polský architekt ROBERT KONIECZNY (1969) absolvoval v roce 1998 Silesian University of Technology v polských Glivicích. Před tím pracoval od roku 1994 v ateliéru Archistudio v Katovicích. V roce 1996 získal certifikát v USA na New Jersey Institute of Technology. Mezi lety 1999 až 2005 vedl ateliér KWK Promes společně s architektkou Marlenou Wolnik. Od roku 2005 jej vede sám a vyučuje na Vysokém učení technickém v Katovicích.
 



10 otázek pro Roberta Konieczneho

Kdyby existovala možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi?
To si nejsem úplně jist. Záleželo by také na tom, kde bych se narodil. Profesně působit v Polsku jako architekt není snadné, zvláště když chceme realizovat něco zajímavého. I takového bezmezného nadšence, za kterého se považuji, může věčný boj s úředníky, klienty a dodavateli znechutit. Myslím si však, že v příštím životě, kdesi ve Švýcarsku nebo v Holandsku, by to mohlo být docela příjemné.

Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce?
Trojúhelníkový dům byl první realizací, kterou jsem navrhl společně s bývalou spolupracovnicí. Byl to tehdy dobrý nápad a tak jsem přesvědčen, že i dnes bychom jej navrhli na základě stejné myšlenky, ale jinak, protože je formálně již zastaralý. Svým řešením je ale nadčasový.

Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech?
Svůj ateliér již vedu skoro 10 let. Dlouho jsem pracoval intezivně, taky o víkendech. Není snadné to dnes hodnotit, protože jsem bydlel přímo v ateliéru. Nezávisle na tom, zda jsem seděl u rýsovacího prkna nebo u počítače, pořád jsem pracoval. Ale dnes se snažím věci dělat jinak, i když moji známí jsou přesvědčeni, že to stále přeháním.

Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci?
List papíru, pero nebo tužka jsou pro mne nejdůležitější a samozřejmě počítače, bez kterých by moje firma nemohla již existovat.

Jaký je váš oblíbený architekt?
Dominik Perrault, skupina SAANA (Kazuyo Sejima, Ryue Nishizawa) a určitě nemohu opomenout Rema Koolhaase.

Jakou stavbu nejvíce obdivujete?
Jsem přesvědčen, že taková stavba neexistuje a existovat nikdy nebude. Je to taky zřejmě o něco složitější problém než volba nejkrásnější ženy světa.

Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce?
Dnes, kdy jsme získali cenu za dům roku a kdy již máme další ocenění, je to mnohem lepší. Dříve to bylo dost traumatické, dokonce chyběly prostředky na živobytí. Teď už náš ateliér má zvuk.

Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér či nějaký výrobek?
V mém portfoliu chybí mnoho témat a tak je přede mnou i mnoho práce. Důležité je, aby zdraví sloužilo a pak se moje portfolio určitě o něco zase rozšíří.

Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily?
Bez podpory rodičů by ze mne architekt nikdy nebyl. Druhou důležitou osobou pro mne je Marlena, bývalá kolegyně. Lidí, se kterými jsem se setkal při práci je mnoho, a více či méně ovlivnili moji práci. Jsem přesvědčen, že obecně mám hodně štěstí. Můj známý a velmi dobrý architekt Jerzy Duda o mně tvrdí, že jsem člověk, který se umí objevit ve správnou dobu na správném místě.

Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla?
Ať moji nejbližší včetně mne jsou zdraví a žijí co nejdéle. Pak vše bude fajn a mohu v klidu pracovat. Dále abych měl štěstí na zajímavá témata a mohl tvořit zajímavou architekturu. To je z větší části i smyslem mého života. Třetím přáním je, abych nikdy nevyhrál ve „sportce“, protože pak bych asi ztratil veškerou motivaci pro další práci. Už bych nedělal nic.