Architekti CZ: Výuka - 15. díl - Nalezený

Pondělí, 7. Prosinec 2015 - 0:00
| Napsal:

Pavel Nalezený klade na první místo nutnost ovládat řemeslo. Až potom přichází ke slovu individualita.

Architekti CZ: Výuka - Pavel Nalezený

Jak by se měla architektura vyučovat?

Vzdělání architekta se skládá ze dvou částí – na jedné straně je řemeslo a na druhé individualita a rozvoj osobnosti. Řemeslo je povinná část, jako když se kuchař učí dělat různé druhy těsta nebo rozeznávat, jaké jsou druhy vína. To je podmínka, aby bylo vůbec možné něco dál rozvíjet. Druhá část je prostě to „já“, ta tvořivá mysl. Takže student dostává to základní vědění, paralelně s tím je rozvíjena jeho osobnost a ty dvě složky se musejí potkat. Když chybí už ta řemeslná část, tak ta nadstavba to nezachrání. Pro mě osobně je možná daleko důležitější řemeslo než individualita.

Dokonce bych řekl, že jedním z dnešních trendů je snaha upozadit individualitu a nechat vyznít jen to řemeslo. V praxi to například může znamenat, že si architekti nastudují, jak se dané řemeslo dříve dělávalo, a promítnou tento postup při využití současných materiálů. Podobný princip „Stoffwechsel“ již v 19. století popsal Gottfried Semper. Vznikne převykládání řemesla transformovaného do dnešní doby. Individuální vstup může být i nulový. Ani nemusíme mluvit o architektech. Dělají to řemeslníci. A architekt je vlastně řemeslník. Je sice koordinátorem ostatních, ale myšlenka, že je výš, je myslím mylná. Snažíme se být s řemeslníky na jedné lodi. Když mi říká, jak se rovnají parkety, beru to tak, že se něco dozvím. Nemám bohužel dost času číst knihy o rovnání parket, kdežto on už takových knih možná několik přečetl.

Myslím si tedy, že studenti by se měli dostávat co nejvíc do praxe. Nejlepší by bylo půl roku v praxi a půl roku ve škole, kde by dělali například z 60 % řemeslnou část a ze 40 % rozvíjení individuality. V praxi by potom dělali oboje najednou.

Mám rád libereckou školu architektury. Je dobrým prostředím k tomu klidu, o kterém jsme se bavili. Má „jizerství“ a sníh. V zimě se nedá vyjít ven, protože nejdou otevřít dveře. Mám rád zimu, možnost klidu, ale i bouření, které je úplně odlišné v úzkém počtu lidí, kteří se musejí znát. V Londýně je každý pátek party někde na střeše, ale mnohé z těch lidí už nikdy potom neuvidíte.

Text byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).

Klíčová slova: