Projekt 12|2009 Sváteční slovo

Neděle, 27. Prosinec 2009 - 5:30
| Napsal:
Když jsem přemýšlel o tom, co napsat do prosincového, vánočně svátečního editorialu, a přitom neopakovat klišé, k nimž paradoxně toto jinak velmi příjemné období svádí, skloňoval jsem v duchu ve všech významových pádech právě to slovo „sváteční“.

Samozřejmě v souvislosti se stavbami a všemi suboblastmi, které k zaměření našeho časopisu patří. Je jasné, že pojem sváteční nemusí vždy obsahovat jen atmosféru vysloveně slavnostní, hřejivou a milou. A že v našem kontextu nemusí jít jen o realizace nádherných kostelů, rekonstrukce majestátních historických sálů či adaptace interiérů na přepychové restaurace, v nichž se třpytí bohatě nastrojené – sváteční – tabule. Slovo „sváteční“ s sebou nese též vzácnost, sporadičnost i naprostou ojedinělost, a také jinakost. Někteří lidé ho dokonce používají v obráceném emocionálním gardu – řekněme sváteční šachisté či tenisté jistě nebudou dobrými reprezentanty těchto sportů, koneckonců žádný „sváteční profesionál“ nebude skvělým profesionálem. Teď mne napadá, že snad nejhorší variantou je „sváteční manžel“. To by pak jeho „všední žena“ musela být svatá!

 
Ale vraťme se mezi cihly, beton, kovové i dřevěné rámy, nehybné kamenné podlahy i ty plovoucí… Jak by asi vypadalo dílo, které vyrobí „sváteční stavař“ podle návrhu „svátečního architekta“ Odvážím se tvrdit, že jsem jich už v životě pár viděl, ostatně jako skoro každý člověk s chutí pozorovat, a nebyl to veselý pohled. Často se jim také říká zmetky. My jsme však přesto vybrali do našeho svátečního čísla něco velmi pěkného, kvalitního a přitom i vzácného. V této významové souhře se žije hlavnímu hrdinovi mého editorialu určitě nejradostněji.
 
Přinášíme unikátní adaptaci průmyslového objektu v Portugalsku (ateliér Embaixada, náš časopis tuto práci ocenil v rámci soutěže Architect Award ABF 2009), kde „kubusoidní“ železobetonová vestavba tvaruje z jedné strany stěny privátních ubytovacích a vzdělávacích interiérů, z druhé pak panelový prostor pro veřejné expozice a kavárnu. Představujeme též studentské návrhy využití chátrajícího areálu bývalých branických ledáren, kde bylo třeba řešit mnoho památkových i složitých technických problémů, mimo jiné i to, že hlavní budova neizoluje před chladem, ale – vzhledem ke svému původnímu účelu – právě naopak. Dozvíte se pokračování příběhu Báry, téměř pohádkové dřevěné rozhledny z mozkových hemisfér a srdečních aort nepřehlédnutelného architekta Martina Rajniše. Ale můžete také nahlédnout do Cafébaru ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde architekt Michal Kutálek použil při tvorbě interiéru zcela novátorskou metodu tzv. parametrického designu.
Pěkné sváteční dny s Projektem!
 
Jan Bartáček, šefredaktor

 

představujeme
David Kraus

projekty & realizace
Revitalizace branických ledáren
Parametrický Cafébar

 

webové stránky časopisu Projekt

Klíčová slova: