Architekti CZ: Výuka - 1. díl - Ruller

Pondělí, 2. Listopad 2015 - 0:00
| Napsal:

Co je důležité pro výuku architektů? Čím by měl učitel architektury na své studenty působit? To je téma další série vybraných úryvků z knihy Architekti CZ. Dnes začneme opět od nejstaršího z nich - Ivana Rullera.

Architekti CZ: Výuka - Ivan Ruller

Jak by se měla podle vás architektura vyučovat?

U těch teoretických předmětů – matematiky, statiky a mechaniky – se nedá asi nic moc změnit. Hlavní poslání výuky tedy vidím v tvůrčích ateliérech. A tam je to dáno především osobností pedagoga. Talent se naučit nedá. Ale můžete studentům předat své životní zkušenosti. Můžete je upozornit na věci, jichž by se měli vyvarovat. A naopak se nebráním, když student přijde, jak se říká lidově, s nějakou „práskačkou“. Spíš se ho snažím přivést k tomu, aby to mělo komplexní architektonickou hodnotu. Aby to nebylo falešné a povrchní pozlátko. Dnes ty metody vizualizací kolikrát dovedou ošálit veřejnost způsobem, který je dost překvapivý. Ale je to tak a dřív se také tvořily podobně vyumělkované perspektivní kresby a grafiky. To je potřeba kvůli investorovi, protože tomu jinak nerozumí a nedovede třeba ocenit některé věci, které jsou v projektu zakleté. U studentů se snažím nechat jim naprostou volnost a spíš je usměrňovat v těch opravdu nesporných kvalitách, ať už je to dispozice, výtvarné řešení, nebo konstrukce. Myslím, že kantor by měl být pro studenty vzorem, být jim svou tvorbou příkladem a předávat jim základní znalost oboru. Školy by také měly mít nespornou mravní úroveň a i v této oblasti přispívat k růstu a vývoji nových architektů.

Pedagog má studenty motivovat a povzbuzovat jejich chuť tvořit. Ne je chtít ohromovat svými výtvory nebo naopak zastrašovat.

Na Akademii výtvarných umění si lidé dělali legraci, když třeba nějaký sochař vychoval deset mladých sochařů svého jména – to je podle mě špatně. Protože každý člověk má jiný životní osud, jiné životní zkušenosti, jiný talent. Proč mu tedy nepomoct, aby tyto své vlastnosti co nejkvalitnějším způsobem rozvinul?

Martin Rajniš je pro studenty přitažlivý člověk. S našimi studenty postavil na školním dvoře z těch jeho prkýnek krásnou konstrukci s vnitřním prostorem. Studenti si to sami vyprojektovali a vyrobili. Zorganizoval to náš děkan Josef Chybík. To byla podle mě výborná zkušenost a studenti to stále oceňují a využívají.

Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).

Klíčová slova: