RD Spomyšl | Rozhovor s autory z týmu m4 architekti a investorem

Středa, 30. Prosinec 2009 - 1:00
| Napsal:
Rozhovor s Miroslavem Holubcem, Matyášem Sedlákem a investorem Jarmilem Šebou o vesnici, o domě a o betonu...

Spomyšl je typická středočeská vesnice, situovaná v nepříliš dramatické mělnické rovině s převahou zemědělských ploch. Přišel úkol rekonstruovat stávající dům, rozšířit jej přístavbou. Co vás na tomto na první pohled nepříliš zajímavém úkolu zaujalo?

M.H. Tak předně nepřišel úkol rekonstruovat stávající dům a rozšířit jej přístavbou. Byli jsme přizváni k provedení přístavby spočívající v rozšíření malého společného obytného prostoru v rodinném domku směrem do zahrady. Při ohledání místa bylo ale zjištěno, že vzhledem k prostorovým poměrům není kam se rozvíjet a během následných diskuzí nad záměrem teprve přišla myšlenka zásadnějšího rozměru, která vygradovala v záměr totální rekonstrukce stávajícího objektu a jeho dostavby objektem o čtyřnásobné ploše.

M.S. Tento pozemek, stejně jako oba sousední, byl zastavěn různými přístavky, zděnými kůlnami, jak to na vesnicích bývá. Přístavky jsme odstranili a situovali sem vlastně přístavek nový, logicky navazující na stávající dům a nově formující prostor parcely.

J.Š. Původní dům je produktem padesátých let – čtvercový půdorys, stanová střecha, vikýř. Nijak zvlášť zajímavý. Žili zde moji rodiče, já jsem zde vyrůstal, vyrůstali zde i moje dvě děti, které dnes již studují. Máme tady své kamarády, svá místa, své kořeny. Padlo tedy rozhodnutí tento celkem malý dům rekonstruovat a přistavět tak, aby vyhovoval celé rodině.

 

Architekt – investor, dialog nad projektem. Byl bouřlivý?

M.S. Investor je vzděláním stavař, a tak velice dobře věděl, o čem mluvíme. Jeho profese byla pro nás jako architekty na jedné straně výhodou, z druhé strany určitou determinantou – věděl téměř vždy přesně, co chce a proč, zejména z hlediska technologie. Vzájemný dialog byl ovšem nadstandardně věcný a dalo by se říci ideální.

M.H. Předstudie si vzala svůj čas. V této fázi jsme na mnoha vývojových variantách ladili záměr, který se postupně zpřesňoval a současně zvětšoval. V té fázi se investor rozhodl opustit zvažovaný plán výstavby nového rodinného sídla na jiném místě a rozhodl se věnovat veškerou energii do zmodernizování bydlení v jeho rodném domě. Výsledkem bylo, že jsme dostali zadání na rozšíření domu tak, aby do budoucna všestranně vyhovoval životu celé rodiny s uspokojením všech jejích potřeb.

J.Š. Domníval jsem se zprvu, že by bylo nejlepší nějakým způsobem modernizovat, rozšířit stávající objekt, ale neměl jsem přesnou představu o architektonické podobě. Obával jsem se, že dům může ztratit tvář a přestavba jej změní v těleso, které sem, na vesnici, nepatří. Často spoustu odstrašujících příkladů vídáme kolem sebe.

 

Jak jste dospěli ke konceptu, který byl nakonec zvolen pro realizaci?

M.H. Stačí se podívat na tvar pozemku, na jeho rozměry. Složitost sumy požadovaných funkcí nakonec sama stanovila vzorec, rozložení funkcí v objektu stanovilo jeho tvar. „Vyšším principem“ při tvorbě konceptu byl stanovený cíl udržet stávající objekt jako hierarchickou dominantu pozemku. Co se týká formy a použitých materiálů, bylo záměrem udržet starý dům v jeho tradičním vzhledu, oproti tomu dostavbu pojmout současným výrazem. Proto jsme volili jednopodlažní stavbu, která zůstává nenápadná s respektem k původnímu objektu. Náhodný chodec prakticky stavbu neregistruje – starý dům zůstal z vnějšku stejný, jen k němu přibyl vstupní přístavek, který je sice novotvarem, ale není tak pocitově vnímán.

M.S. Dispozice a jednotlivé funkce a funkční zóny pak vyšly z požadavků investora a my jsme společně hledali logiku jejich vazeb a návazností. Vztah objektu k jednotlivým prostorům pozemku formoval i koncept materiálového řešení.

M.H. Požadavky investora byly nakonec jasně stanoveny, analyticky ujasněné pro současnost i do budoucna. Dům musel být dostatečně dimenzovaný pro spoustu aktivit, které rodina provozuje, dále mít pohodlné společné prostory pro setkávání rodiny i přátel a také dostatek možností pro vlastní soukromí jednotlivců. Velký důraz byl kladen na uspořádání celé zadní servisní části objektu.

