Architekti CZ: Otázka času - 3. díl - Šrámková, Vávra, Nikitin

Pátek, 10. Červenec 2015 - 0:00
| Napsal:

Ve třetím díle výběrů útržků rozhovorů, kde architekti reagují na téma čas, se dostaneme k Aleně Šrámkové, Davidu Vávrovi a Dimitri Nikitinovi.

Architekti CZ: Otázka času - 3. díl

Alena Šrámková

Je pravda, že když má architekt na návrh hodně času, tak jej udělá lépe, než když má času málo?
Samozřejmě že to nesmí být hotové za chvilku. To se asi nedaří nikomu. Chce to určitý čas, dostat to do těla a do duše. Někteří architekti jsou teď velmi šikovní a to poznání jim jde úžasně rychle. Někdy se dům povede brzy, někdy to naopak hodně dlouho nejde. A nebo to nevyjde vůbec.

A když se stane, že to dlouho nejde, tak máte nějakou radu, kde hledat inspiraci?
Já myslím, že všechno vychází ze života, z jakýchsi mravních pouček, z toho, co člověka naučí rodiče. Je to něco zakořeněného v duši, protože to musí tvůrce cítit.

Vždycky říkám, že je to jakési těhotenství. Člověk je toho plný, takže to řeší, i když jede autem nebo tramvají, když si s někým povídá, když má sny. To se zkrátka někde povede najít.

Nedokážu popsat, co to znamená, dotknout se inspirace. To vůbec nevím. Ale poznám to jasně. Jasně ucítím, když je to za vodou. To zkrátka najednou vím, že to je ono.

David Vávra

Jaká je role času při tvorbě? Já jsem totiž četl, že Peter Zumthor funguje tak, že neřekne, kdy to bude. Prostě až to bude, tak to bude.
Protože Zumthor si to může dovolit. Ve Švýcarsku jsou trochu jiná pravidla. A jen za to, že někdo přijde za architektem a chce od něj, aby se začal zabývat jeho záměrem, mu zaplatí asi desetinu honoráře. Protože vědí, že architekt o tom přemýšlí, i když si čistí zuby.

Mně tedy naopak krátký termín relativně vyhovuje. Když jsem v časovém presu a musím se vymačkat. A i teď, kdy musím být kvůli natržené achilovce doma, spoustu toho stihnu, protože všechno dělám hned. Dostanu za úkol fasádu a hned ten den ji udělám a vlastně mě to tím víc baví.

Tak to je rada pro ty, kdo nic nestíhají.
Mít něco, co člověka občas donutí omezit takové radostné zbytečnosti. Teď jsem měl nořit pádlo do vody a skákat někde na festivalu ve Slavonicích, tak místo toho tu vedeme rozhovor a už se těším, až si večer budu zase vybarvovat pastelkami. Jsou to takové moje psychoterapie. Ovšem příští rok budu s chutí skákat přes kaluže a nejen ve Slavonicích.

Takže máte raději spíš konkrétní a blízký termín.
A docela mám rád mírný stres. Když teče šťáva z člověka jak z citronu. Nejstrašnější je termín třeba za půl roku.

Ve škole na fakultě architektury je vždycky před odevzdáním tzv. ateliérový týden, kdy se pár dnů před odevzdáním projekty dokončují ve dne v noci.
To už je zase krajní situace, když si člověk práci správně nerozvrhne. Na škole se bije na poplach tři dny předem, když mladí architekti dělají soutěžní projekty, tak týden předem. U nás se bije na poplach měsíc předem.

Je pravda, že k tomu, aby vzniklo kvalitní dílo, je potřeba více času, než je standard?
Ne. Aby vzniklo kvalitní dílo, je nutné soustředění autora a potom mimořádné štěstí na pozitivní okolnosti – to znamená osvícený investor, slušná realizační firma a tak dál. Protože výsledek není jen otázkou ideje architektury. Aby vznikla dobrá idea, to záleží jen na autorovi. Má-li vzniknout dobrá stavba, záleží na všech lidech, kteří ji tvoří. Architekt je jen jedním z nich.

Dimitri Nikitin

Daří se vám odhadovat termíny, nebo se stává, že je musíte posouvat?
Stává se, že někdy ten čas nedostačuje na to, aby byl výsledek kvalitní. Potom je potřeba domluvit se na změně termínu. Je to rozhodně lepší řešení než prezentovat nekvalitní či nevypovídající výstup. Když už má ale člověk určité zkušenosti, dokáže lépe odhadnout, kolik potřebuje času k tomu, aby byl jeho návrh dostatečně kvalitní a byl s ním spokojený. Mně se hodně vyplácí určit si co nejdřív, jakou formou své sdělení chci nakonec odevzdat. Vystavět na začátku kostru příběhu, který se postupně zaplňuje. Můžu si pak výstupy už od začátku začít připravovat tak, abych je na konci už jen aktualizoval a nemusel dělat vše najednou. Aby to na člověka nespadlo všechno až v té poslední, nejvíc stresující fázi, v níž je potřeba se soustředit hlavně na to, aby ta věc byla přesná a propracovaná do detailů. Pokud teprve na konci začnu převádět úvodní analýzy do prezentovatelné podoby, ztrácím čas, který bych měl využít hlavně na dotažení detailů.

Jste raději, když vám někdo určí termín, nebo by se vám lépe tvořilo bez časového omezení?
Pro mě je termín důležitý. Když vím, že musím zrychlit, pomáhá mi to soustředit se víc na věci podstatné a nezdržovat se s podružnostmi.

Text článku byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).