M.S. Specifi ckých požadavků, které měl dům splňovat, byla celá řada, kromě uživatelskýchto byly i požadavky na standard detailů, udržovatelnost a trvanlivost v čase.

J.Š. Když už jsem se rozhodl absolvovat martyrium stavění, samozřejmě jsem chtěl, aby zde bylo vše, co naše rodina potřebuje. Některé požadavky byly možná trochu atypické. Jsem nimrod a potřeboval jsem kupříkladu takzvanou „špinavou předsíň“, kam bych vstupoval za každého počasí v botách a mohl se zde převléci, když přijdu ze zahrady nebo z lesa. Potřeboval jsem i prostor pro zpracování ulovené zvěře, místo na mrazáky k ukládání masa. Také garáž bylo třeba udělat trochu naddimenzovanou – kromě garážování aut a motorek je zde místo pro zahradní techniku, ale také na ukládání sportovních potřeb, například sušení neoprenových oděvů – můj syn je aktivní kanoista. Sportujeme všichni, žena je profesionální instruktorkou aerobiku, a proto v domě byla potřeba prostoru pro cvičení, posilování. Požadavků na architekty jsem měl řadu, tohle jsou jen některé z nich. Najít správné proporce a návaznosti jednotlivých zón nebylo lehké. Architektům se to myslím bezezbytku podařilo.

Co vás vedlo k volbě monolitického betonu jako primárního konstrukčního materiálu?

M.H. Teprve tak, jak rostl investorův záměr, upřesňovala se i naše představa o objektu. V betonové technologii se pak protnul náš názor na architekturu objektu s investorovou představou solidnosti provedení a poskytovaného užitného komfortu.

 

Stavba samotná – průběh byl bez komplikací?

M.H. I když se samozřejmě jednalo o klasický průběh stavby s tisíci problémy k řešení, tak lze říci, že z našeho hlediska, s přihlédnutím k píli, která byla věnována přípravě projektu, celkem ano. Investor si stavbu vedl sám subdodavatelsky a velkou oporou pro nás byla jeho schopnost zajistit si kvalitní subdodavatele. Monolitické železobetonové konstrukce pro rodinný dům tak například dodávala firma Hochtief. I přes veškerou péči v přípravě ale došlo k situacím, kdy jsme nebyli spokojeni s povrchy pohledových ploch a bylo třeba první vylitou betonovou zeď pracně bourat, analyzovat příčiny vad povrchu a zkoušet to znovu. Nejdříve dovezl Hochtief nějaké bednění z Německa, které mělo zaručit perfektní povrch. Princip spočíval v tom, že bednění mělo takovou „pomerančovou“ strukturu, po které má směs dobře stékat. Po odbednění se zjevila stěna se skutečně „německy“ dokonalým povrchem bez jediné kaverničky, která však vůbec nevypadala jako pohledový beton, tak jak ho známe – tedy umělý kámen s přírodní kresbou. Stěna vypadala jako bezchybně natažená šedivým stavebním lepidlem. Tehdy chodila kolem této „dokonalé“ stěny celá stavba a kroutila hlavou, jak se k tomu postavit, nakonec padlo rozhodnutí zbourat a vrátit se ke klasické překližce. Bouralo se pak ale ještě jednou, protože následně dovezené úplně nové překližky pocházely zřejmě ze špatné výrobní šarže a došlo u nich plošně k bobtnání dýhy a znehodnocení povrchu betonové stěny. To se samozřejmě ukázalo až po odbednění. To už ale nebyla ničí chyba, spíš smůla.

M.S. Díky přístupu investora byla stavba i ve složitých situacích tvůrčím místem – není běžné, že se v praxi podaří uplatnit všechny požadavky z projektu na vzorky, vzorové konstrukce, testování navržených řešení, dílenské výkresy apod.

J.Š. Po celou dobu stavby zde celá rodina normálně bydlela – nejprve ve starém domě, a když byla přístavba připravena k přestěhování, přesunuli jsme se do ní a rekonstruovali dům. Měl jsem stavbu tedy stále pod dozorem, a tak se mnoha potížím, i drobným, běžným na jiných stavbách, podařilo včas předejít. Každý pátek se navíc všichni zainteresovaní scházeli na kontrolním dnu, dobře pak fungoval i autorský dozor. V domě je instalován inteligentní, progresivní systém vytápění a chlazení.

 

Prověřila jej již minulá tužší zima a letošní horké léto?

M.H. Technologie vytápění objektu je poměrně konvenční – zdrojem je plynový kotel v suterénu starého objektu a teplo je rozváděno kombinovaným (i když na regulaci poměrně složitým) systémem podlahového vytápění, konvektorů, klasických otopných těles až po topné registry umístěné v prostoru střešních světlíků dostavby. Pro nás novou zkušeností byl finálně zvolený systém chlazení objektu. Chladicí médium je rozváděno systémem kapilárních rohoží umístěných v podhledu obytných prostor, chlad samotný je získáván pomocí zemního tepelného čerpadla z plošného podpovrchového kolektoru výhodně umístěného pod sportovní hřiště s umělým povrchem situované v zadní části pozemku. Jedná se o progresivní technologii, kdy chlad je distribuován nikoliv lokálními zdroji, ale plošně nad celým chlazeným prostorem, což pozitivně přispívá k vnitřní pohodě prostředí.

J.Š. Poté, co se podařilo všechny systémy zaregulovat, je v domě po celý rok konstantních 24 °C.

 

Teprve když je hotovo, ukáže provoz, že se třeba některé předpoklady nenaplnily, že se některá řešení, některé věci mohly udělat jinak. Jak celý výsledek dnes z tohoto hlediska hodnotíte?

J.Š. Myslím, že jsme plně spokojeni, jak s architekturou, tak funkcí domu, s kvalitou provedení stavebních prací, s precizními detaily i celkovým řešením interiérů, které je ze stejné „dílny“ jako celý projekt. Pochvaluji si i výsledek spolupráce architektů při úpravách zahrady. Neudělal bych dnes nic jinak.

Psáno pro Architekt 11-12/2009

EDITORIAL 01 NA OKRAJ / JULIUS MACHAČEK // SLOVO 02 PAVLA MELKOVA // TOP REALIZACE 04 REKONSTRUKCE A DOSTAVBA RODINNEHO DOMU VE SPOMYŠLI /MIROSLAV HOLUBEC, MATYAŠ SEDLAK / M4 ARCHITEKTI/ PŘIPRAVIL JULIUS MACHAČEK / RECENZE MICHAL JANATA // REALIZACE 18 VILA HERMINA, ČERNIN / PETR HAJEK, JAN ŠEPKA, TOMAŠ HRADEČNY / HŠH ARCHITEKTI / 32 RODINNY DŮM KUŘIM 01 / JIŘI KNESL, JAKUB KYNČL, VACLAV ŠTOJDL / KNESL + KYNČL ARCHITEKTI / 38 VICEUČELOVA SPORTOVNI HALA 2070, DOLNI DOBROUČ / ALEXANDR SKALICKY / AS2000 / 44 PROVOZNI AREAL AUTOSALONU, RYCHNOV N. KNĚŽNOU / LUBOMIR DĚDEK / 48 PALAC ZDAR, USTI NAD LABEM / JAN JEHLIK / IVAN REIMANN // INTERIER 52 NOVY INTERIER RESTAURACE ZDAR, USTI NAD LABEM / JAN FIŠER / TEXT TOMAŠ PAVLIČEK / 56 JOSEBAR, USTI NAD LABEM / JIŘI ZHOŘ / 60 REKONSTRUKCE BYTU, PRAHA 1 / OTTAVIANO MARIA RAZETTO // REKONSTRUKCE  66 UNIVERZITNA KNIŽNICA A PASTORAČNE CENTRUM UKF NITRA – 1. ETAPA, NITRA, SLOVENSKO / ĽUBOMIR HOLEJŠOVSKY, JURAJ POLYAK / RECENZE ZUZANA ČEREŠŇOVA / ROZHOVOR 76 S JANEM ŽEMLIČKOU / PŘIPRAVIL MICHAL JANATA // PROJEKT  84 NOVA HORSKA CHATA MONTE ROSA, ŠVYCARSKO / STUDIO MONTE ROSA,ANDREA DEPLAZES, D-ARCH, ETH ZURICH // SOUTĚŽ  88 CENA PETRA PARLEŘE 2009  / 92 10. ROČNIK PŘEHLIDKY DIPLOMOVYCH PRACI 2009 // STUDIE 98 SEFO – STŘEDOEVROPSKE FORUM OLOMOUC / MICHAL SBORWITZ, MARIE SBORWITZOVA, KAREL PRAŠIL / JAN ŠEPKA, VACLAV DERNER / ŠEPKA ARCHITEKTI / TEXT PAVEL ZALOUKA // ESEJ
102 RYŽOVE KOŠTĚ / TEXT PAVLA MELKOVA // VYSTAVA 106 TWENTY AFTER TWENTY CZ – SK / TEXT PETR WOLF // OCENĚNI 111 POCTA ČKA 2009 EMILU PŘIKRYLOVI / TEXT MARKETA PRAŽANOVA // PROJEKT 112 DVŮR LOUKOV / VLADIMIR BALDA, JIŘI ŽID SOUTĚŽ // 114 CENA ARCHITECT AWARD ABF 2009 // RECENZE 117 RADNICE Z POHLEDU MIKRO- A MAKROHISTORIE / MICHAL JANATA // URBANISMUS 118 KANALIZACE / TEXT MICHAL JANATA // HISTORIE
122 OSUD RINGHOFEROVY TOVARNY / TEXT YVONA JANKOVA // PUBLIKACE 125 PRO VAŠI KNIHOVNU

Klíčová slova: